Před 200 lety se narodil člověk, který navždy pohnul dějinami – Karl Marx

Zakladatel historického (dialektického) materialismu Karl Marx (1818–1883) vycházel z odkazů řeckých filosofů (Platón, Aristotelés), anglických a italských politických filosofů (T. More, N. Machiavelli a T. Campanella), francouzských osvícenců (Voltaire, J.-J. Rousseau), německých dialektických idealistů, materialistů i antropologismu (G. W. F. Hegel, L. Feuerbach) a evropských socialistů.

S nimi se postupně dostával do konfrontací, neboť svou metodu popsal jako „postavení Hegelovy dialektiky z hlavy na nohy“.

Marxovým klíčovým a nedokončeným dílem je Kapitál z let 1867–83 (na dalších dílech pracoval Engels a další autoři). V prvním dílu analyzoval ekonomické vztahy a oběhu zboží, jeho směny a významu peněz. Přišel s teorií nadhodnoty, o kterou dělníka připravuje kapitalista, tímto krokem mu práci odcizuje.

Upozorňoval na postupně klesající míru zisku a věnoval se otázce zbožního fetišismu. Velkou pozornost také věnoval otázce dělby práce.

Historický materialismus vyložil jako sled společensko-ekonomických formací, přičemž se věnoval otázce výrobních vztahů a výrobních sil. Upozorňoval, že revoluce jsou důsledkem toho, že výrobní vztahy už neodpovídají rozvoji výrobních sil (suroviny, stroje, schopnosti a zkušenosti pracovníků), neboť se objevují nové materiály a technologie.

Rozdělil také společnost. Nejstarší je předtřídní, archaická, která se živila lovem, sběrem a pastevectvím. Jakmile člověk začal vytvářet nadhodnotu a začalo docházet k dělbě práce, začaly se utvářet třídy.

Třídními společnostmi jsou otrokářská, kterou dělil na asijskou a antickou, feudální a kapitalistická, ve kterých vždy proti sobě stojí dvě hlavní antagonistické třídy, malá vládnoucí, která vlastní výrobní prostředky, a vykořisťovaná masa. Mezi třídami probíhá třídní boj. Po proletářské revoluci měla vzniknout společnost potřídní neboli komunistická. Za klíčový považoval překonání dialektického rozporu mezi proletariátem a kapitalismem.

Ke Kapitálu ale vedla dlouhá cesta, kterou musel urazit Marx, jenž se narodil do rodiny váženého rabína a doktora práv a matky, rodem aristokratky. Studoval práva, koketoval s anarchismem a původně byl silně ovlivněn Hegelovou dialektikou, přičemž se přiklonil mladohegelovcům, kteří se odkláněli od náboženství a stali se materialisty. Ti chtěli postavit Hegela z hlavy na nohy.

I když se Marx postupně rozešel s Hegelem, stále se držel jako základního principu dialektiky, kdy se proti tezi staví antiteze a z nich pak vzniká syntéza. Nakonec se rozešel i s Ludwigem Feuerbachem, chtěl však, aby se materialismus uplatňoval v praxi. V tezích o Feuerbachovi uvedl známou větu: „Filosofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit.”

Poprvé se o změnu výrazně pokusil v revolučním roce 1848, kdy ve čtyřech kapitolách spisku Manifestu komunistické strany, který napsal s Fridrichem Engelsem a který začíná slavnou větou: „Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu“.

Zároveň zde jasně zaznělo, že „základem dějin je třídní boj“ neboli nenávist mezi lidmi včetně „zrušení soukromého vlastnictví, jež je kořenem zla, vyvlastnění pozemků, zrušení dědického práva a progresivní zdanění až po nastolení beztřídní společnosti.“

„Karl Marx analyticky sledoval tehdejší realitu. Patří do kategorie těch, kteří o ní opravdu přemýšleli. Dnes má ovšem dědice, kteří si zvykli z jeho díla těžit, a proto ho – někdy i zcela nepříčetně – vykládali a manipulovali,“ poznamenal pro Novinky politolog a publicista Jaroslav Šonka.

Proto je podle Šonky stále důležité se do jeho díla občas podívat a „nenechat se zblbnout jeho vykladači“.

Pro získání informací o tom, co tehdy řešil, doporučuje Šonka zhlédnout film Malý lord Fauntleroy (1980). „Film konfrontuje americké sociální poměry s migranty do Ameriky a britský venkov. Je to obrázek z doby, kdy Marx pozoroval svět a analyzoval jeho fungování. Malý lord stejně jako Marx pozoruje britské poměry a vše jednoduše řeší. K získání obrazné představy je to rychlejší pohled než četba Marxových objemných sebraných spisů,“ dodal.

Marxova ekonomická díla, která vycházejí z tradic klasické anglické politické ekonomie Adam Smithe a Davida Ricarda, kteří přišli s teorií hodnoty, však mají stále význam a mnohá Marxova zjištění o klesající míře zisku, nahodnotě i o tom, že se kapitál snaží vždy investovat tam, kde je největší zisk, platí stále .

Problémem je, že Marxe si přisvojili a svým potřebám přizpůsobili různí jeho žáci, kteří navíc nechápali, že dialektický materialismus počítá s neustálým vývojem, zatímco oni Marxova díla petrifikovali.

„To, na co navázali Marxovi revolučně pokřivení žáci – V. I. Lenin, L. D. Trocký, J. V. Stalin, Mao Ce-tung, rodina Castrů, Pol Pot, ale i náš Klement Gottwald a jeho karlínští kluci – se asi sotva dá nazvat rozkvětem lidské civilizace, navíc poznamenané smrtí desítek miliónů nevinných lidí,“ prohlásil pro

Novinky historik, pedagog a publicista Zbyněk M. Duda.

„Ještě před jeho narozením konvertovala rodina pro lepší žití k luteránství, což se v průběhu Marxova života (rovněž později pokřtěného, ale k víře maximálně vlažného), jenž navíc měl pramalé zkušenosti s hospodařením, projevovalo tak, že se trvale nechával vydržovat všemi, kteří byli ochotni naslouchat jeho myšlenkám,“ připomněl Duda.

„Počínaje rodiči, příbuznými, zvláště strýčkem Lionem Philipsem, zakladatelem světoznámého koncernu, socialistickými organizacemi a spolky v Německu, Francii, Belgii, Velké Británii – a konče jeho nejbližším přítelem a spolupracovníkem, továrníkem Friedrichem Engelsem,“ vyjmenoval Marxovy štědré dárce historik.

Kromě toho Marx po roce 1848 uvedl v deníku Neue Reinische Zeitung jeden ze svých nacionálně nelidských pohledů: „Třídy a rasy jsou příliš slabé na to, aby se přizpůsobily novým životním podmínkám. Musí zahynout v revolučním holokaustu“.

Dodal rovněž „bonmot“, že je třeba vyvraždit Bretonce, Skoty, a hlavně Poláky a Srby. Obecně vše slovanské považoval podle Dudy za špinavost a sprostotu. Obával se Ruska a stál o vytvoření Polska, které by představovalo hráz ruské invazi.

Podobně se coby židovský odpadlík od víry předků choval k Židům, k proletariátu (zvláště k uvědomělým a vzdělaným dělníkům, kteří usilovali o respektování dělnické třídy k vlastníku kapitálu), k německému sociáldemokratismu a k podnikatelům.