Před 160 lety byla poprvé zveřejněna Darwinova evoluční teorie. Zatím jen zčásti

Evoluční teorii začal Darwin formulovat během plavby na lodi Beagle, která v letech 1831 až 1836 mapovala pobřeží Jižní Ameriky a Austrálie. Klíčový byl pro něj pobyt na ekvádorském souostroví Galapágy, kde jej zejména zaujalo množství druhů pěnkavovitých ptáků, kteří se lišili výrazně jen tvarem a velikostí zobáku. Darwin usoudil, že se vyvinuli ze společného předka.

„Jsem přesvědčen, že zvířata se vyvinula maximálně ze čtyř či pěti společných předků a rostliny z téhož či menšího počtu,“ napsal Darwin. Tvrdil, že organismy se postupně přizpůsobují měnícím se podmínkám a že přežijí jen ti, kteří se dokážou nejlépe adaptovat. Nejúčelnější uzpůsobení v populaci postupně převládnou, až vznikne nový druh.

Daná plavba tak přinesla změny v mnoha odvětvích vědy. Darwin při ní studoval geologické jevy, fosilie a živé organismy, setkal se s mnoha lidmi a nasbíral obrovské množství vzorků, z nichž mnohé byly vědě ještě donedávna neznámé. [celá zpráva]

Pro zajímavost – poté, co se Darwin setkal s jihoamerickými domorodci, zaznamenal si, že šlo o nejhorší a nejbídnější bytosti, jaké kdy viděl. V knize, která česky vyšla jako Cesta kolem světa, píše, že „Při pohledu na takové lidi lze jen stěží uvěřit, že jsou také tvory Božími a obyvateli téhož světa.“

Zatím zdaleka nešlo o úplnou evoluční teorii. Darwin na ní pracoval přes 20 let, snažil se o co nejobecnější platnost. Možná by ji jako respektovaný vědec za života ani nepublikoval, nebýt A. R. Wallace. Ten totiž v roce 1858 požádal svého staršího kolegu o posouzení svých poznatků.

Jak k tomu došlo? Darwinův přítel, právník a geolog Charles Lyell (1797–1875) již na jaře 1856 naléhal na Darwina, aby publikoval svou teorii a zajistil si přednost. Darwin váhal. Rozhodl se, že nechce odhalit své nápady editorovi, takže nakonec začal načrtávat dílo a okolo července se rozhodl vytvořit úplnou odbornou publikaci o druzích.

Jenže mu 18. června 1858 přišel dopis právě od Wallace. Zásilka obsahovala krátkou esej popisující evoluční mechanismus a žádost, aby ji Darwin poslal Lyellovi, pokud ji uzná za hodnotnou. Mechanismus byl opravdu podobný jako Darwinova vlastní teorie.

„Pan Wallace, který nyní studuje přírodu na Malajském souostroví, došel téměř k týmž závěrům jako já,“ přiznal Darwin.

Nakonec se rozhodlo, že Wallaceova esej bude doplněna o výtah Darwinových objevů, který starší biolog sepsal, a v této podobě může být prezentována Linného společnosti v Londýně.

A právě 1. července 1858 byly články nazvané O tendenci druhů formovat odrůdy a udržování odrůd a druhů přirozeným výběrem, které napsali Wallace a Darwin, před společností postupně přečteny, ale nevzbudily zatím takový ohlas. Nebylo tam vše. Oba vědci se navíc prezentace nezúčastnili.

Zatímco Darwin považoval Wallaceovy myšlenky za totožné se svou představou přírodního výběru, historici poukazují na rozdíly. Darwin popsal přírodní výběr jako obdobu umělého výběru praktikovaného zvířecími chovateli, zdůraznil soupeření mezi jednotlivci. Wallace pominul srovnání s výběrovým chovem a zaměřil se na ekologické tlaky, které udržují rozdílné druhy přizpůsobené místním podmínkám.

Wallace nakonec přiznal prioritu svému známějšímu kolegovi, který dlouho připravovanou teorii vydal knižně 24. listopadu 1859 jako On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life – neboli O původu druhů prostřednictvím přírodního výběru aneb Záchrana preferovaných ras v existenčním boji. Krátce: O původu druhů (či O vzniku druhů přírodním výběrem).

V této knize uveřejnil svou evoluční teorii, založenou na přírodním výběru, tedy přežití a množení jedinců lépe přizpůsobených podmínkám, ve kterých žijí. Kniha vyvolala rozsáhlou diskusi nejen v kruzích přírodovědeckých, ale rovněž na poli filozofie a teologie.

Standardní interpretací dobových dokumentů je, že formulování teorie přirozeného výběru spadá do období let 1842, 1844, následně 1856 až 1859, kdy nejprve urychleně dopisoval zkrácenou verzi kvůli Wallacemu, jak připomněl Josef Lhotský v publikaci Sen noci darwinovské aneb O čem se vám v souvislosti s evolucí ani nezdá.

Darwin se nezmínil konkrétně o vzniku žádného určitého druhu. Nicméně jeho větu „mnoho světla bude vneseno do původu člověka“ si někteří, například německý biolog a nadšený darwinista Ernst Haeckel (1834–1919), vyložili takto: člověk pochází z opice.

Následovaly další vášnivé debaty a kritické články. Darwin vlastně reagoval až roku 1871 dílem Původ člověka a pohlavní výběr (O původu člověka), v němž připustil vznik člověka a opic ze společného předka.

Teorii tedy opíral o přírodní výběr a pohlavní výběr. „Pohlavní výběr závisí na převaze určitých jedinců nad druhými stejného pohlaví, což se týká propagace druhů, zatímco přírodní výběr závisí na vítězství obou pohlaví, v každém věku, za normálních podmínek života,“ sdělil ve stati O pohlavním výběru (část knihy O původu člověka).

Kde se vůbec vzal Darwinův zájem o biologii, geologii a vůbec o studium původu živočišných druhů? Charles Darwin se narodil 12. února 1809 v Shropshire v Anglii. Byl synem bohatého lékaře a vnukem vědce a básníka, který formuloval určité evoluční myšlenky již na konci 18. století.

Svůj zájem o přírodovědu rozvíjel při studiu medicíny ve skotském Edinburghu – a později i teologie na Univerzitě v Cambridgi.

V roce 1839 byl jmenován členem Královské společnosti. Téhož roku, 29. ledna, se oženil se svou sestřenicí Emmou Wedgwoodovou. Měli deset dětí, tři z nich zemřely brzy. Některé trpěly nemocemi či slabostmi. Obával se, že to může být způsobeno blízkým příbuzenským vztahem s manželkou.

A byl Darwin se zveřejněním své evoluční teorie skutečně první?

„Byl naprosto první s propojením myšlenky vývoje (která se dříve objevila už u Jean-Baptista Lamarcka, na kterého Darwin navazoval; v náznacích i u Goetha, přírodovědce de Buffona) s přírodním výběrem a konkurencí. Zároveň tuto myšlenku ‚všeobecně uvedl na trh',“ zhodnotil pro Novinky jeho význam biolog Stanislav Komárek, profesor oboru Filosofie a dějiny přírodních věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Darwin navázal také na francouzského vědce Étienna Geoffroye Saint-Hilaira a jeho teorii o jednotě druhů, což potvrdil tím, že ho označil za prvního z těch, kdo předjímali jeho teorii.

Komárek však vyvrací jeden z běžných mýtů o této osobnosti. „Obvykle bývá Darwin představován jako ‚sloup ateismu', opak však byl pravdou. Jediná vysoká škola, kterou dostudoval, byla anglikánská teologie, měl v jejích řadách přátele. Nějakou základní živou formu, schopnou dalšího vývoje, měl za stvořenou. To, že z řad anglikánské církve proti němu byla vedena řada útoků, je věc jiná,“ vysvětlil.

Jako mimořádně nadaný přírodovědec významně zasáhl do více oborů přírodních věd, například přišel i s teorií vzniku korálových ostrovů – atolů. Studoval i masožravé rostliny.

Otázkou vzniku a vývoje života se zabývalo více učenců, nebyl tak první, kdo přišel s myšlenkou proměny a vývoje druhů – tedy s evolucí. Byl však první, kdo objevil a správně vysvětlil, na jakém principu funguje. Tehdy nebyly známy geny a DNA, proto považoval za základní jednotku přírodního výběru jedince. Upřesnění, že základní jednotkou přírodního výběru je gen, čekalo na jeho následovníky.

Ačkoli byly jeho teorie později doplňovány a upřesňovány, jejich základní myšlenka se považuje dodnes za vědecké východisko pro pochopení vývoje druhového bohatství na Zemi.

Je pravdou, že evoluční teorii Evropané zneužívali k tomu, aby se jim dařilo odlidšťovat jiné rasy a obhájit tak hierarchii pokroku, kdy „vyšší“ forma má právo ovládat formu „nižší“. Koncem 19. století začali někteří chápat pojem darwinismus nejen jako empirickou teorii, ale i jako myšlenku, že rasové zdokonalování se děje skrze boj o přežití. Na Darwinově přínosu se tím ale nic nemění.

Zemřel 19. dubna 1882 v anglickém Kentu. Jeho ostatky byly uloženy ve Westminsterském opatství, konkrétně v blízkosti hrobů Williama Herschela a Isaaca Newtona. A právě zde letos spočinul i další velikán světové vědy: astrofyzik Stephen Hawking. [celá zpráva]

„Darwin byl zkrátka výborný pozorovatel a živou přírodu ze zkušenosti skvěle znal,“ poznamenal na závěr Komárek.