Článek
Učební plán měl stejné předměty jako školy chlapecké, obvykle osmiletý program byl ale zhuštěn do pěti let. Škola přijímala absolventky měšťanky či vyšší dívčí školy, tedy nejméně čtrnáctileté.
Povinná školní docházka slaví 150 let. Má za sebou mnoho proměn
Eliška Krásnohorská nejprve shromáždila několik tisíc podpisů pod petici za vznik státního dívčího gymnázia, kvůli liknavosti úřadů ale nakonec prosadila vznik soukromého gymnázia Minerva, nazvaného dle římské bohyně vzdělanosti a řemesel.
Povolení c. k. úřadů škola získala v červnu 1890 a o čtvrt roku později se už ve dvou místnostech obecné školy sv. Vojtěcha v Pštrossově ulici učilo.
„Minervistky” se zapsaly také do dějin vysokého školství (řádné studium pro dívky bylo v habsburské monarchii povoleno v roce 1897). První doktorkou filozofie se v roce 1901 stala Marie Zdeňka Baborová, první lékařkou o rok později Anna Honzáková.
Vedle nich na Minervě maturovala řada dalších významných žen: například Alice Masaryková, spisovatelky Marie Tilschová a Jarmila Loukotková, novinářka Milena Jesenská nebo architektka Milada Petříková-Pavlíková.
Gymnázium se několikrát stěhovalo, roku 1953 zaniklo
Gymnázium se během existence několikrát stěhovalo, sídlilo například v provizorních pavilonech v zahradě Vily Amerika v ulici Ke Karlovu, škole ve Štěpánské ulici nebo budově dnešní Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v ulici M. D. Rettigové.
Pražské gymnázium odhalilo desku válečnému letci Dudovi, účastníku bitev o Francii a Británii
Pět let po únoru 1948 gymnázium přišlo o tradiční název, přestěhovalo se do Braníka a změnilo se v běžnou školu svého druhu.
Ta od roku 1964 sídlí v Ohradní ulici v Michli, přičemž od roku 2003 nese na památku zakladatelky Minervy název Gymnázium Elišky Krásnohorské.