Před 115 lety byla v Athénách obnovena sportovní tradice

Podle legendy byly olympijské hry založeny Heraclesem, synem Dia. Avšak první písemný záznam o takovýchto hrách se vztahuje k roku 776 př. n. l., i když se věří, že začaly o mnoho let dříve. Tehdejší olympijské hry se nekonaly pravidelně, vždy měly různý počet soutěží, různý druh sportů. Soutěžící byli však pouze místní, proto se nazývaly Antické olympijské hry. Konaly se ve starém Řecku na poloostrově Peloponés.

Takto hry fungovaly až do roku 393 n. l. O rok později římský císař Theodosius I. zvláštním ediktem zakazuje olympijské hry. Roku 426 byl vydán zákaz ke zbourání chrámů a soch v Olympii a o další století později byla zkáza dokonána zemětřesením. O celých 1500 let později, na konci 19. století přichází baron Pierre de Coubertin s nápadem na opětovné zavedení takovýchto her.

V červnu 1894 v Paříži se konal první olympijský kongres. Byl založen Mezinárodní olympijský výbor a rozhodovalo se o tom, kdy a kde a za jakých podmínek se budou konat první novodobé olympijské hry, které nesly přízvisko Letní olympiáda, ale také Hry prvních olympiád. Rozhodlo se o tom, že se hry budou konat pravidelně každé čtyři roky, budou na mezinárodní úrovni, účastnit se může každá země světa a že pořádající země bude vždy jiná.

Starověké Řecko bylo domovinou olympijských her, proto bylo přirozené, že se rozhodlo o zahájení prvních moderních her v Athénách. Datum byl stanoven na 6. dubna 1896. Další hry byly naplánovány na rok 1900, a ty se už měly konat v Paříži. Do Athén se hry vrátily až o celých 108 let později v roce 2004.

Prvních moderních olympijských her se zúčastnilo 241 sportovců ze 14 zemí světa. Kromě Řecka zde byli ještě evropští účastníci z Rakouska, Bulharska, Dánska, Francie, Německa, Velké Británie, Maďarska, Itálie, Švédska a Švýcarska. Zbývající tři země byly zámořské, a to Austrálie, Chile a Spojené státy americké.

Čeští sportovci se her nezúčastnili, avšak přítomen byl dr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, který byl členem Mezinárodního olympijského výboru. Z Řecka se vrátil okouzlen a ohromen a okamžitě započal přípravy na start české deklarace na příštích hrách. Od roku 1900 do 1929 byl předsedou Českého a následně Československého olympijského výboru.

I přes mnoho nezdarů byly olympijské hry z roku 1896 považovány za velmi úspěšné. Hry měly do té doby největší mezinárodní účast, jen stadión Panthinaiko vždy přetékal diváky. Vrcholem her byl maratón, v kterém zvítězil Řek Spiridon Louis. Celkem se závodilo v třiačtyřiceti soutěžích v devíti různých odvětvích sportu. Olympijských sportovišť bylo celkem šest, na stadiónu Panathinaiko, který byl rok před zahájením prvních her zrekonstruován, hostil ceremonie slavnostního zahájení i zakončení a dále soutěže v lehké atletice, gymnastice, zápase a vzpírání.

Athens Lawn Tennis Club, jak sám název napovídá, pořádal tenisové turnaje. K této příležitosti byl také postaven roku 1895. Sportoviště Zappeion bylo postaveno už roku 1888, a to dánským architektem Hansenem, konaly se zde šermířské soutěže. V zálivu Zea se konaly soutěže v plavání, ve Vojenské střelnici zase sportovní střelba a na Velodromu Neo Phalironu, který byl vzdálený od Athén osm kilometrů, probíhaly závody v dráhové cyklistice.

Už v roce 1894 na kongresu v Paříži se projednávalo, jaké sportovní disciplíny budou zařazeny do programu Letních olympijských her v Athénách. Do užšího výběru se tak dostaly sporty lehká atletika, veslování, cyklistika, kriket, jezdectví, gymnastika, zápas, plavání, šerm, tenis a jachting. Přehodnotit se musely především finance, organizační náročnost a počet sportovců v daných odvětvích.

Veslování a jachting byly původně součástí první olympiády, ale kvůli nepřízni počasí a rozbouřeného moře v předposlední den olympiád, byly tyto dva sporty zrušeny. Jezdectví se zvažovalo, ale protože by byla náročná přeprava koní, upustilo se od toho. Kolektivní sporty zase nebyly zařazeny kvůli malému počtu amatérských klubů.

Zahajovací ceremoniál se konal 6. dubna na Velikonoční pondělí a na Den nezávislosti Řecka. Athény byly vyzdobeny vlaječkami a květinami, vše stylizované do písmen OA, z řečtiny Olympijské hry, a dat 776 a 1896. Davy začaly proudit na stadión Panathinaiko přesně ve dvanáct hodin dopoledne, sešlo se zde více než 80 tisíc lidí, včetně celé královské rodiny. Ceremoniál započal nastoupením všemi sportovci, kteří se rozmístili podle národní příslušnosti. Po projevu prince Constantina se slova ujal jeho otec král Jiří I. Řecký: „Prohlašuji první mezinárodní Olympijské hry v Athénách za zahájené. Dlouhý život národů, dlouhý život řeckému lidu.“

12. dubna král Jiří I. uspořádal banket pro sportovce a organizátory, aby jim tak poděkoval za znovuzrození olympijských her. Závěrečný ceremoniál se měl konat, stejně jako jachting a veslování 14. dubna, kvůli silným dešťům byl ale přesunut na 15. dubna. Zahájen byl Ódou na svobodu, řeckou hymnou od roku 1856, britský tenista Stuart Robertson přednesl báseň ve starořečtině a následovalo dekorování vítězů všech disciplín a jejich čestný průvod, přičemž v čele šel národní hrdina, vítěz maratónu, Spiridon Louis a mladý básník Konstantinos Manos. Následně byly oficiálně ukončeny První olympijské hry v Athénách kouzelnou větou krále Jiřího I.: „Prohlašuji První mezinárodní olympijské hry v Athénách za ukončené.“

Řečtí skladatelé Spiros Samaras a Kostis Palamas složili hudbu se slovy na zahajovací ceremoniál. Až do roku 1960 byly skládány vždy speciální písně na zahajovací den olympiád, až se Mezinárodní olympijský výbor na zasedání roku 1958 rozhodl, že původní píseň z roku 1896 se stane oficiální Olympijskou hymnou.

V Athénách bylo zavedeno, že musí být napsána vždy oficiální zpráva o průběhu her a vyrobena byla speciální olympijská pečeť. Olympijský oheň, symbol olympijských her byl poprvé zapálen až roku 1928 na Letních olympijských hrách v Amsterdamu. Sliby sportovců byly zavedeny roku 1920 v Antverpách a sliby rozhodčích až roku 1972 v Mnichově.