Pradědu mu zavraždilo gestapo. Teď k životické tragédii stvořil mural

Malba vznikla na fasádě staré stodoly jen pár kroků od místa, kde se v poledne 6. srpna 1944 nakládala na povozy těla zavražděných.

„Vytvořit mural (legální nástěnná malba – pozn. red.), který by uctil památku těch zabitých mužů i mého pradědečka Teodora Warcopa, mě napadlo až po přečtení knihy Karin Lednické Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie. O rodinné tragédii jsem věděl, ale v rodině to bylo tabu, mlčelo se o tom,“ svěřil se Novinkám osmatřicetiletý Nikola Vavrous, který pod uměleckým jménem Khoma tvoří na zakázku originální nástěnné malby a graffiti.

Až z knihy Karin Lednické se například více dozvěděl o tom, jak nadaným malířem jeho praděda byl. „Věděl jsem to jen okrajově. Z knížky jsem zjistil, že dělal nástěnnou malbu, měl zakázky v obci. Moje babička a její sestra totiž na knize s paní Lednickou spolupracovaly stejně jako další lidé z obce,“ líčil dál Vavrous s tím, že po přečtení knihy mu došly různé souvislosti.

A navíc se s blížícím se 80. výročím od tragédie rozpovídala i babička. V rodině se tabu prolomilo.

„Chtěl jsem proto, aby se o životické tragédii vědělo více. Aby se na ty mrtvé muže – otce, syny, dědečky a pradědečky – nezapomnělo. Když se řeknou Ležáky, tak všichni vědí, ale Životice? Vlastně celé dětství jsem vyrostl v domě, odkud mého pradědu nacisté vyvlekli, táhli ho kilometr až k lesu, kde ho zastřelili,“ popisoval Vavrous.

Spojil se proto se spisovatelkou Karin Lednickou a se spolkem Životice Sobě a domluvili se na vytvoření muralu. Samotná realizace Khomovi trvala pět dní. O tom, jak bude vypadat, ale přemýšlel celé jaro.

Na muralu ztvárnil poslední okamžiky života svého pradědečka Teodora, jak sedí na trávě s rukama za hlavou, čeká na popravu a dívá se k nedalekému lesu.

„Chtěl jsem však, aby obraz nevypadal tragicky. Proto je tam ten les, který evokuje krásu přírody, odpočinek. I způsob, jak muž sedí, má být meditativní, klidný. Šlo mi o zachycení kontrastu mezi tragickou událostí a usmířením, odpuštěním,“ prozradil pravnuk zabitého muže.

„Nemůžu samozřejmě mluvit za všechny, zda se s tím smířili. Nikdy nezapomenu na babiččiny slzy, když mluvila o tom, jak jí zavraždili tátu. Pro mě bylo důležité uzavřít to v sobě a vyrovnat se s tím. Na muralu je i datum odkazující na tu tragickou událost, aby lidé jdoucí či jedoucí kolem si na ně vždy vzpomněli,“ shrnul výtvarník.

Na místech vražd lidé najdou pomníčky, nedávno zrestaurované polskou vládou. Provede je po nich stezka vytvořená spolkem Životice Sobě. S událostmi v Havířově-Životicích je úzce spojena odbojová činnost jediné diverzní a sabotážní skupiny Zemské armády (Armia Krajowa, AK), která působila v dnešní české části Těšínska. Právě její ozbrojené střetnutí s příslušníky gestapa se pro nacisty stalo záminkou ke krvavé odplatě, jež postihla nevinné muže z Životic a okolních obcí.