Penalta se kope už 120 let

Na světě je fotbal nejpopulárnějším sportem, hrají ho děti v parcích, na ulicích, na pláži, zkrátka všude, kde se dá, hřiště není podmínka.

Vznik fotbalu má své základy už v 16. století, kde jinde než v Anglii. Místní soukromé střední školy nutily děti do pohybu a tudíž ke sportu. Každá škola měla vlastní pravidla a musely se přizpůsobit místním podmínkám, jako velikost hřiště, počet hráčů apod. Nakonec z toho vznikly dva druhy fotbalu, které se zachovaly až do současnosti. V jedné verzi hráči míč po hřišti přenášeli po hřišti a v té druhé upřednostňovali kopání do míče.

Když se v 19. století rozšířila železniční doprava, školy chtěly pořádat soutěže ve fotbale mezi sebou. Na rozdíl od jiných sportů, kde pravidla byla takřka bezvýznamná, fotbal kvůli jiným pravidlům každé školy bylo zcela nemožné hrát. Tak se v roce 1848 sešlo čtrnáct zástupců škol, aby zavedli jasná a srozumitelná pravidla této oblíbené hry. Výsledkem byla ucelená sada pravidel, jež se nazývala tzv. Cambridgeská pravidla.

Oproti dnešním pravidlům ta z 19. století například povolovala časté chytání míče do rukou, i když upřednostňovala kopání. Něco podobného pokutovému kopu zatím ustanoveno nebylo, avšak různé druhy trestů obsahovala. Časté schůzky zástupců škol z důvodů uspořádání soutěží či zavedení nového pravidla vedlo 26. října 1863 k založení The Football Association, prvního oficiálního fotbalového sdružení na světě.

Další schůzky o inovaci pravidel vedly k rozdělení svazu. Zákaz běhu s míčem v ruce a jeho držení a podrážení soupeře utvrdily zástupce Blackheathu asociaci opustit a spolu s dalšími kluby v roce 1871 založil Rugby Football Union. Tím vzniklo ragby, fotbalový sport, ale naprosto odlišný od kopané. V základních pravidlech u kopané chyběla i taková jako, s jakým míčem se bude hrát či počet hráčů. Tohle rozhodnutí zůstalo na soupeřích, měli se na tom před každým zápasem dohodnout.

3. března 1891 se opět sešla asociace a přidala do své příručky nové pravidlo pojednávající o pokutovém kopu.

Pravidla ohledně penalty se měnila, základní rozhodnutí o jeho udělení však zůstalo stejné. „Pokutový kop nařídí rozhodčí proti družstvu, jehož hráč se v době, kdy je míč ve hře, dopustí ve vlastním pokutovém území některého z deseti přestupků, za něž se nařizuje přímý volný kop.“ (Pravidla fotbalu. ČMFS. 2007)

Dalšími důležitými pravidly při kopání penalty jsou například postavení míče, musí být jasně určen hráč, jenž kopne penaltu, brankář má stát čelem k soupeři na brankové čáře, dokud se penalta nekopne. Co se ostatních hráčů týče, všichni musejí být na hrací ploše, avšak mimo pokutové území, nejméně 9,15 metrů od pokutové značky, na které je položen míč.

Dokud rozhodčí nedá znamení, penalta nesmí být kopnuta a ve stejném případě není ani pokutový kop ukončen. Hráč provádějící penaltu kope míč dopředu, podruhé se ho smí dotknout, až když se ho dotkne jiný hráč. Rozhodčí může nařídit hráči, který se dopustil přestupku, kvůli němuž byla udělena penalta, i osobní trest. Například může hráči uložit žlutou či červenou kartu.

Úspěšnost pokutového kopu je téměř 75 procent. V 18,2 procentech penaltu chytí brankář, 3,6 procent kopů míří mimo branku a 3,5 procent kopů zasáhne tyč. Pokutový kop je považován za nejnebezpečnější standardní situaci, proto se jim hráči pokud možno snaží vyhnout, z velké části ale vždy záleží na mínění rozhodčího.

Naposledy byla pravidla fotbalu upravena v roce 1997, avšak předtím to bylo v roce 1938, kdy se ustanovila základní pravidla jako neměnná, FIFA však tuto tradici po šedesáti letech porušila. Změna byla snahou o srozumitelnější a modernější pojetí hry. V současnosti oficiální pravidla fotbalu, která se používají ve všech soutěžních utkáních, obsahují sedmnáct částí, kam patří i pokutový kop jako bod číslo 14. Patří sem i např. hrací plocha, míč, počet hráčů, výstroj hráčů, rozhodčí, doba hry nebo ofsajd či nesportovní chování.

Dnes fotbal hrají profesionálové po celém světě, mnoho dalších lidí ho pak hraje na amatérské či rekreační úrovni. Podle průzkumu FIFA hraje pravidelně fotbal nejméně 240 miliónů lidí ve více než 200 zemích světa. Mohou za to dozajista jednoduchá pravidla a nenáročnost na vybavení.