Nepotrestaní vrazi: Příběhy velitelů ghetta Terezín

V terezínské komandatuře se za války vystřídalo dvacet osm SS-manů a okolo osmnácti civilních zaměstnanců. Veliteli tábora byli postupně tři esesáci: Siegfried Seidl, Anton Burger a Karl Rahm. Po celou dobu existence ghetta byl jejich zástupcem obávaný Karl Bergel.

Deportace do Terezína byly zahájeny v listopadu 1941. Ghetto nebylo vyhlazovacím ani pracovním táborem, mělo sloužit jako propagační vitrína nacismu: Podívejte, jak se u nás mají Židé dobře! Hitler jim daroval město! Aby však bylo od začátku jasno, kdo v tom městě vládne, zahájil Siegfried Seidl působení dvěma odstrašujícími hromadnými popravami: 10. ledna a 26. února 1942.

„Z nařízení vedoucího bezpečnostní služby pro Čechy a Moravu byli odsouzeni pro tupení německé Říše k trestu smrti provazem,“ zněl rozsudek. Provinění?

Jaroslav Stránský potkal v ghettu na ulici svou manželku a políbil ji. Porušil tím zákaz styku, neboť muži a ženy museli žít odděleně. Jiří Grab napsal přes přísný zákaz komunikace s venkovním světem dopis mamince. „Daří se mi dobře,“ uvedl v něm… Pavel Masárek „napadl“ dozorce: zakryl si rukou obličej, když ho tloukl. Další provinilec si na chvíli sundal židovskou hvězdu, aby mohl v terezínské civilní cukrárně tajně koupit kus perníku. Poté se vrátil zpět a byl obviněn z pokusu o útěk. Z podobně malicherných důvodů bylo při první popravě oběšeno devět a při druhé sedm lidí.

Asi nejhorší průběh popravy byl u Jiřího Graba. Ve chvíli, kdy byl mladík pověšen, se utrhl provaz a pochopové ho museli pověsit podruhé. Tělo bylo sundáno ze šibenice, ale v hrobě se ukázalo, že mladík stále dýchá. Následně Karl Bergel vypálil do jámy několik ran z revolveru. Teprve pak chroptění ustalo.

Popravám museli být přítomni všichni členové rady starších a vedoucí ubikací, aby informovali ostatní. Cílem exemplárního potrestání bylo zastrašení vězňů a zlomení jejich vzdoru. Povedlo se, takže vedení ghetta mohlo přejít na méně viditelné, v důsledku však stejně smrtící deportace do vyhlazovacího tábora Osvětim: vyděšení lidé nastupovali do vlaků bez odporu.

Pod vedením Seidlových následovníků nebyl život v Terezíně lehčí. Naopak. Sedm měsíců, kdy byl velitelem Anton Burger bylo v historii ghetta těch nejtěžších. Jeho následovník Rahm si pak s Burgerem v ničem nezadal.

A zatímco Rahm se Seidlem nakonec skončili na popravišti, Burgerovi a zástupci Bergelovi se podařilo spravedlnosti uniknout. Jaké byly jejich osudy a jakých zvěrstev se v Terezínském ghettu dopouštěli? To se dozvíte v dalším dílu našeho historického podcastu. Pustit si jej můžete v úvodu článku v audio přehrávači.