Nemocný prezident: Historické paralely

Bylo to krátce před Masarykovými 82. narozeninami. Běžně v té době přijímal ke slyšení politiky, pronášel veřejné projevy, dával rozhovory v ang­ličtině zahraničním novinářům, chodil do divadla a na koncerty a téměř denně si vyjížděl na koni.

Přesto na pomluvy, které hrály do ruky národním socialistům a fašistům, rázně reagoval prezidentův lékař Adolf Maixner.

„Těm, kdož se mne ptali po zdraví prezidentově, jimž jsem ochotně a rád řekl pravdu, těm, kdož by se mne ještě chtěli ptát, a všem lidem dobré vůle, služtež tyto řádky: President republiky jest zdráv a prost i těch příznaků, které by v jeho věku bylo nutno označiti jako fysiologické, nikoliv chorobné. Svou disposicí tělesnou i duševní je vzácná výjimka: ač muž řídce vysokého věku – není kmet,“ napsal 28. února 1932 v Lidových novinách.

O rok později lehl popelem říšský sněm, což posloužilo Hitlerovi jako záminka k uchopení moci v Německu.

Na narůstající mezinárodní tlak ze strany sousedů odpověděl stárnoucí československý prezident po svém – výročí vzniku republiky 28. října 1933 oslavil vojenskou přehlídkou.

Třiaosmdesátiletý Masaryk projel na koni z Příkopů nahoru Václavským náměstím a zpět. Vláda se mu jízdu snažila rozmluvit kvůli obavám, že kůň na hladké dlažbě uklouzne.

„Buď přehlédnu armádu jako voják, nebo vůbec ne!“ prohlásil tehdy prezident.

V květnu následujícího roku pak počtvrté kandidoval na funkci prezidenta. Už se mu moc nechtělo, v nepříznivé politické situaci, kdy se politikové nedokázali shodnout na jiném kandidátovi, však neviděl řešení.

Byl zvolen jasnou většinou 327 ze 418 hlasů. Dalších 38 hlasů znělo na jméno komunisty Klementa Gottwalda a 53 hlasovacích lístků bylo prázdných.

„Tak nějak jsem se lekl těch dalších sedmi let. To už se sotva dočkám další volby – bylo by to až roku 1934,“ uvedl T. G. M. po svém třetím zvolení. V roce 1934 se sice volby dočkal, prezidentský slib však skládal ve špatném zdravotním stavu. Už tři týdny trpěl nedokrvováním mozkových cév, a dokonce dočasně oslepl na pravé oko.

„Účastníkům volby ve Vladislavské síni nemohlo ujít, že president při vstupu do síně se nemůže jaksi orientovat a že jeho krok ztratil na pevnosti. Nemohli také přeslechnout, že slib… vyslovuje s několika nejistými pomlkami,“ píše Herben v Masarykově životopisu.

V létě 1934 prezident ochrnul na pravou ruku a pravou nohu, některé dny ani nedokázal promluvit. Na podzim se jeho stav sice zlepšil, tentokrát však už bylo zřejmé, že zemi vede starý muž. 7. března 1935 oslavil v Lánech 85. narozeniny.

Téhož dne byla vydána rozsáhlá úřední zpráva: „Zdravotní stav pana presidenta je podle výroku jeho osobního lékaře dr. Maixnera po rekonvalescenci velmi dobrý. Pan president vstává po sedmé hodině a neprodleně se odebere do koupelny… snídá: syrové jablko, skleničku pomerančové šťávy nebo grape fruit nebo několik zrnek vinných hroznů; potom bílou kávu a opečený chléb s máslem. Dopoledne se vypraví na dvě hodiny kočárem nebo autem na procházku. Je-li počasí příznivé, prochází se také v zámeckém parku… Na oběd bývá polévka, kousek pečeného masa, zelenina, ovoce, něco z mouky a černá káva. K večeři mívá kaši a kompot… Alkoholu nepije žádného… Po obědě si někdy na chvíli lehne, ale nikdy nespí. Spat chodí o 22. hodině.“

Kromě Masarykova denního režimu popsala oficiální zpráva také jeho zdravotní stav:

„V nemoci vážil pan president 64 kilo, nyní váží 68 a čtvrt kilo; je to téměř normální váha, kterou míval dříve. Osobní tajemník presidentův přicházívá se svým referátem každého odpoledne a jeho zpráva trvá zpravidla dvě hodiny. Pan president vyřídí při ní všechny běžné věci státní… O všechny události života u nás i ve světě se pan president zajímá tak, jako se zajímal dříve. Prohlíží knihy i noviny, aby však zrak příliš nenamáhal, nechá si předčítati.“

Přesto T. G. Masaryk nedokázal čtvrté volební období dokončit. Ochrnutou rukou nemohl podepisovat státní listiny. Celé měsíce nepřijímal cizí vyslance. Zemi přitom tížila krize a v parlamentních volbách v květnu 1935 zvítězila Sudetoněmecká strana Konráda Henleina, která získala o 70 tisíc víc hlasů než druzí nejsilnější agrárníci.

Díky systému sčítání s rozdílným počtem hlasů nutných pro zisk jednoho mandátu v krajích měli nakonec agrárníci o poslance víc a Masaryk pověřil sestavením vlády Jana Malypetra, bylo však jasné, že pod obrovským tlakem sudetských Němců a Goebbelsovy propagandy potřebuje země silné politické vůdce.

Prezident už tuto potřebu nedokázal naplnit a byl si toho vědom.

V listopadu 1935 pozval do Lán nového předsedu vlády Milana Hodžu. Navzdory jeho naléhání důrazně odmítl setrvat v úřadu.

Vyslovil naději, že se strany dohodnou a zvolí jeho nástupcem Edvarda Beneše, a nechal z jednání sepsat podrobný protokol. Rozmluvě byl kromě premiéra přítomen také prezidentův kancléř a přednosta odborů.

Oficiálně T. G. Masaryk abdikoval 14. prosince 1935 s poukazem na své zdraví.

„Presidentský úřad je těžký a odpovědný, a vyžaduje proto plné síly. Vidím, že již nestačím, a proto se ho vzdávám. Byl jsem čtyřikráte zvolen presidentem naší republiky, snad mi to dává legitimaci, abych vás poprosil a celý národ československý i spoluobčany národností ostatních, abyste při správě státu pamatovali na to, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily…,“ četl nahlas prezidentův vzkaz kancléř Přemysl Šámal.

Následovalo doporučení Edvarda Beneše jako Masarykova nástupce a jednoznačný závěr: „Vás, pane ministerský předsedo, prosím, abyste vzal mou resignaci na vědomí a zařídil, co je potřeba.“

Když kancléř dočetl, obrátil se k Masarykovi s dotazem: „Správně, pane presidente?“

„Ano,“ odpověděl klidným hlasem T. G. M.

„Račte, pane presidente, potvrdit, že je to pravý výraz vaší vůle,“ vyzval Masaryka Přemysl Šámal.

„Je,“ odpověděl Masaryk jasným hlasem.

Ještě téhož dne oznámil premiér Hodža rozhodnutí o abdikaci rozhlasem. O čtyři dny později byl novým československým prezidentem zvolen Edvard Beneš.

Jeho předchůdce mohl konečně v Lánech užívat zaslouženého důchodu. Psal paměti a řečeno jeho vlastními slovy „díval se s přátelstvím a optimismem, jak to ti druzí dělají“.

Měsíce poklidně plynuly. Ještě 1. září podnikl T. G. Masaryk vyjížďku se svým někdejším spolupracovníkem Jaroslavem Císařem.

Večer poseděl s rodinou. V dobré náladě vyslechl z rozhlasu Schubertovu symfonii C dur a v pohodě se odebral na lože. O půlnoci náhle zkolaboval. Třináct dní vedli lékaři boj o jeho život. Veřejnost přitom pravidelně informovali.

Zdravotní stav prezidenta T. G. Masaryka byl v době jeho nemoci předmětem tak velkého veřejného zájmu, že bez ohledu na „lékařské tajemství“ byly úředně vydávány zprávy jeho osobního lékaře dr. Maixnera. Masaryk proti tomu nic neměl.

Začátkem září 1937 Masaryk zkolaboval a lékaři začali bojovat o jeho život. Poté byly vydávány lékařské zprávy o jeho stavu každý den. Vzhledem ke zlepšení bylo po týdnu každodenní vydávání zpráv přerušeno.

10. září. „Včerejší, osmý den choroby T. G. Masaryka byl nerušený. Delší část dnešní noci pacient klidně spal. Teplota je normální, tep 72, přijímání potravy dostatečné. Zotavení si bude žádat delší doby klidu. Stav presidenta Osvoboditele se však do té míry zlepšil, že lékařské zprávy nebudou se již vydávat denně.“

Pak se však stav pacienta znovu prudce zhoršil.

13. září. „Objektivní nález u presidenta T. G. Masaryka se opět zhoršil. Na plících vpravo dole vzplanul zánětlivý proces znovu a ve větším rozsahu. Celkový úbytek sil se stále stupňuje, činnost srdeční se daří udržet jen s největším úsilím na nutné výši. Počet dechů se zvýšil na 48 v minutě, tep na 130, některé tepy vynechávají. Krevní tlak poklesl na 80/50, hladina krevního dusíku činí 82, teplota nepřestoupila 38,4. Nález na levé polovině plic dosud normální.“

14. září. „O 21. hodině nastalo ve stavu presidenta Osvoboditele opětné zhoršení, jevící se značným zrychlením dýchání a nápadně slábnoucí činností srdeční. O 1 hodině počala akce srdeční nezadržitelně klesati, dýchání se zvolňovalo a sláblo. Nemocný byl po celou dobu úplně klidný, ani jednou nezasténal. Dýchání, které od začátku jevilo zřejmé známky rázu mozkového, se zastavilo ve 3.27 minut a činnost srdeční ustala ve 3.29.“

Bylo mu 87 let.