Někdy nerudný Jan Neruda

Janu Nerudovi se stala osudnou rakovina tlustého střeva, zákeřné nemoci podlehl dne 22. srpna 1891.

Nerudovi se dostalo cti, že jako první mohl být pohřben na pražském Slavíně, v hrobce národních velikánů. Ještě před svou smrtí to však s díky odmítl. Přednost dal širému nebi a čerstvému vzduchu Vyšehradského hřbitova.

„Často musím myslit na Jana Nerudu. Básník ´Prostých motivů´ a ´Zpěvů pátečních´ dovedl do svých veršů vložit tolik lásky, umění i smutku, že tento náboj, jak se dnes s oblibou říkává, přenesl tyto verše svěží téměř přes celé století,“ napsal o Nerudových verších Jaroslav Seifert.

Ne každý však na poezii Jana Nerudy nahlížel vstřícně, problém měli zejména jeho současníci. Nerudovo básnické dílo bylo plné skepse, negativismu a Neruda občas balancoval i na hranici nihilismu. Sbírka Hřbitovní kvítí z roku 1857 je toho zářným příkladem.

Příčinou tohoto pesimismu byly psychické problémy. Jan Neruda se celý život cítil zneuznaný a ostatními přehlížen. Kořeny svého negativního vztahu k lidem zaléval a tlumil alkoholem.

Příčinou tohoto pesimismu byly psychické problémy. Jan Neruda se celý život cítil zneuznaný a ostatními přehlížen. Kořeny svého negativního vztahu k lidem zaléval a tlumil alkoholem.

"Do padesáti jsem miloval, od padesáti je mi líno, do padesáti jsem pivo pil, od padesáti piji víno," vzpomínal na časté návštěvy pražských hostinců sám Neruda.

Poct a ocenění, které právem zasluhovaly, se Nerudovým básním dostalo až dvacet let po jeho smrti díky generaci lumírovců.

Jan Neruda se nikdy neoženil. Své první a největší lásce Anně Holinové to ale pravděpodobně nabídl. Jak pochodil, přesně nevíme.

Jan Neruda se nikdy neoženil. Své první a největší lásce Anně Holinové to ale pravděpodobně nabídl. Jak pochodil, přesně nevíme.

Anna Holinová byla Nerudovou celoživotní láskou, které věnoval řadu svých básní. Nerudovi kolegové ji nazývali věčnou Nerudovou nevěstou. Druhou láskou pak byla Karolína Světlá, kterou Neruda považoval za prototyp ideální ženy.

Za Nerudovo vrcholné prozaické dílo jsou považovány Povídky malostranské. Neruda v nich vytvořil obraz pražské Malé Strany v době před rokem 1848 na základě vlastních vzpomínek. Vykreslil zde typické postavy českého měšťanstva, s humorem vylíčil jejich kladné i záporné vlastnosti a neváhal si vzít na paškál celý zdejší život.

Jan Neruda se narodil 9. července 1834 v Praze na Malé Straně. Celý život prožil v ulici Ostruhové (později byla ulice přejmenovaná na Nerudovu) v domě U Dvou slunců.

Jan Neruda se narodil 9. července 1834 v Praze na Malé Straně. Celý život prožil v ulici Ostruhové (později byla ulice přejmenovaná na Nerudovu) v domě U Dvou slunců.

Jan Neruda se narodil 9. července 1834 v Praze na Malé Straně. Celý život prožil v ulici Ostruhové (později byla ulice přejmenovaná na Nerudovu) v domě U Dvou slunců. Po absolvování gymnázia vystřídal řadu úřednických zaměstnání, ani u jednoho však nevydržel. V roce 1855 začal studovat filozofii, studia však také nedokončil. V roce 1860 vstoupil do redakce prvního českého deníku Čas a poté přešel do Hlasu, který později splynul s Národními listy.

Jan Neruda se narodil 9. července 1834 v Praze na Malé Straně. Celý život prožil v ulici Ostruhové (později byla ulice přejmenovaná na Nerudovu) v domě U Dvou slunců. Po absolvování gymnázia vystřídal řadu úřednických zaměstnání, ani u jednoho však nevydržel. V roce 1855 začal studovat filozofii, studia však také nedokončil. V roce 1860 vstoupil do redakce prvního českého deníku Čas a poté přešel do Hlasu, který později splynul s Národními listy.

Neruda hojně přispíval také do časopisu Květy a s Vítězslavem Hálkem založil časopis Lumír. Spolu s Hálkem, Karolinou Světlou nebo Jakubem Arbesem stál i v čele májovců, skupiny, která navázala na odkaz Karla Hynka Máchy, Havlíčka Borovského nebo Karla Jaromíra Erbena.