Nejznámější Smetanova hra si odbyla premiéru před 145 lety

Prozatímní divadlo v Praze bylo postavené roku 1862 architektem Ullmannem na jižní části staveniště Národního divadla. Otevření bylo dlouhodobým procesem a snahou české společnosti o samostatné stálé české divadlo i nespokojeností s postavením českých představení ve Stavovském divadle. To mělo sloužit zatím provizorně, než bude postavena budova Národního divadla.

V Prozatímním divadle působila celá řada vynikajících herců jako Bittnerová, Kolár nebo Frankovský. Divadlo především podnítilo tvorbu původních českých her, jako od Hálka, Bozděcha nebo Šamberka, ale také uvádělo klasická díla světového dramatu, například od Shakespeara. Zásadní význam mělo divadlo pro rozvoj české opery.

V letech 1866 až 1874 byl Bedřich Smetana kapelníkem a uměleckým šéfem Prozatímního divadla. Premiéru zde měly i jeho hry, mezi které se řadí i Prodaná nevěsta, ale také Braniboři v Čechách nebo Hubička. Dalšími českými operami byla dramata od Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha. V roce 1881 bylo Prozatímní divadlo připojeno k budově Národního divadla, dnes tvoří jeho zadní trakt, a jeho soubor přešel do Národního divadla.

Bedřich Smetana byl významným českým hudebním skladatelem, v dnešní době je znám především hrami Má vlast či Libuše, ale také právě Prodaná nevěsta. Roku 1874 postihlo Smetanu to nejhorší, co se může stát hudebnímu skladateli. Ohluchl. Musel tedy odejít z divadla. I přesto ale stále komponoval a vznikla výborná díla – cyklus symfonických básní Má vlast, opery Hubička, Tajemství a Čertova nevěsta. Nezbývá než Bedřicha Smetanu obdivovat. Postupně si získal uznání jak u nás, tak ve světě a získal řadu ocenění. Největší cti se mu dostalo, když při příležitosti otevření Národního divadla 11. června roku 1881 se hrála opera Libuše.

Prodaná nevěsta je komická opera o třech dějstvích. Hlavními postavami jsou Mařenka, dcera Krušinových a Jeník, prvorozený Míchův syn. Hlavním tématem hry je láska, děj se odehrává na vesnici. Mařenka s Jeníkem se mají rádi a právě v době poutě má přijít k Mařence na námluvy ženich, kterého jí vybrali rodiče. Zamilovaní si slíbí věrnost, ať je čeká cokoli. S rodiči přichází na scénu dohazovač Kecal.

Syn sedláka Míchy by měl být ideálním manželem. Otec Krušina si vzpomíná, že sedlák měl dva syny. Ten starší se ale prý nevydařil, mladší syn je ideálním manželem. Mařenka si z dohody však nic nedělá, má svého milého, kterého si chce vzít. Nic ale nepomáhá, Kecal se tedy rozhodne si s Jeníkem promluvit sám.

Druhé jednání je plné zábavy a popíjení. Kecal se snaží Jeníka uplatit, to mu ale nepomůže. Do vsi přichází Vašek, ženich pro Mařenku. Není to ale vážený ženich, jak vyprávěl Kecal, ale nesmělý a naivní kluk. Mařenka ho najde a předstírá, že je někdo jiný a vypráví mu o dceři Krušinových, jak je hrozná a panovačná a že jiné děvče je do něj zamilované. Vašek uvěří a chce si vzít onu neexistující dívku.

Kecal mezitím stále přemlouvá Jeníka, ten je neoblomný. Náhle ale obrátí a prodá Mařenku za tři sta zlatých. Dokonce Kecala přemluví, aby to sepsali, že Mařenku si může vzít pouze syn sedláka Míchy. Vše je podepsáno před svědky a za všeobecného pohoršení, jak tak lehce mohl prodat svou milovanou.

Třetí dějství zamíchá vztahy. Vašek je smutný, že si má vzít zlou Mařenku. Do vsi přijíždějí komedianti a Vaškovi se líbí tanečnice Esmaralda. Kecal musí začít přesvědčovat Vaška, aby si Mařenku vzal. Vše se vysvětlí, když přijde Mařenka a Vašek vše pochopí. Už zbývá přesvědčit jen ji. Mařenka nemůže pochopit, že by se jí Jeník vzdal.

Jeník přijíždí, aby své vyvolené vše vysvětlil, Mařenka ale o ničem nechce slyšet. Do toho se míchá Kecal, kterého Jeník ubezpečí, že Mařenku přesvědčí, aby si syna sedláka přeci jen vzala. Mařenka nakonec oznamuje, že ke svatbě svolí. Sedlák Mícha však v Jeníkovi pozná svého ztraceného syna, a ten se začne hlásit o právo, podle smlouvy mu přeci Mařenka patří. Oklamaný Kecal uteče. Otec Mícha se smíří se synem a celá ves se chystá na veselku.

Prodaná nevěsta měla premiéru před 145 lety, 30. května roku 1866 v Prozatímním divadle. Tehdy měla jen dvě jednání. Smetana pak v roce 1869 do ní dokomponoval tance pro inscenaci v Komické opeře v Paříži a v témže roce dílo rozšířil na tři jednání. Konečnou podobu pak Prodaná nevěsta získala roku 1870. Takto byla uvedena o rok později v Petrohradě a roku 1892 ve Vídni.

Libreto napsal Karel Sabina, Smetana mu za něj podle zprávy v časopise Slavoj zaplatil deset zlatých. Sabina se opřel o svou starší povídku Vesničané a humoristický román Věčný ženich, ve kterém se objevuje stejně jako v Prodané nevěstě dohazovač a vypočítavá matka. Název opeře dal sám skladatel, nechal se inspirovat názvem činohry A. Wehla Ženich prodá svou nevěstu, která byla v té době na repertoáru Prozatímního divadla a veselohrou Jana Nerudy Prodaná láska.