Článek
Na náměstí přitom ve čtvrtek panovala euforie, protože o den dříve bezpečnostní složky poprvé nezasáhly a nechaly protestům volný průběh. „Nahoře při pohledu z Můstku vpravo kousek od Muzea byl diskusní veřejný prostor. Mluvil tam mimo jiné profesor Milan Machovec. Stál jsme od něj čtyři pět metrů a bylo mu i docela rozumět. Bylo zajímavé, že jeho projev zazněl celý, k zásahu došlo až potom,“ řekl Hlavatý, který se účastnil několika lednových protestů.
Pak zazněly výzvy, aby se lidé rozešli. „Tentokrát ty výzvy byly velice strohé, stručné,“ dodal Hlavatý, „pak nastoupily bílé řady s obušky a začaly lidi bít. Do davu nalezly z více stran a odřízly vrchní část Václavského náměstí. Já jsem měl smůlu, že jsem byl v tom odříznutém segmentu, a tam se tedy děly věci. Musím říct, na to jsem nezapomněl vlastně dodneška.“
„Stál tam příslušník s metrovým obuškem, bil okolo sebe. Kolem leželi lidé s rozbitými hlavami a sténali, bylo vidět, že je s nimi velmi zle. Bili nejen aktivní demonstranty nebo lidi mladší a střední generace, ale i ty vůbec nejmladší, staré lidi, ženy. Bylo to něco naprosto otřesného,“ vzpomínal účastník demonstrace.
Pokusil se utéci: „Srazil jsem se s jedním příslušníkem, to jsem si říkal, že je opravdu zle, ale on mě jenom odstrčil, protože zrovna někoho honil. Podařilo se mi nakonec vykličkovat z obklíčeného segmentu. Byl jsem fyzicky i psychicky naprosto zničen, bolely mě ledviny, páteř. Těch ran jsem dostal skutečně nepočítaně.“
Zásah z 19. ledna se považuje za vůbec nejbrutálnější, horší než ten ze 17. listopadu.
Celý rozhovor s citacemi dobových dokumentů: