Nejtemnější období. Od obsazení Československa německými vojsky uplynulo 84 let

Obsazení 15. března 1939 bylo překvapením nejen pro civilní obyvatelstvo, ale i pro vládní představitele.

Hned 16. března byl výnosem nacistického vůdce Adolfa Hitlera ustanoven Protektorát Čechy a Morava. Formální hlavou útvaru, jenž byl součástí Třetí říše, zůstal sice prezident Emil Hácha, moc však měl v rukou úřadující říšský protektor Konstantin von Neurath.

Německo již od roku 1938 vyvíjelo na Československo nátlak. „Využívalo provokací českých Němců, sporů mezi Čechy a Slováky i neuspokojených maďarských teritoriálních ambicí. Československo bylo totiž v listopadu 1938 donuceno postoupit jižní část Slovenska i jižní část Podkarpatské Rusi právě Maďarsku,“ připomněl už dříve pro Novinky historik Jan Zumr z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

Důležitým aktérem tehdejšího dění byl na slovenské straně Jozef Tiso. Tento původně římskokatolický kněz byl předsedou Hlinkovy slovenské ľudové strany (HSLS) a od října 1938 i předsedou slovenské autonomní vlády.

Německý vůdce Tisa pozval 13. března do Berlína. Tam ho nutil, aby vyhlásil nezávislost Slovenska. Tiso napřed nezávislost vyhlásit nechtěl a požádal o svolání slovenského sněmu. Ten však 14. března 1939 nezávislost Slovenska jednomyslně vyhlásil.

Týž den odcestoval do Berlína prezident Hácha, který do říšského kancléřství přicházel s představou, že bude řešit hlavně otázku Slovenska.

„Jenže byl vystaven brutálnímu nátlaku. Po utrpěném infarktu nakonec v ranních hodinách 15. března souhlasil s vysláním německých jednotek do českého vnitrozemí,“ vysvětlil Zumr.

Po zhroucení Hácha nakonec podepsal žádost státu o „německou ochranu“. Svůj účel splnily i hrozby bombardováním Prahy od Hermanna Göringa, zakladatele německé státní policie (Gestapa) a Hitlerova ministra letectví, pokud by Hácha nesouhlasil s vydáním kapitulačního rozkazu pro armádu a další ozbrojené složky.

Tři hodiny po půlnoci 15. března sděloval ministr zahraničí František Chvalkovský premiéru Rudolfu Beranovi telefonicky výsledek jednání:

„Nekompromisní přání kancléře Hitlera. Dnes ráno v 6:00 vstoupí německé vojsko na celé území státu. Zařiďte ihned svolání ministerské rady. Generál Syrový nechť vyrozumí všechny posádky. Armáda nesmí klást nejmenší odpor. Musí se dát bezvýhradně odzbrojit. Civilní obyvatelstvo nesmí ztropit výtržnosti, jinak nastane katastrofa nedozírných následků. Bude-li armáda odzbrojena v klidu, budou nám dány možnosti autonomního života pro celý národ.“

Již předcházejícího dne, 14. března 1939, obsadila německá vojska hospodářsky důležitou Moravskou Ostravu.

V Czajankových kasárnách v Místku se vojáci 3. praporu 8. pěšího pluku postavili Němcům na odpor, ovšem jinak k protiněmeckým vzpourám prakticky nedocházelo.

Ráno 15. března začalo samotné nacistické obsazování českých zemí. Němci žijící v Československu vítali německé vojáky vztyčenými pravicemi, někteří Češi zaťatými pěstmi. Večer dorazil do Prahy Hitler, který následujícího dne, 16. března, vyhlásil Protektorát Čechy a Morava.

Teror za protektorátu, který zanikl až v květnu 1945, si vyžádal desítky tisíc obětí. Z celé bývalé Československé republiky zemřelo kvůli nacistickému řádění přes 340 tisíc lidí, převážně Židů, které nacisté sváželi do koncentračních táborů.