Nedožitých 65 let démona Syda Barretta

„Zemřel v klidu doma. V nejbližších dnech proběhne malý pohřeb v rodinném kruhu, žádné zástupy lidí nečekáme" uvedl bratr Alan krátce po smrti rockové legendy. Psal se 7. červenec roku 2006.

„Zemřel v klidu doma. V nejbližších dnech proběhne malý pohřeb v rodinném kruhu, žádné zástupy lidí nečekáme" uvedl bratr Alan krátce po smrti rockové legendy. Psal se 7. červenec roku 2006.

Takto v ústraní, jen v úzkém kruhu rodiny a přátel, se ve svém rodném městě navždy rozloučil Syd Barrett, jedna z nejvýznamnějších osobností britské psychedelické scény druhé poloviny šedesátých let. Osudným se mu staly komplikace spojené s cukrovkou.

Syd Barrett, vlastním jménem Roger Keith Barrett, se narodil 6. ledna 1946 ve východoanglickém městě Cambridge jako nejstarší ze tří dětí. Malý Roger odmalička miloval malířství a toužil se stát profesionálem. Sen o výtvarném umění však musel pár let počkat, přednost dostala hudba.

Otec Arthur a matka Winifred syna v jeho koníčku podporovali. K narozeninám mu postupně koupili mandolínu a banjo, první kytaru si ale Roger pořídil sám, bylo mu dvanáct let.

O čtyři roky později se Barrett přestěhoval do města muzice zaslíbeného, do Londýna. Ve městě nad Temží se setkal s Bobem Klosem, Rogerem Watersem, Richardem Wrightem a Nickem Masonem a založili formaci, která si později začala říkat Pink Floyd.

Ještě před tím si ale změnil své všední jméno Roger na rockovější Syd. Inspirací mu byl cambridgeský jazzový bubeník Sid Barrett.

Pink Floyd se stali rychle masově populární. Úspěch sklidili s albem The Piper At The Gates Of Dawn, vydaného roku 1967. Toto album velká část fanoušků dodnes považuje za nepřekonané.

Psychedelická hudba Pink Floyd ale skýtala menší problém, byla úzce spojena s drogami. V konzumaci LSD předčil Barrett většinu svých vrstevníků, kolegy z Pink Floyd nevyjímaje.

„Během turné po USA se Sydovo chování stávalo čím dál více nepředvídatelným. Vůbec jsme nevěděli, jak se zachová,“ uvedl v jednom z rozhovorů na Barrettovu adresu Roger Waters. „Situace došla tak daleko, že při koncertech často jen nehybně stával na pódiu a hrál jediný akord. To ale jen občas, často dokonce nehrál vůbec.“

Po nevydařeném turné po Spojených státech dostal nabídku od zbytku kapely David Gilmour, Barrettův nejlepší kamarád ze školy. Gilmour měl hrát místo Syda, pokud by byl opět v nepoužitelném stavu. V lednu 1968 odehráli Pink Floyd pět koncertů v pětičlenném obsazení, brzy ale zjistili, že tato spolupráce nefunguje. Při cestě na jeden koncert se tak rozhodli Barretta už nevyzvednout.

Po odchodu z Pink Floyd se Syd Barrett uzavřel do vlastního světa. V sedmdesátých letech ještě stihl vydat dvě sólová alba Madcap Laughs a Barrett, poté se však nad ním na několik desetiletí zavřela voda.

Barrett se odstěhoval ke svým rodičům na venkov, kde začal malovat a kde i 7. července roku 2006 zemřel.

V roce 1975 věnovali Pink Floyd svému bývalému spoluhráči album Wish You Were Here. A to je přání, které Barrettovi fanoušci mají dodnes.