„Nedobytný“ Everest? Od prvního pokoření nejvyšší hory světa uplynulo 70 let

Přesně před 70 lety, 29. května 1953, novozélandský průzkumník (a včelař) Edmund Hillary a nepálský šerpský horolezec Tenzing Norkej vystoupili pravděpodobně jako první na světě na nejvyšší bod „střechy světa“.

Rozhodně se však nejednalo o první odvážlivce, kteří se o něco takového pokusili.

Ještě začátkem 20. století byl Himálaj, jehož hřeben je dlouhý 3000 kilometrů a široký 180 až 350 km, až na malé výjimky naprosto neprozkoumaný. První pokusy o zdolání nejvyšší hory světa se datují do 20. let minulého století.

Přelom v historii přinesl roku 1953 až tým Hillaryho s Norkejem. Třiatřicetiletý Novozélanďan Hillary a jeho o šest let starší kolega Norkej byli v té době členy početné britské expedice, kterou vedl John Hunt. V březnu 1953 expedice dorazila do Indie a hned po aklimatizačním období se v květnu téhož roku vydala k úbočí Everestu.

První pokus o výstup na vrchol hory ale kvůli špatně fungujícímu kyslíkovému přístroji kolegy Charlese Evanse ve výšce 8500 m n. m. selhal. Došlo tedy k sestupu a novému vyhodnocení situace. Druhého pokusu se zúčastnili již Hillary a zkušený Norkej.

Výstup byl zahájen dne 28. května. Během cesty ještě v polovině trasy přenocovali a ráno pokračovali v cestě, nyní již s kyslíkovými přístroji. Společně překonali všechny nástrahy výstupu, včetně ledopádu Khumbu či 12 metrů vysokého sloupu ledu necelých sto metrů před cílem. Přesně v 11:30 místního času téhož dne, 29. května, dosáhli kýženého vrcholu. Everest byl konečně pokořen.

„Bylo 11:30 a my jsme stáli na vrcholu Everestu! (…) Stiskli jsme si s Tenzingem ruce a potom mě objal,“ vzpomínal pak sám Hillary. Nějakou dobu nechtěli oba prozradit, kdo tam byl dříve…

Hillary zde pořídil několik fotografií, včetně známého snímku Tenzinga s cepínem s nepálskou a britskou vlajkou.

Na vrcholu nejslavnější hory světa strávili oba podle časopisu National Geographic pouze něco kolem 15 minut a hned se vydali zpět k táboru. „Další den pak oba, v tu chvíli již historicky významní muži, vyrazili zpátky k základnímu táboru a záhy se ubírali k cestě domů,“ shrnula Košťálová.

Zpráva o dobytí Mt. Everestu se do světa šířila rychle a do Británie přišla podle agentury Reuters přesně v den korunovace britské královny Alžběty II., která nenechala úspěch bez povšimnutí. Britští výzkumníci a horolezci Hillary i Hunt byli takřka okamžitě jmenováni rytíři Řádu britského impéria. Hillary byl údajně poněkud naštvaný, že „někdo přijal rytířský titul od nové královny jeho jménem“ a nestalo se tak osobně.

Šlo každopádně o naprostý triumf – z do té doby relativně neznámého včelaře Hillaryho se stala celosvětově uznávaná osobnost. Celebrita se stala i z Norkeje.

Nedlouho po úspěšné expedici na Everest zveřejnil Hillary svůj příběh z expedice v knize The Ascent of Everest (Výstup na Everest). Dobytí hory pro něj bylo spíše začátkem než koncem. Na rozdíl od mnoha horolezců nevnímal horolezectví jako duchovní zážitek. Přiznal, že necítil „žádný velký nával ohromující radosti“.

„Pro mě je to spíše pocit výzvy a překonání vlastních fyzických slabostí a schopnost vytrvat, překonat problémy a dosáhnout vrcholu: tento pocit výzvy a dělat to sám, to je pro mě mnohem důležitější,“ vysvětlil.

Po návratu se sir Edmund doma oženil s Louise Mary Rose a na svět s ní přivedl tři děti. Dále cestoval, podnikal např. i expedice do Antarktidy. Většinu energie nicméně věnoval pomoci nepálským Šerpům. V pozdním věku ho nejvíce zajímala četba dobrodružných románů. Roku 1993 ho na speciální přednášce v Kongresovém centru v Praze mohla potkat i česká veřejnost.

Zemřel 11. ledna 2008 v nemocnici v novozélandském Aucklandu ve věku 88 let na selhání srdce a po jeho smrti byl na Novém Zélandu vyhlášen státní smutek. Hillaryho popel byl rozptýlen v zálivu Hauraki, další část uložena v nepálském klášteře u Everestu.

Po úspěšném výstupu na Everest přinesla média vedle ověřených zpráv i několik spekulací a rozporů (třeba proč nebyl na vrcholu vyfocen i Hillary), což se stalo jedním z hlavních důvodů, proč vznikla v roce 1955 také další kniha, a sice Muž z Everestu (Man of Everest) z pera amerického spisovatele a horolezce Jamese Ramseyho Ullmana.

Ten však text pouze zapisoval, a to po dohodě s vydavatelstvím, a hlavně s iniciátorem knihy Tenzingem Norkejem, který v té době neuměl psát. Hlavní náplní knihy je Tenzingovo vyprávění o jeho vlastním životě a vysvětlení některých nejasností.

Norkej prozradil, že šlo o jeho osobní sedmou výpravu na Everest, přičemž poprvé dosáhl vrcholu. Oproti dřívější švýcarské expedici, které se též zúčastnil, byly prý vztahy mezi Šerpy a „sáhiby“ při této britské výpravě formálnější. Tenzing se v knize zároveň netají, že Hillary byl na samotném vrcholu „o chlup“ dříve.

Hillary pořídil již zmíněný slavný snímek Norkeje, avšak Hillaryho stanutí na vrcholu zůstalo nezaznamenáno. Podle Norkejovy autobiografie mu ale tento nepálský Šerpa nabídl, že ho také fotograficky zvěční. Hillary ale prý odmítl. „Naznačil jsem Hillarymu, že ho teď vyfotím. Ale z nějakého důvodu zavrtěl hlavou – nechtěl to,“ svěřil se Norkej.

„Jsem šťastný člověk. Měl jsem sen, který se mi splnil, a to se člověku často nestává. Vystoupit na Everest – který můj národ nazývá Čomolungma –, to byla největší touha mého života. Sedmkrát jsem se o to pokoušel. Vracel jsem se a opět jsem to zkoušel. Ne s pýchou a silou, ne jako voják, když útočí na nepřítele, ale s láskou, tak jako se dítě natahuje na matčin klín,“ popsal Norkej.

Zemřel 9. května 1986 v indickém Dárdžilingu. Bylo mu 71 let a příčinou úmrtí bylo podle zpráv krvácení do mozku.

Zdolání Mount Everestu se stalo jakousi prestižní výzvou a už ve druhé polovině 20. století se nejvyšší světovou horu pokusila zdolat nejen celá řada výzkumníků, badatelů, ale i nejrůznějších dobrodruhů. První úspěšnou ženou na Everestu byla Japonka Džunko Tabeiová v roce 1975.

V roce 1978 vystoupili na horu bez použití kyslíkového přístroje Ital Reinhold Messner s Rakušanem Peterem Habelerem. Dva roky nato uskutečnil Messner první sólový výstup.

Dne 15. října 1984 vystoupili na vrchol také první českoslovenští horolezci, konkrétně Slováci Zoltán Demján a Jozef Psotka. Psotka ale bohužel při sestupu z jižního sedla tragicky zahynul.

Jako první český horolezec stanul na vrcholu v roce 1991 Leopold Sulovský, současný senátor za obvod č. 71 Ostrava-město, tehdy společně s Italem Battistou Bonalim.

Roku 2007 se na nejvyšší horu světa vydal např. také někdejší pražský primátor Pavel Bém.

Teprve třetí Češkou, která zdolala nejvyšší horu světa, je nově Eva Perglerová, zubařka z Přeštic na Plzeňsku.

Na vrcholu Mt. Everestu stanula ve středu 24. května ráno našeho času. Byla členkou expedičního týmu Madison Mountaineering Mount Everest 2023, který zvolil jižní cestu přes ledopád Khumbu.

Na Everest před Evou Perglerovou vystoupalo dosud jen patnáct českých horolezců – a z toho dvě ženy, Renata Chlumská a Klára Kolouchová.

Během posledních sedmi desetiletí dosáhlo celkem vrcholu hory přes 6300 horolezců, většina z nich v posledních 20 letech. Více než 320 z nich však během cesty zahynulo.

Everest byl podle listu The Guardian zdolán více než 11 000krát – mnoho lidí totiž vystoupilo několikrát.

Z celkem 17 možných cest k vrcholu Everestu jsou už běžně využívány pouze dvě. Sezona, kdy jsou horolezecké podmínky pro výstup nejideálnější, trvá obvykle během jara, konkrétně od dubna do května.

V posledních letech prudce stouplo komerční využití výstupů. Negativním důsledkem jsou prázdné kyslíkové lahve, provazy, stany a další tuny odpadků, které tu po sobě zanechávají jednotlivé expedice.

Letos do nepálského státního rozpočtu jen z výstupů na nejvyšší horu světa putuje na pět milionů dolarů (přes 108 milionů Kč).