Nanuk neboli „Eskimo Pie“ slaví 100 let

Nanuk jako takový patří k nejoblíbenějším zmrzlinovým pochoutkám. Zmrzlinu tohoto typu si nechal Nelson patentovat již v roce 1921. Potvrzení patentu proběhlo právě 24. ledna 1922 pod číslem 1 404 539.

K nápadu na vyrobení zmrzliny obalené v čokoládě přiměl učitele a cukráře Nelsona z města Onawa zážitek z jeho vlastní cukrárny.

Do jeho obchodu jednoho dne zavítal chlapec, který se dlouho nemohl rozhodnout, zda si za své drobné peníze koupí spíš „normální“ zmrzlinu, nebo čokoládovou tyčinku. Nelsona tedy napadlo, jak podle online magazínu Slate sám kdysi pronesl, později obě pochutiny spojit. Po několika pokusech přišel se zmrzlinovou tyčinkou v čokoládě, kterou nazval I-Scream Bar.

V roce 1921 požádal Nelson o patent a dohodl se s tamním výrobcem čokolády Russellem C. Stoverem na masové výrobě zmrzlinové laskominy v čokoládě pod novým obchodním názvem Eskimo Pie a na založení korporace Eskimo Pie Corporation.

S novým výrobkem zaznamenali Nelson se Stoverem značný úspěch - již během roku 1922 prodávali až milion kusů této zmrzliny denně.

Tehdejší tisk (možná s nadsázkou) označil Nelsona za milionáře a zmínil, že vydělává 30 tisíc dolarů týdně.

Zakladatelé firmy každopádně ještě ve 20. letech svůj podíl prodali. Jejich patent na Eskimo Pie, který se ale vlastně vztahoval na jakýkoli typ mražených cukrovinek obalených v čokoládě či nějaké sladkosti, byl americkými soudy zrušen v roce 1928.

Soud prvního stupně shledal patent neplatným, protože byl „příliš zobecněný“. Soudce přímo poznamenal, že patent „ilustruje nebezpečí, které existuje, když jsou nové části vynálezu nárokovány příliš široce“.

Oba muži se pak podle historičky Michaely Košťálové kvůli vyřazení jejich výrobku dlouze soudili, avšak neúspěšně. Důvod? Prvotní popis jejich Eskima měl být opravdu natolik široký, obecný a „necharakteristický“, že jej bylo jednoduše možné (a snad i vhodné) z registrace raději vypustit.

Skutečný vzorec pro čokoládový povlak se navíc nikde v patentu Eskimo Pie nenacházel, připomněl magazín Slate.

Vlastní osud měla i ona pověstná „tyčka“, „dřívko“, „držátko“ či „špejle“. Ta totiž automatickou součástí zmrzlé pochutiny nebývala. Samotná výroba „dřívka“ spadá podle některých teorií do období 30. let 20. století. Přesto „objev“ zaseknuté tyčky ve zmrzlé kapalině proběhl podle Košťálové ještě dříve.

„V roce 1905 se výrobci limonád Franku Eppersonovi jednoho dne přihodila kuriózní nehoda: obyčejnou tyčinku na míchání limonády totiž omylem zapomněl v nápoji ve velmi chladné místnosti. Odešel, a když se vrátil, nevěřil svým očím. Výsledkem byl led přimrzlý k tyčince. Eppersona náhodný objev nadchl natolik, že zmrazenou limonádu na klacíku dokonce zařadil do nápojového lístku. Nevšední vynález za pár desetiletí doputoval k výrobcům zmrzliny,“ popsala.

Co se týká samotných zmrzlin, tak např. ve 20. letech byla ve Francii založena společnost Esquimo-Brix, která vyráběla tuto zmrzlinu bez dřevěného držátka a v Rakousku se od roku 1927 prodávalo eskimo na dubovém dřívku.

„Jinou velkolepou továrnu na zmrzlinu bylo od roku 1937 možné hledat i v tehdejším Sovětském svazu. Zvlášť Rusové si na zmrzlou pochoutku, v jejich podobě ‚raženou' do kvádru, upevněnou mezi dvě oplatky, potrpěli,“ poznamenala Košťálová. V tomto případě tedy nešlo ani o nanuky, ani o klasickou zmrzlinu v kornoutu, samotný polárkový dort či ledovou tříšť.

Stover v USA založil další továrny na cukrovinky a Nelson po několikaleté pauze, kdy si užíval vydělaných peněz, začal pracovat pro obalovou firmu Reynolds Metals.

Nelson zemřel v roce 1992 ve věku 99 let.

Přímo už v onom roce 1922 informoval o americkém „vynálezu eskima“ také československý dobový tisk - v září např. Venkov: orgán České strany agrární a v říjnu Moravská orlice.

„Je to malý, geometricky řečeno, hranol, asi tak 9 cm x 4 cm x 3 cm, politý ztuhlou čokoládou, a z čeho myslíte, že ten hranol je? Zmrzlina, samá zmrzlina, a přes ní kolem dokola čokoláda. Jeden člověk to tu vynašel před třemi roky, patentoval, patent prodal a dnes - samozřejmě - je milionářem,“ napsaly pak o eskimu v roce 1925 konkrétně Národní listy.

„U nás se první nanuky, tedy samostatně balené zmrzliny opatřené dřívkem, objevily v roce 1935. K masovému vyrábění však došlo až rok před tzv. únorovým převratem, v roce 1947,“ zmínila historička.

V roce 1934 požádal židovský obchodník Emil Probst v Praze o povolení živnosti na výrobu a velkoprodej cukrovinek a také zmrzliny v čokoládě nazvané Eskimo. Jeho podnikání skončilo o pět let později, kdy byla celá Probstova rodina deportována do koncentračního tábora v Terezíně.

Roku 1938 představila pražská firma Vašata a spol. ve svém automatu na Václavském náměstí vlastní zmrzlinu v čokoládě pod názvem Nanuk. Její receptura vycházela z americké zmrzliny Eskimo Pie a její název odkazoval k inuitskému lovci Nanukovi, hlavnímu protagonistovi stejnojmenného filmu Roberta Flahertyho z roku 1922. V Československu vyráběl zmrzlinu pod názvem Eskymo i Nanuk po roce 1948 Laktos a velkou popularitu si také získal od roku 1962 dodnes vyráběný tvarohový Míša.

Slovo „nanuk“ v češtině běžně obecně označuje všechny tyto typy zmrzlin „na klacku“.

Při výběru nanuků jsou Češi podle výrobců a prodejců konzervativní a zůstávají věrni tradičním českým značkám, většinou i příchutím. Někteří obchodníci sledují v poslední době větší příklon od nanuků ke zmrzlině. Lidé kupují častěji velká balení, v důsledku pandemie si zvykli dělat nákupy méně často, ale ve větším objemu. Vyplývá to z ankety ČTK provedené u příležitosti výročí patentu mraženého krému na dřívku.

Cosi jako zmrzlinu bychom nicméně mohli hledat už v antice. Košťálová pro Novinky doplnila, že velmi podobnou pochoutku si pravděpodobně nechával speciálně vyrobit již římský císař Nero. Panovník měl rád sladké a jednoho dne zkrátka dostal chuť na něco „sladkého a studeného“. Otroci museli běhat vysoko do hor - a pokud jim cestou roztál, „nedopadli dobře“...

„Studené pokrmy bývaly ostatně v krajinách, kde vládly spíše letní podmínky, vítaným zpestřením, přičemž výsledkem pak byla zmrzlina. Prameny nám samotnou existenci zmrzliny ve starověku nezamlčují - stejně tak, jako řadu jiných, na tu dobu moderních věcí, jimž učinil konec příchod středověku,“ shrnula.

Za zmínku ještě stojí, že americká společnost Dreyer´s Grand Ice Cream, která je současným výrobcem původního slavného výrobku v USA, před nedávnem jeho název změnila. Označení Eskimo Pie totiž podle některých kritiků uráželo původní kmen Inuitů žijících na Aljašce, neboť výraz „eskymák“ je chápán jako pohrdavé označení těchto původních obyvatel.

Od loňska se tak zmrzlina jmenuje Edy´s Pie, a to podle Josepha Edyho, jednoho ze zakladatelů firmy Dreyer´s.