Na kokainové vlně Pablo Escobara

Pablo Escobar byl kolumbijský drogový magnát a zakladatel Medelínského kartelu, který si svým životem vysloužil řadu nej. Nejmocnější, nejbohatší, nejbezohlednější, nejbrutálnější, to vše jeho osoba více než splňovala.

Jeho Medelínský kartel kontroloval v dobách největší slávy zhruba 80 procent celosvětového obchodu s kokainem. Odhadovalo se, že příjmy Medelínského kartelu dosahovaly v osmdesátých letech kolem 23 miliard dolarů ročně.

Escobarova kriminální kariéra začala velmi brzy. Už jako náctiletý vykrádal auta a neváhal obchodovat s náhrobními kameny. Kradl je po hřbitovech a následně prodával, nic mu nebylo svaté. Ve dvaceti letech však přesedlal na podstatně tvrdší kalibr, kokain.

V průběhu sedmdesátých let Escobar vytvořil v Kolumbii obří drogové impérium, které nemělo v Latinské Americe konkurenci. Do historie vešlo pod názvem Medelínský kartel a kontrolovalo naprostou většinu drog mířících do Mexika, Peru, Bolívie, Portorika a Dominikánské republiky.

Pro Kolumbii této doby byla příznačná všudypřítomná korupce, zastrašování, únosy i vydírání. Ve všech těchto násilných metodách byl Pablo Escobar náležitě zběhlý. Řídil se španělským heslem Plata o Plomo, což v překladu znamená stříbro nebo olovo. Převedeno do běžné řeči, buď budeš úplatný, nebo dostaneš kulku. Výběr je na tobě.

Jak rostl vliv Medelínského kartelu, přestal mít jeho velitel jakékoliv zábrany. V roce 1989 nechal Escobar zabít tři kandidáty na kolumbijského prezidenta, byl odpovědný za bombu uloženou v letadle Avianca z téhož roku a byl mu připisován i bombový útok na Kolumbijský nejvyšší soud. K masakru došlo v roce 1985 a výsledkem byla smrt poloviny soudců nejvyššího soudu.

Díky tomuto činu ale Escobar ztratil sympatie Kolumbijců a stal se trnem v oku i USA. Neváhal totiž pašovat tuny drog přes Bahamy na jejich výsostné území.

Doma v Medelínu však byl Escobar stále za hrdinu. Sponzoroval městský fotbalový klub a často rozdával peníze chudým obyvatelům. Ti pak ho na oplátku ukrývali před policií a úřady.

V roce 1991 se situace stala pro Escobara neúnosnou. Spojené státy požadovaly po kolumbijské vládě jeho okamžité vydání, znepřátelené kartely se ho snažily odstranit. Proto se Escobar odhodlal k nečekanému kroku. Vzdal se a nechal se zavřít do luxusního vězení La Catedral, které si sám postavil. Vězení to však v pravém slova smyslu nebylo, Escobar se mohl volně pohybovat a často navštěvoval i fotbalová utkání.

V roce 1991 se situace stala pro Escobara neúnosnou. Spojené státy požadovaly po kolumbijské vládě jeho okamžité vydání, znepřátelené kartely se ho snažily odstranit. Proto se Escobar odhodlal k nečekanému kroku. Vzdal se a nechal se zavřít do luxusního vězení La Catedral, které si sám postavil. Vězení to však v pravém slova smyslu nebylo, Escobar se mohl volně pohybovat a často navštěvoval i fotbalová utkání.

S kolumbijskou vládou následně uzavřel dohodu, že zde bude pět let, pokud ho nevydají do USA. Vláda však úmluvu nedodržela a 22. července 1992 se pokusila nebezpečného narkobarona převézt do normálního vězení. Escobarovi se ale podařilo z transportu uniknout.

Na útěku vydržel dlouho, 2. prosince roku 1993 byl ale doma v Medelínu přesto dostižen. Při přestřelce byl Escobar trefen do nohou, zad a osudnou se mu stala rána přímo za ucho. I když existují i domněnky, že spáchal sebevraždu. Svým přátelům prý často tvrdil: „Než aby mě dostali živého, raději se sám střelím za ucho.“

Přesnou odpověď už dnes asi nikdo nezjistí.