Mistr Gramofon se narodil před sto šedesáti lety

Emile Berliner se narodil 20. května roku 1851 v německém Hannoveru. Byl ze třinácti dětí rodičů Samuela a Sáry. Dva jeho sourozenci ale ještě v útlém dětství zemřeli. Otec byl obchodník, matka amatérská hudebnice. Po základní škole začal navštěvovat střední školu Samsonschule v nedalekém městě Wolfenbüttelu.

Po dokončení studií začal pracovat v obchodě, pomáhal rodině. V Německu ale dlouho nevydržel a emigroval do Spojených států amerických. Snad kvůli vojenské povinnosti, která ho čekala, většina mladých mužů totiž okamžitě nastupovala do francouzsko-pruské války. Pár let působil ve Washingtonu D.C., po třech letech se přesunul do New Yorku, usoudil, že tam ho čeká lepší pracovní příležitost.

Uchytil se v laboratoři, kde vypomáhal Fahlbergovi, objeviteli sacharinu. Tato zkušenost se v něm usadila, Berliner si uvědomil, že věda, výzkum a vynálezy jsou jeho osud. Náhle se s vynálezy roztrhl pytel. Roku 1876 to byl Alexandrem Graham Bell s jeho telefonem. Berliner začal zkoumat tento nový přístroj a zjistil, že má řadu nedostatků, které se ale dají opravit.

Začal sám pracovat na novém druhu vysílače, který nazýval „volný kontaktní vysílač.“ Vyklubal se z toho mikrofon, který zvýšil objem přenášených hlasů. Berliner podal námitky na Bellův vynález, chtěl ten patent. Svět vědy a výzkumu jen kroutil hlavou, že člověk bez znalostí fyziky a elektřiny by dokázal něco takového. Nebylo mu ale vyhověno. Za Berlinerem se ale vydal kolega Bella, Thomas Watson.

Watson se vrátil nadšený. Nejen že přístroj opravdu fungoval, ale přiměl Berlinera, aby nastoupil k nim do společnosti jako výzkumný asistent a k tomu od něj odkoupil práva na jeho vynález. Emile Berliner byl na příštích sedm let zaměstnancem u společnosti A. G. Bella, kde pracoval na vývoji telefonu.

Až roku 1884 po dlouholetých zkušenostech s vynálezy se Berliner rozhodl postavit na vlastní nohy a stát se soukromým badatelem. Odjel do Washingtonu D.C. Stále pracoval na rozvoji telefonu, ale vynalezl i něco nového, něco vlastního, co by mohl ukázat světu jako svůj vynález. Byl to gramofon. Vyvíjel přístroj na záznam a reprodukci zvuku pomocí desek.

8. listopadu roku 1887 si Emile Berliner nechal patentovat gramofon a desky na záznam. První záznamové desky byly ze skla, později ze zinku a nakonec z plastu. Berliner založil gramofonovou společnost určenou k masové výrobě zvukových desek a gramofonů. Expanze začala téměř okamžitě. Berliner přesvědčil umělce ze světa hudby, aby k záznamu jejich písní používali právě jeho desky. Náhle podepsali dva známí umělci se společností Emila Berlinera smlouvu, byli to Enrico Caruso a Dame Nellie Melba.

Berliner byl výtečný obchodník. Začal prodávat práva na svůj patent a zakládal společnosti po celém světě – V Kanadě, Německu i Velké Británii. Stále pracoval na vývoji gramofonu, nechal si patentovat i ochrannou známku, která představovala psa. Gramofon ale nebyl jediný Berlinerův vynález, mezi jeho další prvotiny patří i mikrofon, ale také letecký motor, vrtulník a akustické desky, ale ve světě vědy a hudby je znám jako Mistr Gramofon.