Michael Faraday: být fyzikální kapacitou

Michael Faraday byl ve světě rané fyziky kapacitou. Po jeho smrti v roce 1867 byla na počest slavného fyzika a chemika symbolicky pojmenována jednotka elektrické kapacity. Dodnes nese jméno farad.

Faraday ale i přes své obrovské vědecké úspěchy vždy zůstával skromný.

„Velký talent se řadí za malého génia. Génius tvoří, talent teprve vychovává to, co génius přivedl na svět. Já jsem jen talent,“ často prý říkával.

Zajímavou částí Faradayova života byly roky strávené poradenstvím pro společnost Trinity House, organizaci odpovědnou za bezpečnou plavbu okolo Británie. Ve 40. letech pro ni Faraday vylepšil způsob osvětlení majáků, vyvinul účinnější metodu spalování paliva pro osvětlení. Na začátku let 60. pak experimentoval také s elektrickým osvětlením majáků, systémem fungujícím dodnes.

Klíčovým rokem pro Michaela Faradaye byl rok 1831, tehdy objevil elektromagnetickou indukci. V londýnských vědeckých kruzích se k objevu indukce dodnes traduje příběh. Skeptický britský král William IV. se prý jednou Faradaye zeptal, k čemu že ty jeho šarlatánské salonní triky s elektromagnetismem jsou vlastně dobré.

„To ještě přesně nevím Vaše Veličenstvo.“ Zato ale vím, že je jednoho dne zdaníte,“ nechal se slyšet Faraday.

Byla to prorocká slova – celý dnešní elektrotechnický průmysl je na principu elektromagnetické indukce založen.

Principem elektromagnetické indukce je působení magnetického pole na elektrické. Pokud se magnetické pole pohybuje v blízkosti uzavřeného elektrického obvodu, například cívky, vzniká v obvodu elektrické pole. To se mění s pohybem magnetického pole.

Částice v obvodu uvede magnetická síla do pohybu a mezi konci lze naměřit elektrické napětí, aniž by obvod byl připojen k nějakému zdroji.

Ve 40. letech Faraday vytvořil teorii elektromagnetického pole založenou na novém pojmu elektrických a magnetických siločar. O dvacet let později myšlenku siločar využil jiný geniální Angličan. Jmenoval se James Maxwell a vytvořil slavné rovnice elektromagnetického pole.

Faraday začal svou vědeckou kariéru četbou. Jako mladík pracoval sedm let jako pomocník u londýnského vazače knih George Riebauea, a jeho rukama tak mohly projít nejrůznější spisy. Faradaye je potají četl a před jeho užaslýma očima se otevřel podivuhodný a záhadný svět. Svět vědy, kterému navždy propadl.

Roku 1812 začal docházet na veřejné přednášky chemické legendy sira Humphry Davyho. Věhlasný profesor si mladíkova nadání a entusiasmu všiml a vzal ho za svého žáka. Faradaye se osvědčil a Davy z něho udělal svého asistenta v chemické laboratoři londýnského Královského institutu. Jedním z hlavních úkolů mladého asistenta bylo vymyslet každý týden zajímavý pokus pro pobavení publika na přednáškách.

Faraday nikdy neměl žádné matematické vzdělání a ve svých přednáškách i odborných pracích se snažil být nanejvýš polopatický, nikdy nepoužil jediný vzorec. Své posluchače okouzloval schopností vyložit i ten nejsložitější problém dokonale názorným způsobem.

Mnoho času Faraday věnoval publikování. Popsal své experimenty v oblasti elektřiny a elektromagnetizmu v třísvazkovém díle Experimental Researches in Electricity, výzkumy v oblasti chemie pak v Experimental Researches in Chemistry and Physics.

V roce 1860 publikoval sérii šesti dětských přednášek The Chemical History of a Candle, které se staly naprostou klasikou vědecké literatury. Stejnou, jako pro vědecký svět byl a je Michael Faraday sám.