Lidé s autismem slaví po celém světě, veřejnost se musí dovědět víc

Autismus je vývojové duševní postižení, které se projevuje abnormální sociální interakcí, stálými a opakujícími se vzorci chování a narušenými komunikačními schopnostmi. Opakované rovnání věcí do neobvyklých struktur, jako například rovnání hraček do řady, může u dětí značit autistické chování.

Příčina autismu je však neznámá. Podle všeho se začíná projevovat u dětí do třetího roka života, a to i přesto, že první rok či dva bylo zcela normální a komunikativní. Hypotézy se pohybují kolem dědičných vloh obou rodičů. Britští vědci zjistili, že autismus je viditelný při magnetické rezonanci mozku, a to jak u dětí, tak dospělých. U postižených lidí jsou jisté části mozku totiž větší a silnější a nebo naopak jsou mnohem menší a slabší. Odborníci se domnívají, že se jedná o řadu rozdílných chorob, které se pak projevují v podobě autismu. Proto není jisté, zda nemoc zvaná autismus vůbec existuje.

Pomocí speciální terapie lze autistickému jedinci do značné míry pomoci v jeho zlepšení sociálního a komunikativního chování. Některé děti dokonce na léčbu reagují s 98 procentní úspěšností a mohou vést plnohodnotný život, docházet do běžné školy a mít kamarády ve stejném věku. O jednoznačném označení, že dítě, či dospělý jedinec trpí autismem, se dá mluvit až po zdlouhavém pozorování.

Termín autismus vymyslel roku 1911 švýcarský psychiatr Eugene Bleuler. Vychází z řeckého slova já, sám, které použil při vyšetřování a pozorování schizofreniků, když se snažili komunikovat s druhými lidmi. Detailněji autismus popsal až americký psychiatr Leo Kanner z Baltimoru roku 1947 při pozorování jedenácti dětí s podobnými náznaky nedostatku zájmu o druhé lidi. Mezi objevitele autismu se řadí ještě rakouský lékař Hans Asperger, který pozorování prováděl v době druhé světové války, jeho zápisky se však našly až v polovině 90. letech. Poznámky popisovaly ale odlišnou, lehčí formu autismu, která byla následně pojmenována po svém objeviteli Aspergerův syndrom.

Autismus zahrnuje širokou řadu poruch, jednou z těch nejzávažnějších je dětský autismus. Zde se jedná o vrozenou vadu některých mozkových funkcí. Důsledkem této poruchy je, že dítě nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je tak kvůli tomu narušen, obzvlášť v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Stupeň závažnosti je různý, od mírné formy až po těžkou, základním znakem ale je, že dítě má všechny symptomy, i když třeba v menší míře.

Atypický autismus se liší právě v symptomech. Jedná se o druh autistické poruchy, kdy dítě nemusí trpět všemi symptomy, ale jen některými. Vývoj dítěte je tak narušen mnohem méně, péče se ale od dětí s klasickým autismem neliší.

Dalším druhem autismu jsou děti s Aspergerovým syndromem. Tato porucha není do pátého roka života poznatelná, dítě je intelektově velmi nadané, naučí se samo číst, počítat, má vynikající mechanickou paměť, cituje z encyklopedií nebo hraje šachy. Děti s tímto syndromem mají však problém v chápání sociálních situací, mají potíže chápat humor, ironii, metafory či nadsázku, patří mezi samotáře. Někdy se u nich vyskytují zároveň poruchy chování jako hyperaktivita, poruchy pozornosti, nedostatečná kontrola emocí.

Neobvyklým druhem autismu je dezintegrační porucha, kdy po období normálního vývoje dítěte, trvající minimálně dva roky, náhle nastává z neznámé příčiny mentální retardace a typické autistické chování. Do té doby dítě umí mluvit, zajímá se, iniciuje sociální kontakt, gestikuluje, náhle ale jakoby nic z toho neumělo. Regrese přichází nejčastěji mezi druhým a čtvrtým rokem života. Často se ale také stává, že po autistickém období zase přichází opětovné zlepšení a autistické rysy částečně vymizí.

Poslední porucha autismu je Rettův syndrom. Ten jako jediný má vrozený původ zcela jasný, mutace genu je situována na ramenu chromozomu X, a proto se tato porucha týká pouze dívek, má mnoho podob. Dívky mají částečné autistické chování, výrazný je ale především velmi malý rozsah pozornosti, často je Rettův syndrom doprovázen epilepsií.

Aby byl zaveden Světový den autismu, apeloval stát Katar, který tento den začal slavit už dříve. Tento den se vztahuje k jednomu ze tří dnů oficiálně vyčleněných pro specifické poruchy. Cílem je především upozornit a informovat veřejnost o autismu, k tomu jsou vyzvány hlavně členské státy OSN. Světový den autismu upozorňuje na autismus jako na celosvětový problém. Součástí osvětových akcí je i upozornění na nadání a dovednosti lidí s autismem. 2. duben je dnem, kdy jsou osoby s autismem vřele vítány a zahrnovány do společenských událostí po celé planetě.