Letuška přežila pád z 10 kilometrů. Spekulace o Srbské Kamenici se rojí i po 50 letech

Dvoumotorový Douglas DC-9-32 s imatrikulací YU-AHT letěl na lince Stockholm–Kodaň–Záhřeb. Ze švédského hlavního města odstartoval ve 14:30. O hodinu později přistál v Kodani, kde se vyměnila posádka.

Za kniply usedli zkušený kapitán Ludvig Razdrih a druhý pilot Ratko Mihič, do stroje nastoupil i mechanik a mezi palubními průvodčími byla také Vulovičová, která původně letět neměla.

Z dánského hlavního města odlétl stroj v 16:15 a postupně nabíral výšku, až dosáhl plánované letové hladiny 10 050 metrů.

Přes Berlín mířil na Prahu, kde měl změnit kurz na jihovýchod na Vídeň. Let byl klidný, meteorologické podmínky byly příznivé, do zad foukal mírný severní vítr.

V 16:47 se posádka ozvala řídícímu středisku v Chotěbuzi s tím, že právě přeletěla nad Fürstenwalde.

O čtyři minuty později navázala spojení s řízením letového provozu v Praze: „Yugoslav 367. Dobrý den. Žádáme o vstupní povolení, udržujeme letovou hladinu 10 050.“

Dispečer posádce odpověděl, aby dál udržovala výšku letu a ohlásila se, až překročí radiomaják HD v Hermsdorfu u hranic s ČSSR.

V 16:56 piloti oznámili chotěbuzskému středisku, že letí nad Boxbergem s tím, že se znovu ohlásí, až budou nad hermsdorfským radiomajákem. O jeho přeletu informovali Chotěbuz v 16:00.

Německý dispečer posádku vyzval, ať se naladí na pražské středisko. Piloti se rozloučili slovy „auf Wiederhören“, na slyšenou. Byla to poslední slova, která od nich byla slyšet.

V 17:01 roztrhla stroj mohutná exploze, která narušila spodní část trupu i podlahu kabiny od náběžné hrany křídel až ke kabině pilotů. Krátce poté se odlomila přední část trupu s pilotní kabinou. Z rotující zádi trupu se také utrhl levý motor.

Na obrazovce radaru v Chotěbuzi se značka letounu neobvykle zvětšila a přestala se pohybovat. Pak zmizela.

S posádkou stroje jugoslávských aerolinek se marně pokoušeli spojit piloti nedaleko letícího bulharského stroje i řídící středisko v Chotěbuzi, které let monitorovalo i po opuštění vzdušného prostoru NDR.

Jugoslávský stroj se marně pokoušeli kontaktovat také dispečeři v Praze. Obrátili se na Němce, protože stroj zmizel i z vojenského radaru. Nakonec vyhlásili pohotovost, neboť se s osádkou douglasu nedokázala spojit ani Vídeň.

Panovaly obavy z nejhoršího. V 17:25 byla spuštěna záchranná operace. To už volali záchranou službu v Srbské Kamenici svědci, kteří nejprve uslyšeli výbuch. O několik minut později začaly z nebe padat trosky i těla cestujících.

K Srbské Kamenici byly vyslány všechny dostupné sanitky. Do rozsáhlé oblasti o rozloze přes 20 kilometrů čtverečních bylo vysláno pět set příslušníků různých složek ozbrojených sil.

Do večera bylo nalezeno jedenáct těl obětí a levý motor, který dopadl na břeh Olešského rybníka, zadní část trupu se pak našla v sousední Růžové. Tu našla skupina lidí, která z trupu slyšela nářek.

O pomoc volala těžce zraněná Vulovičová. Modrou uniformu měla zakrvácenou, horní polovina jejího těla visela ven z vraku, dolní byla pod tělem další letušky a vozíkem na jídlo.

Lesník Bruno Henke, který za války sloužil jako zdravotník, ji udržoval při životě do příjezdu zdravotníků. Vulovičovou převezli do nemocnice v České Kamenici.

Záchranné práce komplikovaly tma a nepřístupný terén. Po rozednění začalo hustě sněžit a rozfoukal se vítr, takže do pátrání nebylo po většinu doby možné nasadit přivolaný vrtulník Mi-8.

Přední část trupu douglasu s pilotní kabinou a oběma piloty zaklíněnými v sedačkách byla z vrcholu kopce u Lužné vyzvednuta až 28. ledna. Poslední dvě těla byla nalezena 29. ledna.

Vulovičová byla jedinou přeživší z 28 lidí na palubě, utrpěla však mimořádně těžká zranění.

Měla frakturu spodiny lebeční a s ní související otok mozku, zlomeniny dvou obratlů, kvůli nimž měla nějakou dobu ochrnutou spodní část těla, zlomeniny žeber, bérce a předloktí i pohmožděná játra a ledviny.

V kómatu byla 27 dní. Napřed ji léčili v České Kamenici, ale pak ji přepravil vrtulník do vojenské nemocnice v pražských Střešovicích.

Nakonec se ji podařilo i rozchodit, rehabilitace, které pokračovaly po jejím návratu do vlasti v březnu 1972, však zabíraly několik hodin denně.

Život jí zřejmě zachránilo místo, kde se nacházela. Sice uváděla, že byla v prostřední části trupu, ale zřejmě byla v kuchyňce vzadu u toalety a přibouchly se dveře, takže na ni nezapůsobila tak silně dekomprese, k čemuž přispělo i to, že měla nízký krevní tlak.

Měla štěstí i v tom, že zadní část trupu dopadla ocasními plochami napřed, navíc tvrdost dopadu zmírnily stromy.

Vulovičová se po vyléčení chtěla vrátit k létání, ale aerolinky ji přeřadily na místo organizátorky letecké přepravy. U JAT pracovala ještě 18 let, než odešla v roce 1992 do důchodu. Zemřela v prosinci 2016 ve věku 66 let.

V posledních letech měla zdravotní problémy, začala se ozývat stará zranění. Žila sama a na její smrt se přišlo až po několika dnech, kdy byla zavolána policie, protože se několik dní neozývala.

Současně s léčením letušky se také rozběhlo vyšetřování příčin pádu stroje, který byl zánovní; JAT si ho pořídily jen o rok dříve a měl nalétáno pouze 2100 hodin.

Ani černé skřínky nezachytily nic divného, v 17:01:29 však záznam letových zapisovačů zachycující klíčové údaje i hlasy v pilotní kabině končil. Přerušila se dodávka energie.

Analýza rozptylu trosek ukázala, že nejprve odpadly části potahu z místa, kde se nacházel přední zavazadlový prostor.

Na ten se soustředili i vyšetřovatelé a zjistili, že byl silně poškozen jeden z panelů vnitřních dveří zavazadlového prostoru, v němž se nacházely kusy hnědého kufru, který byl roztržen silou zevnitř.

Vybuchla v něm nálož, kterou, jak ukázala analýza, tvořily trinitrotoluen, dinitrotoluen a dusičnan amonný. Nálož byla obalena ještě směsí práškového uhlí a pyroluzitu, což je oxid manganičitý, který se používá pro vytváření patiny na keramice.

Jde o silné okysličovadlo. Směs, která měla vyvolat požár, však byla rozmetána, takže se nerozhořela, letadlo zničila exploze samotné nálože.

Podle závěrů vyšetřování se letoun stal obětí teroristického útoku. Po jeho pachateli však českoslovenští vyšetřovatelé nepátrali. Útok se připisuje nacionalistickým chorvatským ustašovcům.

Den po pádu, ráno 27. ledna, zavolal do švédských novin Kvällsposten anonym a špatnou švédštinou se představil jako člen Chorvatského národního odporu. Prohlásil, že tato organizace stála za útokem.

Ve stejný den také vybuchla bomba ve vlaku z Vídně do Záhřebu, která zranila šest lidí. Chorvatští nacionalisté podnikli mezi lety 1962 až 1982 přes 120 útoků na jugoslávské civilní a vojenské cíle.

Jugoslávské úřady údajně znaly jméno člověka, který bombu na palubu propašoval.

Vulovičová si sice z letu a výbuchu nic nepamatovala, trpěla amnézií, ale uvedla, že si v Kodani stejně jako další členové posádky všimla cestujícího, který se choval podezřele a působil velmi nervózně.

Zřejmě v dánské metropoli vystoupil a dál nepokračoval.

Protože se nikdy nepodařilo dopadnout pachatele, vznikl prostor pro spekulace, že vše mohlo být jinak a že byl letoun sestřelen. Tato verze, pro kterou se nenašly přímé důkazy, se opět objevila třeba v roce 2009.

Douglas prý měly zasáhnout dvě rakety země vzduch S-75 Volchov, které obsluha odpálila, když si operátor radaru spletl relativně malý odraz DC-9 s nepřátelskou stíhačkou.

Důvodem jeho unáhleného činu mělo být, že poblíž letěl stroj s vysoce postaveným komunistickým funkcionářem. Jasné důkazy však chybějí.

Pravdou však zůstává, že douglas nad Českem spadl cizím zaviněním a s ním i letuška Vulovičová, která se dokonce dostala do Guinnessovy knihy rekordů jako člověk, který přežil nejdelší volný pád.

Podle nikdy nepotvrzených spekulací měla první raketa stroj poškodit ve výši deseti kilometrů a druhá, až když poškozený stroj klesal a byl ve výši něco přes tisíc metrů. Důkazy pro to se však nenašly.

Černé skříňky se zkoumaly v centrále KLM v Amsterdamu a byli u toho Američané z Douglasu i švédští experti, protože na palubě bylo několik švédských občanů.

Závěry vyšetřování nikdo z nich nezpochybnil. I pojišťovny, které vyplácely odškodné, se přiklonily k závěru, že šlo o atentát.