Článek
„Nejdražší Amalie! Od prvního okamžení, co jsem Vás spatřil, nevyšel mi obraz Váš z paměti a ze srdce. Ačkoliv Vám pro tu dobu nemohu připraviti osud skvělý, osmělil jsem se přece Vašeho pana otce o ruku Vaši požádati a jej poprositi, abych směl Vás navštěvovati.“
Takový vzor sloužil ještě za první republiky leckterému mladíkovi, který se toužil stát oficiálním nápadníkem vyhlédnuté slečny. Návod je jedním z mnoha, obsažených v knížce s názvem Milostné dopisy aneb Tajemník lásky, opakovaně vydávané v první třetině minulého století.
Dobrá rada byla vždycky nad zlato
„Publikace tohoto typu mívali lidé v domácnostech celkem běžně; máme ve sbírkách také příručku s radami, jak psát různé úřední žádosti, prosby a jiné oficiality. Dnes si takové mustry hledáme na internetu,“ upozornila vedoucí muzea, že exponát nepatří mezi unikáty svojí formou. Svědectvím ale zaujme, sto let není pro historii lidstva příliš dlouhá doba.
„Tehdejší namlouvání je z dnešního pohledu zajímavé. Dopisy jsou obsáhlé, sloh květnatý. Když to ukazujete mladým lidem, žasnou,“ usmívá se historička.
Časy, do kterých vzorové texty zvou na exkurzi, se nesly v atmosféře silně dominujících mužů. V rodinách s majetkem o partnerech potomků často rozhodovali rodiče, i když ve městě se už začínaly prosazovat nerovné sňatky; efekt prvního dojmu ale hrál důležitou roli vždycky. Nejspíš i proto se slohově neobratným lidem příručka hodila.
Vzorové texty postrádají upřímnost
„Na první pohled to vypadá, že tehdy byli jiní, slušní, ale myslím, že je to pořád stejné. Navíc, když se držíte vzoru, chybí tomu upřímnost. Milostný dopis se dá napsat i tak, že sdělíte – dávej na sebe pozor –, a bude v tom víc citu než v promyšlených formulacích,“ míní vedoucí třešťského muzea se šibalským dovětkem: „Pokud měla hezká slečna víc nápadníků používajících stejný zdroj, mohly jí také přijít navlas stejné dopisy,“ říká.
Brožovaný či vázaný Tajemník ale uměl být nápomocen i ženám.
„Obdržela jsem vaše psaní… Překvapilo mne velice. Přemýšlela jsem, zdali chováním svým zavdala jsem příčinu, byste si přál seznámiti se se mnou… musím Vám říci upřímně a zkrátka, že jsem delší čas již zasnoubena se synem přítele otce svého, jenž mešká právě v cizině. Ostatně ctím Vás jako řádného muže, pročež trvám s úctou.“
Hektický život zasáhl i do vztahů
Tištěný rádce pamatoval na řadu situací: jedna z knížek je přímo rozdělena do oddílů pod vypovídajícími názvy. Vyznání lásky, Prosby o bližší známosti a odpovědi k nim, Doba šťastného zasnoubení, Dopisy lásky nešťastné, Dopisy při různých příležitostech…
Na co však Milina Matulová upozorňuje především, je obrovský posun ve vnímání času, aneb, jak to charakterizuje, pomalost, kterou si dnes neumíme vychutnat.
„Sednout si, vzít tužku a papír a soustředit se; pak dopis zabalit, poslat a čekat třeba i několik týdnů na odpověď. Dneska napíšeme SMS, a když se do pěti minut nedočkáme odpovědi, začínáme být nervózní,“ posteskla si.
Co se děje v těle, když přijde láska
