Článek
„Podle svědectví doktora Jana Horníčka z tehdejšího podniku Bioveta Terezín, výrobce očkovací látky proti slintavce a kulhavce (SLAK), se opravdu přítomnost SLAK testovala laboratorně. Oddělení pana Horníčka odebíralo vzorky v asanačním ústavu v Žichlínku během pitev usmrcených zvířat,“ připomněl půlstoletí starou historii ředitel dnešního Safari Parku Přemysl Rabas.
„Zpočátku se mu nepovedlo virus prokázat, pak po usilovné práci ano. Virus jevil určité odlišnosti, do příbuzenstva slintavkových virů ale patřil. Zdá se, že byl vysoce adaptovaný na žirafy a jiná zvířata nenakazil. I u žiraf byl mírný. V té době se blížily oslavy 40. výročí osvobození a vláda měla strach z uzavření hranic. Proto všechny materiály z této akce zabavila a zvířata, aniž by došlo k ověření situace, nechala pozabíjet,“ popsal dále Rabas.
Slintavka a kulhavka není nebezpečná pouze pro žirafy, ale jsou na ně citliví i další přežvýkavci, například antilopy, krávy a buvoli, ovce, kozy, dále i prasatovití, sloni nebo třeba ježci či bodlíni. Utracení se proto nedotklo pouze 28 jedinců žirafy Rothschildovy a 18 kusů žirafy síťované, ale i dalších druhů.
Pohroma pro buvolce
„Utracena byla i rodící samice buvolce hiroly. Dvůr byl první zoo na světě, kde lidé mohli tento druh vidět a s 19 odchovanými mláďaty je nejúspěšnější chovatel na planetě,“ upozornil Rabas. Do Dvora se sedm zvířat dostalo v roce 1971 v rámci transportu z Keni.
„Část stáda hirol byla v tu dobu i v další části zahrady, a tak se usmrcení vyhnula. Byly tu až do roku 1981, kdy uhynuly poslední kusy. Dnes neexistuje záložní chov v lidské péči a v Keni jsou stavy kritické,“ dodal Rabas.
Historický snímek buvolce hirola
To, co se stalo před půlstoletím, ukázalo i na význam spolupráce mezi zoologickými zahradami. „Jen díky partnerským vztahům se povedlo získat krev Vágnerových žiraf Rothschildových (tj. žiraf přivezených z Afriky tehdejším ředitelem dvorské zoo Josefem Vágnerem - pozn. red.) zpět z míst, kam se dostala odchovaná mláďata, a tak bylo možné na chov navázat,“ pokračoval Přemysl Rabas.
U žiraf síťovaných, které se do doby incidentu ve dvorské zoo nerozmnožily, již nikdy nedošlo k nahrazení genofondu zvířat, která tehdejší ředitel této tuzemské zoo Josef Vágner v Africe pečlivě vybíral.
Nebezpečí hrozí zvenčí
Je až symbolické, že v době 50. výročí se Česko opět potýká s nebezpečím nákazy.
„Ale podobnost je jen skrze nemoc. Tehdy byla snaha přijmout opatření proti šíření viru z areálu, nyní je to snaha zabránit mu vniknutí do areálu,“ vidí rozdíly ředitel Rabas s tím, že potřebná opatření zavedli hned, kdy byl potvrzen SLAK na Slovensku.
Archivní snímek žirafího stáda (vzadu) v zoologické zahradě ve Dvoře Králové nad Labem
„Než jsme vstoupili, poctivě jsme prošli dezinfekčními prahy. Pro děti to bylo zpestření, návštěvu zoo to nezkazilo,“ řekla vychovatelka, která přišla se skupinou dětí z léčebny v nedaleké Bílé Třemešné.
Kromě toho je například vydán zákaz krmení zvířat návštěvníky, v areálu Dětské zoo a na jedné z vyhlídek u bongů horských je vytvořena bariéra, která umožňuje sledování zvířat, ale vytvoří bezpečný odstup. Žirafy v pavilonu lze pozorovat přes prosklené dveře.
„Nejsme bohužel v tuto chvíli schopni říct, kdy se otevře veřejnosti safari s auty. Počet přijíždějících aut je vysoký a nelze zajistit, aby všechna prošla dostatečnou dezinfekcí,“ vysvětlil mluvčí Safari Parku Michal Šťastný.
