Kronikář z Ledenic vrátil do městysu ztracený prapor z roku 1898, patřil vojenským vysloužilcům

„Byl to trochu šok, protože ten prapor se ztratil před více než 120 lety a nikdo už nepočítal, že se ještě najde. Sběratel mi řekl, že ho kdysi zakoupil ve starožitnictví v Německu - a jestli ho nechceme. Radnice souhlasila a prapor odkoupila. Vrátil se nám tak zpátky kus historie,“ řekl kronikář, který zároveň pracuje v českobudějovickém archivu.

A právě v něm zapátral a o ztraceném praporu zjistil, co se dalo.

„Prapor pochází z roku 1898 a vytvořila ho dílna v Chomutově. Tehdy stál 200 zlatých. Je velký 180 krát 145 centimetrů a ručně vyšívaný. Na jedné straně je dvouocasý lev, pod ním lipová ratolest a název ledenického spolku. Na druhé straně je orel, který v jednom pařátu drží jablko, ve druhém žezlo. Prapor je velmi zachovalý,“ zmínil Cukr.

S úsměvem doplnil, že nyní v Ledenicích přemýšlejí nad záludnou otázkou: Kam s ním?

„Prapor jsme obyvatelům Ledenic a potomkům vojenských vysloužilců již ukázali. A rádi bychom, aby zůstal na očích. Ale přece jen jde o kus historie a nechceme, aby se na něj prášilo nebo moc sahalo. Určitě ale pro něj vhodné místo najdeme,“ uvedl Jiří Cukr.

Nalezení historického praporu tak bude dalším příběhem, který do kroniky, kterou píše už 20 let, zapíše. K psaní nikdy nepoužil propisku ani tužku a žádné texty nepřepisoval na počítači. Vše píše ručně a zásadně perem a dokumentním inkoustem. Ten totiž časem černá, zatímco běžný inkoust bledne.

„Kronika se nepíše průběžně. Dělá se to tak, že celý rok sleduji, co se v městysu děje, a to si poznamenávám. A začátkem nového roku si k tomu sednu a přepisuji poznámky do kroniky. Trvá mi to asi měsíc a půl, denně píšu tak dvě hodiny, pak už mě bolí ruka. Jedna Ledenická kronika má 300 stran, roční události se mi vejdou do 30 stránek,“ pokračoval kronikář.

Už tedy takto popsal dvě knihy o Ledenicích a nyní již dává dohromady třetí.

„Do kroniky se nesmí nic lepit, nesmí se tam dávat žádné fotky, může se jen tužkou malovat,“ objasnil pravidla psaní kroniky Cukr s tím, že on do ní zapisuje i úplně běžné události.

Budoucí generace se tak například dozvědí, kam chodili Ledeničtí ve 20. a 21. století na pivo a jaké tady místní hospody čepovaly, kdo kde seděl na zastupitelstvu nebo kam se jezdilo na výlety.

„Samozřejmě jsou v kronice i důležité věci jako volby, co se kde postavilo, povodně, vichřice. Podle mě sem ale patří i ty naprosto běžné události, které tu obyvatelé denně prožívají,“ uzavřel Cukr.