Korunovační klenoty odvezl před Prušáky v krabici na klobouky

Proč byl v roce 1866 vybrán k jejich záchraně váš prapradědeček? Ve hře byli ještě František Palacký a František Ladislav Rieger.

Palacký rovnou řekl, že jako vědec je na tohle málo obratný, Rieger musel případně vyjednávat s Prušáky. Pro císařství bylo praktičtější, aby klenoty vezl český politik, nikoli císařský úředník.

Prapradědeček, kterému bylo tehdy 56 let, byl právník, podílel se na zrušení roboty, opakovaně byl zvolen zemským sněmem za poslance říšské rady, aniž by kandidoval, ale vždy odmítl mandát převzít. Od roku 1864 byl zvolen za člena smíchovského okresního zastupitelstva. Byl to tedy mimořádně důvěryhodný člověk, známý jako veřejně aktivní osobnost.

Proč krabice?

Pro vyzvednutí klenotů se musel stavit u kardinála Schwarzenberga, kterého jinak nemohl vystát.

A když je viděl, měl prohlásit: V čem to povezu, přece ne v nějakém pytli! Jako nejlepší zavazadlo se zdála pevná krabice na klobouky. Sháněla se špatně, obešel několik kloboučnictví, ale v žádném neměli tak velkou. Nakonec ji sehnal v jednom vetešnictví na Starém Městě.

Ten vetešník si prý myslel, že ji prapradědeček potřebuje jako divadelní rekvizitu, a ptal se ho, kdy mají premiéru.

Byla cesta do Vídně nebezpečná?

Pokud vím, nebyly žádné problémy, vše probíhalo v naprosté tajnosti a kolem navíc panoval chaos kvůli válce. Podle jedné verze byla krabice s klenoty schována pod uhlím, podle jiné ji měl normálně na sedadle a tvrdil, že veze klobouky do Vídně pro chudé příbuzenstvo.

Podle další verze se jakýsi železniční zřízenec, který doktora Braunera znal z veřejných řečnění, nabídl, že mu s krabicí pomůže. Divil se, že je tak těžká a že ji pan doktor nechce pustit z ruky, navíc si ji hodlá dát ve vlaku k sobě na sedadlo.

Sotva se tak stalo, prapradědeček vysílením usnul. Když se probudil, našel za klopou zřízencem napsanou cedulku s tipem, kde to zlato ve Vídni výhodně střelit, jen když mu z toho dá deset procent. Prapradědeček doporučení nevyužil a po skončení války se klenoty vrátily se vší slávou do Prahy.

U koho klenoty ve Vídni nechal?

To přesně nevím, ale převoz schvalovala nejvyšší místa včetně císaře.

Děti si doma s klenoty údajně hrály. Opravdu, nebo je to jen hezká rodinná legenda?

Tak to popisuje historik Vladimír Hellmuth-Brauner, že když je můj prapradědeček přinesl domů, začaly si s nimi hrát děti. Můj pradědeček, pozdější profesor chemie, se přetahoval s bratříčkem o žezlo, osmiletá Zdeňka si nasadila korunu, ale byla jí příliš velká. Prapradědeček tedy zavřel klenoty do skříně, před kterou přisunul těžkou postel.

Jak dlouho musel držet vše v tajnosti?

Myslím, že dlouho ne, protože válka trvala jen pár měsíců, navíc události se odvíjely tak rychle, že to patrně nikdo neřešil.

Kdy a jak jste se dozvěděl o hlavní roli vašeho praprapředka?

Od raného dětství jsem věděl, že prapradědeček byl vlastenec, národní buditel a že zachránil klenoty před Prušáky. Více informací jsem si dohledal až později, nejpodrobněji o tom píše ve své knize Paměti rodu můj vzdálenější příbuzný Vladimír Hellmuth-Brauner.

Kdo všechno o té akci v rodině věděl?

To mi není přesně známo, ale rozhodně manželka Augusta, všechny čtyři děti, jejich domácí učitel, později známý spisovatel Svatopluk Čech, i jejich svěřenkyně Zdeňka Havlíčková, osiřelá dcera Karla Havlíčka Borovského, se kterým se prapradědeček dobře znal.