Keith Moon: "The Loon“

Dave Grohl z Foo Fighters, Tommy Lee z Mötley Crüe, Peter Criss z Kiss, Neil Peart z Rush. Všechny tyto skvělé bubeníky Keith Moon inspiroval a ovlivnil.

„Každý chtěl být jako on, hrát na bicí jako on,“ vzpomínal v jednom z rozhovorů na Moona frontman amerických Foo Fighters Dave Grohl.

Vznik kapely The Who se datuje rokem 1964. Tehdy trio Daltrey-Townshend-Entwistle doplnil právě bubeník Keith Moon. Čtveřice byla výborně sehraná, Townshendovu kytaru doplňovala hyperaktivní Entwistleova basa a energické Moonovy bicí. Nad vším pak čněl Daltreyho vokál.

Kapela se proslavila zejména hity jako The Kids Are All Right, Pinball Wizard, My Generation nebo první rockovou operou Tommy.

The Who byli také zakladateli kytarového vazbení, demolování hracích nástrojů. Psal se rok 1964, kdy Pete Townshend na pódiu poprvé obřadně zničil kytaru. Publikum reagovalo nadšením, a tak se ničení nástrojů stalo stálým prvkem jejich živé show a později i inspirací pro nastupující indie-rockové kapely.

Keith Moon hrál s The Who od debutového alba Zoot Suit až po poslední desku Who Are You z roku 1978, dokončenou tři týdny před jeho nešťastnou smrtí z 6. září.

Toho dne byl Keith Moon hostem Paula McCartneyho na premiéře snímku The Buddy Holly Story. Po večeři s Paulem a Lindou McCartneyovými se Moon vrátil spolu se svou přítelkyní Annette Walter-Laxovou do svého bytu. Moon poprosil Annette, aby mu ještě něco uvařila, byl pořád hladový. Zatímco Annette odešla do kuchyně, Moon spolykal 32 tablet heminevrinu (nebo také clomethiazolu), léku, který mu doktor předepsal ke zbavení se závislosti na alkoholu.

Šlo sice o lék na předpis, dávkování si však Moon určoval a podle potřeby také násobil sám.

Po druhé večeři Keith Moon ulehl a ze svého snu se už neprobudil. Druhý den byl ve své posteli nalezen přítelkyní Annette mrtev. Při pitvě mu lékaři našli v žaludku 28 nerozpuštěných tablet heminevrinu.

Keith Moon vešel do rockové historie jako jeden z nejvýznamnějších a nejvíce excentrických bubeníků světa. Nevázaně, energicky, chaoticky a především vždy neuvěřitelně naplno. Tak Keith Moon bubnoval i žil. Své bicí si musel přivazovat k pódiu, to proto, aby mu tam vydržely alespoň do třetí skladby. Tak agresivně na ně hrál.

V roce 2011 prestižní magazín Rolling Stone zařadil Moona na druhé místo v žebříčku nejlepších bubeníků všech dob. Pomyslně poklonit se musel pouze Johnu Bonhamovi z Led Zeppelin.

Během svého života však Keith Moon zažil nejen slávu, obdiv a přízeň tisíců fanynek, ale i stavy čirého zoufalství. Bral drogy, zapíjel je alkoholem, trpěl depresemi. Nejčernějším dnem se pro Moona stal 4. leden roku 1970. Tehdy před klubem Red Lion Pub v Hartfieldu spoluzavinil smrt svého přítele, řidiče a bodyguarda Neila Bolanda.

Na Moona čekala před klubem u jeho bentleye skupina opilých skinheadů. Moon se zavřel v autě a Boland vyrazil skupinku pořvávajících chuligánů uklidnit. Bentley se ale mezitím nečekaně rozjelo a Boland spadl pod jeho kola. Opilý Moon už nestačil automobil zastavit a Boland na místě zraněním hlavy podlehl.

Přestože byl u soudu zproštěn viny, nešťastnou událost si Moon do smrti neodpustil.

Výstřední a sebedestruktivní chování vysloužilo Moonovi i nelichotivé přezdívky „Mad Moon“ nebo "Moon the Loon.“

Pro většinu lidí však navždy zůstal fenomenálním showmanem a skvělým bubeníkem, druhým nejlepším v historii.