Jiřina Jirásková slaví osmdesát, přivítal ji prezident Klaus

Jirásková je známá svým nezaměnitelným humorem, která dokáže rozesmát i rozplakat, dokáže zahrát vážnou dramatickou roli, ale i nadsazenou senilní babku. Je navíc velvyslankyní dobré vůle dětského fondu UNICEF a patronkou Nadace kostní dřeně.

Narodila se 17. února 1931 v Praze v rodině poštovního úředníka, který byl i velmi vášnivým divadelním ochotníkem. Se studiem začala na kutnohorském klášterním gymnáziu Voršilek.

Matka představená v ní ale rozpoznala herecký talent a domluvila jí, aby přešla na pražskou konzervatoř, což také udělala, když byla v kvintě. Následovala Divadelní fakulta akademie múzických umění, kterou absolvovala v roce 1950.

Jejími profesory byla taková jména jako Ladislav Pešek, Karel Höger, Anna Iblová nebo Miloš Nedbal. Po škole na čas nastoupila do angažmá královohradeckého Krajského oblastního divadla, už za rok se ale stala členkou své nynější domovské scény Divadla na Vinohradech, kde stanula na deset let dokonce i v postu ředitelky, čímž zaplnila celá devadesátá léta.

Ještě za studií na DAMU hostovala v pražském Národním divadle, což se jen tak nevidí, a v Činoherním klubu. Mezi nejznámější role herečky Jiráskové se řadí hlavní role v inscenaci Ceasar a Kleopatra, v Královně Kristině, v Deníku Anny Frankové, role Pilary v Komu zvoní hrana, Mefistotela v Urmefistofeles, Olivie ve Večeru tříkrálovém nebo Jeanetty ve hře Donaha!.

Zpočátku se Jiřině film vyhýbal. Dostávala spíše menší role, které se daly jen ztěžka nazývat vedlejšími. Dokázala ale na sebe upoutat takovou pozornost, že její postava převýšila ty hlavní a režiséři si jí začali všímat. Jiřina Jirásková se především díky svému nezaměnitelnému humoru zařadila mezi charakterní komičky. Její první filmovou rolí byla krejčová Tonička Rousová v Krejčovské povídce od Jindřicha Puše.

První filmy, kde debutovala Jiřina a které se zaryly českému divákovi do hlavy právě díky jejímu hereckému talentu, byly dozajista Smyk, Dům ztracených duší, Světáci, Sestřičky a trilogie Slunce, seno. Na filmovém plátně jsme paní Jiráskovou v posledních letech mohli vidět jako Abatyše v Anděl Páně, či jako babičku Danyho v Rafťácích. Od poloviny 80. let byla Jiřina Jirásková vidět převážně na televizních obrazovkách v TV filmech či seriálech. Sem řadíme Ženu z Korinta, Arabesky, Talisman a seriály Dobrá čtvrť, Život na zámku, Bylo nás pět nebo nejnovější Pojišťovnu štěstí.

Po překročení padesátky měla Jiřina možnost zahrát si i velké charakterní dramatické role. První je již zmiňovaná zdravotní sestra v Kachyňově filmu Sestřičky z roku 1983. O dvanáct let později se již po několikáté sešla před kamerami i s Jiřinou Bohdalovou, jako slabomyslnou, přesto šťastnou sestrou workoholičky a primářky Jiráskové opět v dramatu režiséra Karla Kachyni Fany.

„Někdy mi připadá, že dobré lidské skutky nebesa pouze registrují jako něco normálního, co není hodno zvláštního pozoru. Zato špatné skutky vám dají pěkně zabrat,“ říká známá česká herečka na konto malérů, které vyvedla během svého života. „Dávám si už velkého majzla. Týká se to všeho - nežárlit, nezávidět... Možností, jak je tam nahoře rozčílit, je spousta.“

Jiřina Jirásková se pyšní několika tituly. V roce 1967 získala Vyznamenání za vynikající práci, na Festivalu českých a slovenských filmů v Plzni roku 1969 Nejlepší herečku roku, titul Zasloužilé umělkyně v roce 1988, cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře roku 1998, cenu Senior Prix od nadace Život umělce o tři roky později. Od prezidenta Václava Klause obdržela státní vyznamenání Medaili za zásluhy v roce 2006 a v roce 2008 byla uvedena do Dvorany slávy televizní ankety Týtý.

Své kulatiny plánuje oslavit, kde jinde než na domovské scéně v Divadle na Vinohradech, což spojí s oslavou svého šedesátiletého angažmá zde.