Jedenáctiletá Američanka navštívila SSSR na pozvání Andropova. Sochy jí pak stavěli všude

Samantha Reed Smithová vstoupila do povědomí veřejnosti jako velmi mladá mírová aktivistka ze Spojených států, která na podzim roku 1982 zaslala dopis generálnímu tajemníkovi Komunistické strany Sovětského svazu Juriji Andropovovi. Vyjádřila v něm obavy, že má SSSR v úmyslu vyvolat jaderný konflikt.

Andropov na dopis následujícího roku odpověděl a Smithovou pozval na návštěvu země. Malá Samantha nabídku přijala a strávila zde čtrnáct dní. Napsala o tom poté i knihu.

Když v listopadu 1982 Andropov nahradil Leonida Brežněva na postu generálního tajemníka KSSS, začaly o něm psát západní noviny rozsáhlé články. Většina byla negativních a nahlížela na něj jako na hrozbu stabilitě západního světa, jak připomínal server Sun Journal.

Velké napětí také vyvolávala snaha USA i SSSR o vyvinutí zbraní hromadného ničení, které by bylo možné odpálit z družice na oběžné dráze. Když ve Spojených státech čelil prezident Ronald Reagan odporu amerických vědců a zbraňových expertů, vydala sovětská vláda prohlášení: „Snaha zabránit militarizaci vesmíru je jedním z nejurgentnějších úkolů, jimž musí lidstvo čelit”.

Obě velmoci však politiku uvolňování napětí opustily. Rusové rozmístili v řadě svých satelitů balistické rakety středního doletu SS-20. V reakci na to nechal Reagan, který Sovětský svaz označoval za „říši zla“, rozmístit v západní Evropě rakety s plochou dráhou letu a balistické rakety středního doletu Pershing II. Napětí ještě zvýšila válka v Afghánistánu.

Ve vypjaté atmosféře vyšlo dne 22. listopadu 1982 nové číslo amerického magazínu Time s velkou fotografií Jurije Andropova na titulní stránce. Když ji Samantha Smithová uviděla, zeptala se své matky: „Když se ho všichni tak bojí, proč mu někdo prostě nenapíše dopis a nezeptá se ho, jestli válku chce, nebo ne?“ Matka jí odpověděla: „Tak proč to neuděláš ty?“ napsal Igor Bukker v textu Samantha Smith, Yuri Andropov and star wars. Tak se také stalo.

Vážený pane Andropove,

Vážený pane Andropove, jmenuji se Samantha Smithová. Je mi deset let. (Tolik jí bylo v době psaní dopisu – pozn. red.) Blahopřeji Vám k novému zaměstnání. Obávám se, že mezi Ruskem a Spojenými státy dojde k jaderné válce. Budete hlasovat pro válku? Pokud ne, prosím, řekněte mi, jak chcete dopomoci k tomu, aby žádná válka nebyla. Nemusíte na tuto otázku odpovědět, ale chtěla bych vědět, proč chcete dobýt celý svět, nebo přinejmenším naši zemi. Bůh nás stvořil, abychom žili společně v míru a neválčili s ostatními.

Vážený pane Andropove, jmenuji se Samantha Smithová. Je mi deset let. (Tolik jí bylo v době psaní dopisu – pozn. red.) Blahopřeji Vám k novému zaměstnání. Obávám se, že mezi Ruskem a Spojenými státy dojde k jaderné válce. Budete hlasovat pro válku? Pokud ne, prosím, řekněte mi, jak chcete dopomoci k tomu, aby žádná válka nebyla. Nemusíte na tuto otázku odpovědět, ale chtěla bych vědět, proč chcete dobýt celý svět, nebo přinejmenším naši zemi. Bůh nás stvořil, abychom žili společně v míru a neválčili s ostatními. S pozdravem,

Samantha Smith

Samantin dopis byl publikován i v sovětském stranickém deníku Pravda, z čehož měla radost. To, že se o její návštěvě referovalo i v tehdejším československém tisku, potvrdil Novinkám i mediální expert z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Jan Jirák.

Odpověď od Andropova však napoprvé nedostala, proto zaslala další dopis sovětskému velvyslanci ve Spojených státech s dotazem, zda se dočká odpovědi. Dne 26. dubna 1983 se dočkala.

Milá Samantho,

dostal jsem Tvůj dopis, který se podobá mnoha jiným dopisům, přicházejících ke mně v poslední době z vaší země a dalších zemí po celém světě.

Zdá se mi – soudě podle Tvého dopisu – že jsi odvážná a čestná dívka, jako Becky, přítelkyně Toma Sawyera ve slavné knize tvého krajana Marka Twaina. V naší zemi je tato kniha známá a milují ji všechny holky a kluci.

Píšeš, že máš obavy z toho, že by mohlo mezi našimi zeměmi dojít k jaderné válce. Ptáš se také, zda děláme něco, aby válka nevypukla.

Tvoje otázka patří k těm nejdůležitějším otázkám, jaké si může myslící člověk klást. Odpovím ti čestně a upřímně.

Ano, Samantho, v Sovětském svazu děláme všechno proto, aby naše země ve válce nebyly. Všichni lidé v Sovětském svazu. To nás naučil velký zakladatel našeho státu, V. I. Lenin.

Sovětští občané velmi dobře vědí, jak strašná věc je válka. Před dvaačtyřiceti roky, napadlo naši zemi nacistické Německo, jehož cílem bylo ovládnout celý svět, spálilo a zničilo tisíce našich měst a vesnic, zabilo milióny sovětských mužů, žen a dětí.

Během této války, která skončila naším vítězstvím, jsme byli spojenci Spojených států, bojovali jsme spolu za vysvobození mnoha lidí od nacistických útočníků. Doufám, že vás o tom učí ve škole. Dnes opravdu chceme žít v míru, obchodovat a spolupracovat se všemi našimi sousedy na planetě Zemi – i s těmi vzdálenými i těmi v okolí. A samozřejmě i tak velkou zemí, jako jsou Spojené státy americké.

V Americe i v naší zemi jsou jaderné zbraně – strašlivé zbraně, které by mohly zabít milióny lidí, v pohotovosti. Ale my je nechceme použít. Právě proto Sovětský svaz rozhlásil do celého světa, že nikdy – nikdy – nebude první, kdo použije jaderné zbraně proti jinému státu. Navrhujeme proto, aby byla produkce jaderných zbraní přerušena a následovalo úplné celosvětové odzbrojení.

Zdá se mi, že je to dostatečná odpověď na tvoji druhou otázku: „Proč chcete vést válku proti světu, nebo alespoň proti Spojeným státům?“ Nic takového nechceme. Nikdo v naší zemi – dělníci a rolníci, spisovatelé, a ani lékaři, ani děti a dospělí, nebo členové vlády nechtějí ani velké, ani „malé“ války.

My chceme mír – máme na starosti něco úplně jiného: pěstovat plodiny, stavět a činit vynálezy, psát knihy, a létat do vesmíru. My chceme mír pro sebe a pro všechny národy na této planetě. Pro děti a pro Tebe, Samantho.

Zvu Tebe, pokud Ti to Tvoji rodiče dovolí, abys k nám přijela – nejlépe v létě. Poznáš nás, potkáš se se svými vrstevníky, navštívíš dětský tábor u moře v Artěku. A věz: v Sovětském svazu jsme pro mír a přátelství mezi národy.

Děkuji Ti za Tvůj dopis. Přeji Ti vše nejlepší.

J. V. Andropov

Jak vidno, zvolil nesmírně vlídný tón. I proto vzbudila jeho odpověď velký mediální rozruch, během kterého Samantha poskytla bezpočet televizních rozhovorů. Zprávu o tom vysílaly všechny velké americké televizní stanice i první kanál sovětské státní televize, jelikož prostřednictvím dopisu obdržela osobní pozvání k návštěvě Sovětského svazu, které s radostí přijala.

A právě 7. července 1983 přiletěla v doprovodu svých rodičů Jane a Arthura do Moskvy. V SSSR strávili dva týdny jako Andropovovi hosté.

Kromě Moskvy, kde zhlédli vystoupení Moskevského cirkusu, navštívili Leningrad (nyní Petrohrad) a pionýrský tábor Artěk na poloostrově Krym. Po celou dobu vzbuzovala její návštěva mimořádný zájem médií a široké veřejnosti, tam i ve světě.

Na začátku pobytu v pionýrském táboře se rozhodla, že chce být ubytována spolu s ostatními dětmi, odmítla možnost bydlet v samostatném apartmá. Děti a učitelé, se kterými zde trávila čas, byli pro ulehčení komunikace vybráni tak, aby měli alespoň základní znalosti angličtiny. Volný čas trávila plaváním, rozhovory s dětmi, učila se i ruské národní písně a tance.

Našla spoustu přátel, k nimž patřila také Nataša Kaširinová z Leningradu, která mluvila plynně anglicky.

Je ovšem třeba dodat, že s Andropovem se neměla možnost setkat osobně – z důvodu jeho velké časové vytíženosti a zhoršujícího se zdravotního stavu. Informovaly o tom v té době mimo jiné agentura Reuters či listy Time nebo The New York Times. V průběhu pobytu s ním ale mohla hovořit telefonicky. „Andropov už byl v té době v poněkud zchátralém stavu,“ potvrdil Jirák.

Podle novin The Philadelphia Inquirer měla možnost si promluvit po telefonu s Valentinou Těreškovovou, první kosmonautkou v historii. V knize uvedla, že byla i se svými rodiči mile překvapena přátelskostí všech lidí a spoustou dárků. Během tiskové konference v Moskvě podle časopisu Time řekla, že jí ruští lidé připadají „stejní jako my“.

Samantha se vrátila do Spojených států 22. července 1983. Při výstupu z letadla obdržela, kráčejíc po červeném koberci, kytice růží, k odvozu pro ni byla přistavena luxusní limuzína. Ačkoli její popularita rostla, existovaly i skeptické názory, podle kterých sloužila jen jako nástroj sovětské propagandy.

Andrij Krockhmaluk, richmondský žurnalista ukrajinského původu, například vyslovil názor, že Samantina návštěva byla jen „obratným PR manévrem komunistické strany s cílem vylepšit sovětské image“.

„Pro tehdejší režim to byla samozřejmě vítaná agitka,“ poznamenal pro Novinky historik a pedagog Zbyněk M. Duda. „Propaganda funguje od Goebbelse až po současnou politickou garnituru vlastně pořád stejně, ale komunisté to dovedli k dokonalosti,“ doplnil.

Jako mírová aktivistka navštívila v prosinci 1983 v doprovodu své matky i Japonsko, kde se setkala s premiérem Jasuhirem Nakasonem. Přednesla tam projev, ve kterém navrhla, aby si sovětští a američtí představitelé dvakrát ročně vyměnili své vnučky, protože by to podle jejích slov pomohlo k odvrácení bombardování a války.

„Prezident by přece nepřikázal bombardovat zemi, v níž se nachází jeho vnučka,“ zdůraznila. Návrh na výměnu dětských vyslanců se v několika případech i uskutečnil.

Samantha měla zároveň svůj vlastní TV pořad, kde vyzpovídala několik kandidátů do amerických prezidentských voleb pro rok 1984, například George McGoverna či Jesseho Jacksona.

Mladá aktivistka vzbudila v obou tehdejších supervelmocech široký zájem veřejnosti a médií, kterými byla označována jako „vyslankyně dobré vůle“ a „nejmladší americký velvyslanec“. Dívčiny mírové snahy ale ukončilo 25. srpna 1985 letecké neštěstí, při kterém přišla i s otcem o život.

Vyšetřovací komise přisoudila důvody nehody z 25. srpna 1985 souhře několika nepříznivých okolností. Jednak bylo špatné deštivé počasí s nízkou viditelností, piloti byli nezkušení, k tomu navíc měl letištní radar v době přistání technickou závadu, která by ovšem sama o sobě fatální nebyla.

Pohřbu Samanthy Smithové se zúčastnila tisícovka smutečních hostů, mezi nimiž nechyběl americký herec Robert Wagner, se kterým si zahrála v seriálu, nebo Vladimir Kulagin ze sovětské ambasády ve Washingtonu. Ten přečetl osobní kondolenci od Michaila Gorbačova.

Prezident Reagan zaslal Samantině matce písemnou kondolenci: „Snad pomůže zmírnit Váš zármutek vědomí, že milióny Američanů, milióny lidí, s Vámi sdílí to těžké břemeno žalu. Tito lidé budou Samanthu velebit a vzpomínat na ni, na její úsměv, na její idealismus a jejího laskavého ducha.“

Na mírové aktivity Smithové dodnes nahlíží mnoho Rusů i občanů jejího rodného státu Maine s úctou. V Moskvě byl na její počest vybudován památník a v roce 1986 po ní byla v artěckém pionýrském táboře pojmenována stromová alej.

Roku 1985 byla na její počest vydána pamětní poštovní známka s jejím portrétem. Když v roce 1986 objevila ruská astronomka Ludmila Ivanovna Černychová asteroid 3147, nechala jej pojmenovat 3147 Samantha, napsal The New York Times.

V Maine je každé první červnové pondělí zákonem stanoveno jako Den Samanthy Smithové. Nedaleko Mainského státního muzea v Augustě byla vztyčena její socha.