Jakub Krčín z Jelčan: Přísný renesanční manažer, rybníkář i rozkošník

Pro svého pána Viléma z Rožmberka změnil hospodářství jeho dominia tak, aby zaznamenalo co nejvyšší příjem, a obstaral mu vše, oč žádal, včetně oblíbených tetřevů, tetřívků, pěnkav, ryb a švestek. Historik Jaroslav Čechura nazval Krčína obratným „renesančním manažerem“ (Jakub Krčín z Jelčan, architekt jihočeských rybníků, Vyšehrad, 2020).

Plnění hesla „vše pro Viléma“ mu umožňovala nesmírná píle, houževnatost, urputnost a často také vztek.

Však to jihočeský vladař uměl ocenit.

Než se ale tento nevšední muž stal regentem a ovládl okolí i svým zjevem - holou hlavou, přísně zdviženou, a rozhodnou tváří s typickým knírem, musel projít krušnými životními zkušenostmi jako „služka pro všechny“.

„Cokoli činíš, moudře konej a pamatuj na konec,“ zapsal si Jakub Krčín své životní krédo. O vlastním narození si jako vždy ve třetí osobě poznamenal: „Jiřík Krčín z Jelčan otec jeho vlastní byl jest, kterémuž až do smrti činíval velkou čest. A matkou jeho Kateřina z Olbramovic byla a ta jest jen na tento bídný svět porodila v poledni v neděli před památkou velkýho Jakuba svatýho léta Páně tisícího pětistýho třicátýho pátýho (18. července 1535).“

Vystihl pravdu, o jeho rodičích, Kateřině z Olbramovic a Jiříku Krčínovi z Jelčan není mnoho známo.

Jisté je, že se malý Jakub narodil v roce 1535 snad v Kolíně a měl dva bratry a dvě sestry. Absolvoval kolínskou partikulární školu a v roce 1556 přijali jeho otce do rytířského stavu, čímž získal i Jakub vyšší společenské postavení.

Ve dvaceti se také octl v prvním zaměstnaneckém poměru - v červnu 1556 nastoupil jako mladý úředník na východočeské panství Veliš u Viléma Trčky z Lípy. Patřilo k těm větším a Krčín měl za úkol starat se téměř o všechno. Dohlížel na rybníky, louky a obecně na hospodaření.

Sledoval dokonce i chov psů ve vsi, přičemž nejlepší přátelé člověka se nejen drželi na řetězu, ale dokonce jim „uťali nohy“, nařízení zcela bizarní.

Jak dlouho mladík pracoval u Trčky, nevíme. Do rožmberských služeb se nicméně dostal v roce 1559, kdy víc než rok působil jako úředník v Borovanech na nevelkých statcích kláštera augustiniánů kanovníků (patřily k Třeboni, tedy k Rožmberkům). Tam těžko mohl prokázat své schopnosti.

K tomu došlo až v roce 1561.

Tehdy se dostal přímo do služeb Viléma z Rožmberka, s vladařem byli tehdy stejně staří - oběma jim bylo šestadvacet. Pracoval pro něj dlouhých 28 let.

Mladý Jakub se stal podpurkrabím, tedy jakýmsi asistentem purkrabího, přímo na Českém Krumlově. Spravoval tak největší majetkový komplex v Čechách. Už o rok později v roce 1562 se stal purkrabím a veškerý jeho čas pohltila starost o hospodářství a pivovary.

Jen v Krumlově odpovídal za 148 lidí, kteří pro Viléma pracovali. Krčín se projevil jako rázný a sebevědomý člověk. Už po svém příchodu na Krumlov se činil: „Když začal sloužit a hned mnohým zprvu se nelíbil, neb plnil vůli pána svého, nic nedbajíc na žádného.“ Kronikář Václav Březan zaznamenal, že tento mladík „hned uskrovňoval dvoru, víno pánům zapovídal“.

Nový purkrabí si všiml, že na panství působí příliš mnoho zbytečných úředníků, a začal věc napravovat. Staral se o pole, vyměřoval půdu, organizoval obchod s dobytkem, vybudoval dva nové pivovary ve vsích Plav a Vidov, kde se vařilo i takzvané bílé pivo, nechal stavět ovčíny a dvory. Podřízení úředníci zuřili a stále si na purkrabího stěžovali, že jim rozkazuje.

Nebylo divu, sám Krčín například konstatoval, že „na Vidově tak jsú vařívali, že víc úředníci, než pán zisku mívali“.

Navíc Jakub řídil i renovaci krumlovského zámku. Vilém mu bezmezně věřil. Jeho mladý služebník jezdil od rána do noci po dominiu, aby mohl sám všechno kontrolovat. Ale na svatbu si čas našel.

V roce 1566 si Jakub zapsal: „Toho léta také stav svůj změnil, neb jest se v Krumlově oženil. Pojal sobě bábu za ženu, za své služby nebohý, má tu odměnu. Musí v tom trvat do vůle boží, dokud Pán Bůh z něho břemene nesloží.“

S „bábou“ ovšem vydržel celých 21 let. Byla to vdova Dorota Slepičková z Radkovic, ovdovělá nižší šlechtična. Její věk neznáme. Jisté je, že spolu s ní Krčín vyženil krumlovský dům na Latráně, dva menší rybníky a dvě zahrady. V roce 1569 si purkrabí ještě polepšil.

S jeho prací spokojený Vilém mu na Netolicku předal ke správě vesnice Horní a Dolní Třebánky (dnes už neexistují) a dvůr se vsí Nový Leptáč. Od té doby se také Jakub tituloval jako „pán na Novém Leptáči“. V témže roce se stal regentem (vrchní hejtman) a „přední na všech panstvích byl, hejtman, ouředníky a písaři při důchodech všem vládl“ (kronikář Březan). Nežil ovšem jen svou prací.

„Krčín byl náramně oddán rozkošnictví,“ zapsal jedovatě Václav Březan. Regent skutečně patřil mezi „frejíře“. Ženy mohl spokojeně milovat, protože s manželkou moc času netrávil - život na cestách mu plně vyhovoval. Rád se napil dobrého vína a u plných mis se stranou nedržel.

Ale i jeho dostihly klevety. Informoval o tom 30. května 1577 Viléma z Rožmberka: „Co se pak zběhlo stran Petra Kořenskýho zazděnou manželkou, z toho listu očekávám, tomu vy rozumět ráčíte. A tak sem naslechl, že opět paní Kořenská mě proto v nemalým domnění má, a mezi lidmi nedůvodně roznáší. Já sem tehdáž byl u jeho milosti Petra na Bechyni. A nikterak před tou paní pokoje mít nemohu.“

Řeči o Krčínovi vedla v Třeboni Eliška z Terešova. Regent měl zřejmě s paní Kořenskou nějaké pletky a rozzlobený manžel Petr Kořenský nechal nebožačku zazdít ve své tvrzi Svébohy.

Krčín se ale do maléru dostal i kvůli své lásce k jiskřivému moku.

V létě roku 1577 navštívil Krčín se svým přítelem, nižším šlechticem Vilémem Čejkovským, tvrz Dříteň patřící Bohuslavu Malovcovi z Malovic.

Tam se hojně popíjelo a oba pánové na zpáteční cestě skončili v Českém Krumlově. Silně opilí se začali škorpit, poté hádat, strkat do sebe a nakonec Čejkovský pobodal regenta vlastním tulichem (dýkou). Sám Krčín informoval o události Viléma z Rožmberka: „Takže sem od něho svejm vlastním tulichem, nedavše mu žádné nejmenší příčiny, třikrát poboden, a nejvíce a nejškodněji na levým boku nad samým pasem. I hojím se, milostivý pane, na Krumlově. A teď po tři dny sotva sem živ zůstal.“ Staral se o něj lazebník a Krčín se uzdravil.

O průběhu střetu neměl valné povědomí a přiznal barvu: „Vaše Milosti, musím doznat, že sem tak velmi vopilý byl, že sem nic nevěděl, když mi ten tulich dobyl. Ani taky sem sám cítil, když mě bodl, že ani na nohách stát, ani, tuším, slovem promlouvat sem nemohl.“

Napadení Krčín bývalému příteli neodpustil.

O rok později se oba znovu náhodou setkali u Dříteně a regent si událost zapsal takto: „Dal jsem mu políček a jeho vokrvavil.“ Vladyka Čejkovský postoupil celou věc komornímu soudu. Nakonec se jednání tak dlouho odkládalo, až se obrátilo vniveč...

Nicméně Krčín vesele popíjel dál. Kromě tělesných požitků měl Jakub Krčín i další zájmy.

Vilém z Rožmberka se obklopoval alchymisty. O alchymii se zajímal i Krčín. Někdy se ovšem o jejích vykonavatelích vyjádřil svérázně. Anglický mág John Dee si o něm zapsal v listopadu roku 1586: „Během svatební večeře Krčín s opovržením odmítl přijít povečeřet do třeboňské radnice, protože jsme se jí účastnili také já a Edward Kelly, a navíc pravil, že jsme privilegovaní darebáci.“

Není divu, že Jakuba Krčína mnozí nenáviděli, čehož si byl plně vědom, a skoro jako by si ve své pověsti liboval. Nicméně alchymie jej přitahovala, stejně jako černá magie a okultní vědy.

Středobodem jeho činnosti ale nadále zůstávala péče o dominium Viléma z Rožmberka. Postupně se jeho zájem přesunul na Třeboňsko - přímo v Třeboni zakoupil dva domy. V roce 1579 si vyměnil s Vilémem z Rožmberka svůj majetek na Netolicku za panství Sedlčany s deseti vesnicemi.

Nadále se věnoval budování pivovarů, zajišťoval Vilémovi přísun krmí pro jeho stůl - zejména ptáky, povidla, kdoule, zvěřinu a čerstvé ryby. K reformování dominia zřídil nový úřad, takzvanou buchhalterii, která kontrolovala finance úředníků na všech rožmberských panstvích. Vedl také obchody s rybami, sýry, dobytkem. Pro svého pána budoval i slavný lovecký zámeček Kratochvíli.

A samozřejmě - rybníky...

„Třeboni Krčín záhubu přinesl,“ lakonicky konstatoval kronikář Václav Březan. Mínil tím vybudování rybníku Nevděk, který sám Krčín později přejmenoval na Svět. Chválu Třeboňských si tak nezískal. Stavbu velkého vodního díla provázela i nutnost zatopit část jejich půdy, zboření některých domů včetně mlýnů a destrukci podlehly i dva kostely. Milost v očích Třeboně nenalezla ani skutečnost, že hodnotu majetků zaplatil jihočeský vladař.

Někteří obyvatelé dokonce dílo sabotovali - například honili dobytek schválně přes hráz zpevněnou duby a skot některé stromy vyvrátil.

Přesto v roce 1575 rybník poprvé napustili a nasadili do něj ryby. Následovaly další výlovy a Krčín si liboval, že „tučnějších kaprů nejedl“. Tedy se radoval nad něčím, co současný konzument rozhodně nevyžaduje.

Ryby se staly žádaným obchodním artiklem.

A regent vyměřoval další rybníky - Spolský, největší Rožmberk, Bočilecký, Naděje a mnohé další. Vznikal i umělý vodní kanál Nová řeka, který měl odvádět část vody z Lužnice do Nežárky. Staré rybníky Krčín vylepšoval a přestavoval. Zatopená půda a stavení se vykupovaly.

Jako nejvyšší úředník se Krčín věnoval i potírání kriminality, zejména pronásledoval pytláky. Účastnil se i poprav. Od konce 80. let unavený, byť úspěšný regent začal uvažovat o odchodu z rožmberských služeb. Stalo se tak v roce 1589.

Hodlal totiž finančně zabezpečit svou novou rodinu. V roce 1587 zemřela „bába“ Dorota. Sotva uplynul rok od její smrti, Krčín si sháněl novou manželku. Vybral si Kateřinu, dceru Jana Zelendara z Prošovic, hejtmana jindřichohradeckého panství. V listopadu 1588 si ji vzal. Měli spolu šest dcer. Syna ani jednoho.

Hospodařili spolu na Krčínově panství v Sedlčanech až do jeho smrti v roce 1604.