Irving Berlin složil před sto lety hit, který můžeme slyšet i dnes

Americký skladatel Irving Berlin, vlastním jménem Israel Isidore Baline, se narodil roku 1888 v Ruské říši, přesné místo není známo, ale předpokládá se území dnešního Běloruska, odkud pocházela jeho židovská rodina. Roku 1891 se celá rodina přestěhovala do Spojených států amerických kvůli narůstajícím tamějším antisemitským programům. Po otcově předčasné smrti musely pracovat i děti, aby se rodina uživila. Irving začal jako čistič bot a kamelot.

Ve 20. letech si našel místo jako zpívající číšník, což bylo na počátku 20. století v Americe módní. Berlinův tehdejší šéf se chtěl vyrovnat barové konkurenci, požádal proto Irvinga, zda by nesložil nějakou chytlavou píseň. 18. března 1911 napsal Irving Berlin svůj první singl Alexandrův Ragtime Band, který se ihned stal hitem a hraje se v různých úpravách dodnes. Píseň se dostala také na Broadway, hrála se všude a každý ji miloval. Zalíbení si našla především u nižší společenské třídy, ze které Berlin pocházel.

Ohromený Irving se ale ptal proč? Proč se lidem ta písnička tak líbí? Odpovědi se mu dostalo okamžitě, jakmile viděl lidi poslouchající jeho song. Tancovali. Hýbali nohama, rukama, ramena skákala nahoru, dolu. Ve všech koutech USA a velké části Evropy, především ve východní, si písnička získala srdce mladých i starších lidí. Každý, kdo slyšel první rytmy Alexandrova Ragtime Bandu, už sebou škubal a pádil na parket, nebo radostí skotačil i na ulici.

Singl Alexandrův Ragtime Band měl v sobě hudební styl z názvu, ragtime. Originální hudební žánr byl na vrcholu na přelomu 19. a 20. století, znovuobjevení se mu dostalo v 70. letech. Hudba byla charakteristická svým roztrhaným rytmem, začínala jako tzv. černošská taneční hudba v amerických městech jako New Orleans či St. Louis. Typickým hudebním nástrojem byl klavír, někdy se přidávalo bendžo či dechovka. Pro Berlinyho písně byly příznačné všechny tyto nástroje dohromady. Dnes můžeme říct, že ragtime je směsí jazzu, boogie woogie a bluegrassu.

Roku 1911, kdy píseň vznikla, byly zaznamenány čtyři různé verze nazpívané čtyřmi různými interprety. Od Arthura Collinse, jazzového amerického zpěváka, se singl stal číslem jedna po dobu deseti týdnů. Největší pocty se ale Alexandrovu Regtime Bandu dostalo roku 1938, když na její motivy, ano čtete správně, na motivy textu k písni, vznikl film od společnosti Twentieth Century Fox.

V písni Irvinga Berlina se vypráví příběh chlapce pocházejícího ze spořádané a dobře postavené rodiny, kterou ve společnosti uvádí v nemilost tím, že místo toho, aby poslouchal vážnou hudbu, chodí do barů, kde se hraje ragtime. Film režiséra Henry Kinga pojednává o historii jazzu, počátcích ragtimu a přijetí swingu jako nového hudebního žánru. Příběh zahrnuje dvě desetiletí od roku 1911, kdy byla vytvořena píseň Alexandrův Regtime Band, až do vydání Heat Wave, opět Berlinyho hitu, roku 1933.

Ve filmu hrála taková esa jako Tyrone Power, Alice Fayeová nebo Don Ameche. Na svou dobu stál studio úctyhodné dva milióny dolarů, do pokladny se jim ale vrátil dvojnásobek. Alexandrův Ragtime Band si z večera Cen filmové Akademie odnesl i jednu sošku Oscara za hudbu, kterou k filmu složil kdo jiný, než Irving Berlin ve spolupráci s Alfredem Newmanem. Posbíral k tomu ještě pět nominací v kategoriích nejlepší film, výprava, střih, námět a píseň Now It Can Be Told od Berlina.

Od 20. let 20. století nebylo jediné desetiletí bez písně Alexandrův Ragtime Band. Zpívali ji Bessie Smithová, Louis Armstrong, trio Andrews Sisters nebo i Ella Fitzgeraldová, která za ni obdržela Grammy. Mimo různá orchestrová jazzová vystoupení jsme ji naposledy mohli slyšet v Cameronově Titanicu z roku 1997, kdy kapela hrající v první třídě zahrála tento hit na palubě, když se loď začala potápět.