Inaugurační slib skládali američtí prezidenti i v letadle nebo doma

Tímto inauguračním slibem zahájí svůj druhý prezidentský mandát a znovu se ujme nejvyššího úřadu v zemi. Bude se jednat o velký politický comeback, který se v amerických dějinách podařil pouze Groveru Clevelandovi na konci 19. století.

Inaugurační ceremonie po více než dvě století symbolizují tradici americké demokracie a pokojný přechod moci. Od 18. století je provází slavnostní slib, který je zakotven v druhém článku Ústavy Spojených států a představuje jedinou ústavní podmínku inauguračního obřadu. Ostatní tradice vznikaly postupně nebo se v průběhu let ustálily.

Do roku 1937 připadalo slavnostní uvedení prezidenta do úřadu na 4. března, což bylo datum odkazující na první setkání Kongresu po ratifikování ústavy v roce 1789. Změna na 20. ledna nastala po první inauguraci Franklina D. Roosevelta (1933–1945), který nastupoval do Bílého domu v době vrcholící velké hospodářské krize a prodleva mezi listopadovými volbami a uvedením do funkce mu připadala příliš dlouhá, neboť komplikovala možnost rychle reagovat na krizovou situaci.

Pokud 20. leden připadne na neděli, zvolený prezident složí slib pouze v soukromí a veřejná ceremonie se uskuteční až následující den. V moderní éře k takovému posunu došlo u prezidentů Dwighta D. Eisenhowera (1953–1961), Ronalda Reagana (1981–1989) a Baracka Obamy (2009–2017).

Inaugurační ceremonie se do hlavního města Spojených států přesunuly až po dokončení jeho výstavby. První prezidentská přísaha George Washingtona (1789–1797) se proto konala v New Yorku na balkoně Federal Hall. Před budovou, která byla v 19. století přestavěna, stojí dnes jeho socha odkazující na tuto významnou událost.

První, kdo skládal slib ve Washingtonu, D. C., byl až jeho nástupce Thomas Jefferson (1801–1809). Od Andrewa Jacksona (1829–1837) se inaugurační ceremonie začaly konat před východním průčelím Kapitolu. Tato tradice vydržela až do první inaugurace Ronalda Reagana, jenž ji přesunul na stranu západní, údajně kvůli svému přání, aby při skládání slibu mohl pohlížel na svůj domovský stát Kalifornii. Při druhé prezidentské přísaze mu už ale stejný pohled dopřán nebyl, protože ji kvůli mrazivému počasí, které tehdy v hlavním městě USA panovalo, musel vykonat uvnitř budovy Kapitolu.

Ústava sice přímo nestanovuje, komu má prezident svůj inaugurační slib skládat, avšak již při první přísaze George Washingtona byl slib vykonán do rukou předsedy Nejvyššího soudu. Tato praxe přetrvala dodnes. Symbolizuje dělbu moci mezi jednotlivými složkami vlády a podtrhuje nezávislost nejvyšší americké soudní instance. Nastaly ale situace, kdy bylo nezbytné tuto tradici porušit. Calvin Coolidge (1923–1929) obdržel zprávu o náhlém úmrtí prezidenta Warrena D. Hardinga (1921–1923) během návštěvy rodičů ve Vermontu a inaugurační slib složil ještě na místě přímo do rukou svého otce – notáře. Lyndon B. Johnson (1963–1969) zase pronesl přísahu na palubě letadla Air Force One, krátce po atentátu na Johna F. Kennedyho (1961–1963), a to před federální soudkyní Sarah Hughesovou. Jednalo se o jediný případ, kdy inaugurační slib přijala žena.

Pokud prezident již jednou přísahu složil a pokračuje ve své funkci i v dalším volebním období, ústava nevyžaduje, aby ji skládal znovu. Přesto se to ale stalo tradicí. Viceprezident rovněž skládá inaugurační slib, ale protože jeho znění není stanoveno ústavou, podobá se přísaze členů Kongresu. Od roku 1937 již neslibuje v jednací místnosti Senátu, ale na veřejnosti společně s prezidentem.

Mezi další významnou tradicí inauguračního ceremoniálu, s níž započal již první prezident Washington, patří přísaha na bibli. Tento akt má symbolizovat křesťanské hodnoty, na nichž byly Spojené státy vystavěny. Ačkoli se již tato zvyklost ustálila, ne všichni prezidenti se jí drželi. John Quincy Adams (1825–1829) přísahal na zákoník, čímž chtěl zdůraznit závazek vůči ústavě spíše než vůči náboženské tradici.

Theodore Roosevelt (1901–1909), jenž převzal prezidentský úřad po atentátu na Williama McKinleyho (1897–1901), při přísaze bibli nepoužil. Rovněž chybí přesvědčivé důkazy, že by tuto tradici dodrželi někteří z prvních amerických prezidentů. Franklin D. Roosevelt složil svůj první prezidentský slib na rodinnou bibli, čímž zavedl zvyk, který následovali i někteří další prezidenti, jako například Jimmy Carter (1977–1981) nebo Joe Biden (2021–2025). Bible, na niž Roosevelt v roce 1933 přísahal, byla v holandštině, protože jeho předkové pocházeli z Nizozemska. Barack Obama při druhém prezidentském slibu dokonce využil dvě bible – první patřila Abrahamu Lincolnovi (1861–1865), druhá Martinu Lutheru Kingovi. Měly symbolizovat význam obou mužů v boji za občanská práva.

Součástí inaugurační ceremonie je projev nového prezidenta. Jeho obsah, forma i délka jsou zcela na jeho úvaze. Nejkratší řeč, o délce pouhých 135 slov, pronesl George Washington během své druhé inaugurace. Nejdelším projevem se honosí William Henry Harrison (1841). Přes 8400 slov pronášel téměř dvě hodiny v chladném počasí, nebyl přitom teple oblečen. Zaměřil se na problémy americké politiky a svou kompetentnost je vyřešit. O měsíc později zemřel a stále drží primát amerického prezidenta, který sloužil v úřadu nejkratší dobu. Spekuluje se, že jeho úmrtí mohlo být způsobeno prochladnutím při inauguračním aktu, které zhoršilo dlouhodobě neléčený zápal plic.

Prezidentské volby se ve Spojených státech konají každé čtyři roky. V případě úmrtí, odvolání či odstoupení prezidenta je nastavena posloupnost nástupnictví a čtyřletý cyklus se vždy dokončuje. Ústava nepřipouští zrušení či posunutí voleb. Inaugurace tedy probíhaly i v době národních krizí či konfliktů, které se v projevech mnohdy zrcadlily.

Druhé uvedení Abrahama Lincolna do úřadu v roce 1865 se konalo pár týdnů před koncem občanské války. Ve svém proslovu nabádal ke smířlivosti a jednotě Američanů. O pár týdnů později na něho spáchal atentát fanatický přívrženec Jihu, jenž se nesmířil s válečnou prohrou.

Při nástupu do svého prvního prezidentského období měl Franklin D. Roosevelt před sebou velkou výzvu boje proti hospodářské krizi, z níž se Spojeným státům nedařilo vymanit. Ve svém projevu uklidňoval obyvatelstvo a prohlásil, že „jediné, čeho se musíme bát, je strach samotný“. Hned po převzetí funkce ohlásil první opatření označovaná jako New Deal, která napomohla k vymanění se z ekonomických obtíží. Franklin D. Roosevelt je také jediným americkým prezidentem zvoleným do úřadu více než dvakrát, čímž porušil nepsanou tradici dodržovanou od dob George Washingtona. Dvě z jeho inaugurací – v roce 1941 a 1945 – proběhly v době, kdy ve světě zuřila druhá světová válka. V reakci na jeho čtyři volební období byl v roce 1951 ratifikován dodatek ústavy omezující prezidentské mandáty na dva.

Jeden z nejvýraznějších inauguračních projevů pronesl John F. Kennedy. V době probíhající studené války vyzýval Američany k pokračování boje proti sovětské hrozbě a aktivnímu zapojení do dalšího rozvoje Spojených států. Tento apel zdůraznil slovy: „Neptejte se, co může vaše země udělat pro vás, ptejte se, co vy můžete udělat pro svou zemi.“ Věta se stala jedním z ikonických momentů celého jeho nedokončeného prezidentství.

Inaugurace Joea Bidena zase měla jiné specifikum – doprovázela ji omezení související s pandemií covidu-19 a neobvyklá bezpečnostní opatření přijatá po útoku Trumpových příznivců na budovu Kapitolu, v níž sídlí obě komory amerického parlamentu. Biden ve svém projevu kladl důraz na demokratické hodnoty a zdůrazňoval, že „demokracie je křehká, ale my ji zachováme“.

Samotné inauguraci předcházejí týdny intenzivních příprav, které má od roku 1901 na starosti Výbor pro inaugurační ceremonie. Ačkoli se v posledních desetiletích průběh slavnostního dne ustálil, nastaly situace, které zavedené tradice porušily.

Uvedení do úřadu obvykle začíná bohoslužbou za účasti nastupujícího prezidenta, kterého po obřadu přijme jeho předchůdce v Bílém domě. Následuje společný odjezd na Capitol Hill, kde se inaugurační akt odehrává. V roce 2021 ale tato tradice dodržena nebyla. Z důvodu nesouhlasu s výsledkem voleb se dosluhující prezident Donald Trump (2017–2021) nezúčastnil inaugurace Joea Bidena, což se v moderních amerických dějinách stalo zcela bezprecedentním příkladem odklonu od tradice demokratického předání moci.

Po složení slavnostní přísahy zazní na počest nového prezidenta dělové salvy, následuje jeho projev. Kvůli vysokému zájmu diváků, kteří ceremonii sledují na místě i prostřednictvím televizního přenosu či internetu, se inaugurace v posledních letech rozšířily o bohatý kulturní program. Ten zahrnuje například recitaci básní nebo hudební vystoupení.

Na druhé inauguraci Baracka Obamy zazpívala americkou hymnu Beyoncé, při přísaze Joea Bidena se této úlohy zhostila Lady Gaga. Její vystoupení doplnili také popová ikona Jennifer Lopezová či country zpěvák Garth Brooks.

První inaugurací, kterou přenášela televize, byla ta Harryho S. Trumana (1949–1953) v roce 1949. Nejsledovanější se ale stala první přísaha Baracka Obamy, kterou na televizních kanálech jen ve Spojených státech sledovalo okolo 37 milionů diváků. Ve Washingtonu, D. C., se jí navíc podle odhadů osobně zúčastnil až jeden milion lidí.

Po slavnostním obědě v Kapitolu následuje inaugurační průvod po Pennsylvania Avenue směrem k Bílému domu. Z bezpečnostních důvodů nově inaugurovaní prezidenti absolvují pěšky většinou pouze malou část. Jimmy Carter se ale rozhodl ujít celou trasu, chtěl tak demonstrovat blízkost k veřejnosti a zcivilnit prezidentský úřad, jehož důvěra byla pošramocena aférou Watergate a rezignací Richarda Nixona.

Slavnostní den končí plesem za účasti významných hostů. Mezi jeho nejočekávanější vrcholy patří tanec prezidentského páru.

Autor je historik působící na Ústavu světových dějin FF UK a Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR