Historie největších pandemií. Mor a neštovice se vracely po staletích

K nejobávanějším zabijákům v našich dějinách patří bakterie Yersinia pestis, která u lidí způsobuje mor. Ať už šlo o mor plicní, kdy nakažený kašle krev, dýmějový s hnisavými boláky nebo septický, při němž maso černá a odpadá z kostí, výsledkem bývala téměř stoprocentní úmrtnost během několika dnů.

Jako první si můžeme připomenout takzvaný antoninovský mor (165 až 185 n. l.), pojmenovaný podle známého „filozofa na trůně”, římského císaře Marka Aurelia (celým jménem Marcus Aurelius Antoninus Augustus). Mor trval 20 let, zanechal za sebou pět milionů mrtvých a čtvrtinu lidí nakažených.

Co jej ale způsobilo? Vědci se domnívají, že šlo o neštovice nebo spalničky, které údajně do Říma zavlekli vojáci vracející se z Orientu. Nákaza přicházela ve vlnách a postupně se rozšířila do všech římských provincií.

O čtyři století později propukl tzv. pravý mor. Pandemie způsobená bakterií Yersinia pestis propukla v roce 541 v Etiopii, odkud se nejprve dostala do Egypta. Podle vládnoucího císaře dostala název justiniánský mor. Prohnala se jako smršť celým Středomořím a pronikla až do Galie a Irska. Mor se několikrát vrátil, takže v rozmezí let 541 až 750 mu podle historiků padlo za oběť dokonce 30 až 50 milionů lidí.

Pandemie na dlouhou dobu zlomila vojenskou moc Byzance, což umožnilo rozšíření islámu ve Středomoří. Mor měl silný dopad na ekonomiku, kulturu a společnost východořímské říše i dalších oblastí Evropy a Asie. Epidemie se pak opakovaně vracely a cyklicky se opakovaly zhruba jednou za čtyři roky.

Pravé neštovice začaly lidstvo sužovat už před 12 tisíci lety, nicméně poprvé výrazně zaúřadovaly v letech 735 až 737 v Japonsku a zahubily zhruba třetinu tehdejší tamní populace – tedy zhruba jeden milion mrtvých. To byl však jen zlomek obětí, které si pravé neštovice vyžádaly v následujících stoletích.

Dostáváme se až do období pozdního středověku, kdy začal zejména v letech 1347 až 1357 po šesti stoletích opět řádit pravý mor. Mor způsobený bakterií Yersinia pestis postihla hlavně Eurasii. Vyžádal si celosvětově až 125 milionů obětí a poprvé se nejspíš objevil v provincii Chu-pej ve střední Číně. Poté ho mongolští nájezdníci dovezli na Krym, odkud ho janovští námořníci zavlekli do Evropy. V říjnu 1347 přistála nakažená obchodní flotila v sicilské Messině.

Místní bezostyšně rabovali opuštěné lodi, jejichž posádky vymřely, takže nemoc brzy roznesli po ostrově a na pobřeží Itálie. Do konce roku zpustošil mor Janov, Benátky a Pisu, dva roky poté už pohltil Francii, Španělsko, Německo, Anglii (kam se dostal s nákladem červeného vína z Bordeaux) a do tří let pronikl až do Ruska.

První celoevropská epidemie pravého moru si v Evropě vyžádala 25 milionů mrtvých, obyvatelstvo zdecimovala zhruba o třetinu. Lidé jej nazvali černá smrt, protože u postižených docházelo k podkožním výronům krve, kvůli kterým kůže doslova zčernala.

„Umírání bylo ukrutné. Lidskému jazyku je nemožné vylíčit tu strašnou věc. Oběti umíraly téměř ihned. Otékaly pod pažemi a ve slabinách a padaly k zemi mrtvy během řeči. Otec opouštěl dítě, žena muže, jeden bratr druhého, neboť tato nemoc, zdálo se, zachvacovala dechem a pohledem. A tak umírali,“ zapsal léta Páně 1348 sienský kronikář Agnolo z Tury.

Hlavním obětním beránkem morového šíření se spolu s malomocnými stali Židé. Protižidovské pogromy postupně vedly k tomu, že se hromadně přesídlili na východ (Polsko, Ukrajina, Rusko), kde vytvořili největší evropské židovské osídlení trvající až do 20. století.

Pravé neštovice řádily do 16. století v Evropě a Asii, v roce 1520 je španělští dobyvatelé zavlekli do Střední Ameriky. Právě devastující epidemie neštovic byla jedním z faktorů pádu říše Inků a Aztéků. Neštovice pronásledovaly lidstvo až do 20. století. Ještě v roce 1967 se jimi nakazilo 15 milionů lidí a dva miliony zemřely. Díky rozsáhlému programu očkování prohlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) nemoc za vymýcenou až roku 1980.

Pravým neštovicím jinak v historii podlehli například anglická královna Marie II. Stuartovna, francouzský král Ludvík XV. nebo ruský car Petr II., ale také starověký egyptský faraon Ramses V. Nebezpečná choroba, latinsky zvaná Variola vera, zahubila jen během 20. století podle odhadů až 500 milionů lidí.

Sedmnácté století je známé také velkým londýnským morem, který v letech 1665 a 1666 zahubila zhruba 100 tisíc lidí. Ačkoli si londýnská epidemie vyžádala méně obětí než ty předchozí, je označována za velkou, protože jde o jednu z posledních epidemií pravého moru v Evropě. Mor paradoxně zastavilo až jiné neštěstí, velký požár Londýna v září 1666.

Devatenácté století přineslo i první pandemie cholery. Nebezpečné průjmové onemocnění způsobené kontaminovanou vodou výkaly si vyžádalo přes milion mrtvých. V historii proběhlo šest hlavních vln pandemií. V letech 1816 až 1826 zuřila cholera v Asii, v letech 1829 až 1851 v Evropě a v Severní Americe, další vlny zažila Evropa v letech 1863 až 1875 a 1881 až 1896. Mezi roky 1899 až 1923 řádila cholera v Rusku a Osmanské říši.

Následovala třetí obří morová pandemie. Naposledy Yersinia pestis drasticky udeřila v roce 1885. Z Asie se rozšířila na všechny kontinenty a vyžádala si 12 milionů obětí převážně v Indii (až 10 milionů obětí). WHO považovala pandemii za aktivní až do roku 1960.

V letech 1889 a 1890 proběhla tzv. ruská chřipka. Nakazil se jí průměrně každý třetí v oblasti, kde řádila. Díky rozvíjející se železniční síti zemřelo na její příznaky zhruba jeden milion obyvatel na severní polokouli.

Celosvětová pandemie označená jako španělská chřipka probíhala dva roky v letech 1918 až 1920. Vyžádala si zhruba 50 milionů životů, přičemž ty nejvyšší odhady hovoří až o 100 milionech obětí. Nakazila se jí čtvrtina světové populace.

Pochází z Číny a šířila se hlavně přes vojáky vracející se z 1. světové války. Je první velkou pandemií způsobenou virem H1N1. Způsobila více obětí než samotná 1. světová válka.

Jednadvacáté století charakterizuje mj. též nástup koronavirů, nejprve šlo o nemoc SARS (těžký akutní respirační syndrom). Vyznačuje se vysokou smrtností kolem 10 procent. Během několika měsíců se rozšířil ve více než 30 zemích, nakazil zhruba 8000 lidí a způsobil smrt 774 z nich.

Prasečí chřipka, také nazývaná mexická chřipka se objevila v Mexiku v roce 2009. Nový kmen viru H1N1 si dle odhadů vyžádal až 284 tisíc obětí, přičemž se podle některých studií nakazilo prasečí chřipkou až 1,4 miliardy lidí.

Virus ebola byl poprvé objeven v roce 1976 a dostal jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo. Jde o jednu z nejnebezpečnějších nemocí vůbec. Smrtnost u tří kmenů eboly, které napadají člověka, se pohybuje mezi 70 až 100 procenty. Mezi lety 2013 až 2016, kdy došlo k její největší epidemii v historii, si ebola vyžádala přes 28 tisíc životů nejen v Africe, ale i v USA. Na konci roku 2013 propukla v západní Africe, zcela zastavena byla sice až v roce 2016, ale když v menší míře zejména v Kongu propukla o dva roky později, měli pro pacienty nachystané léčivo.

Aktuálním tématem je nový typ koronaviru SARS s označením SARS-CoV-2, který se na sklonku roku 2019 začal šířit celou Čínou. Poměrně rychle pak pronikl do celého světa. Onemocnění covid-19 je nebezpečné zejména rychlým šířením ještě během inkubační doby (pacient bez příznaků), které vede ke kolapsu zdravotnických systémů.