Hildegarda z Bingenu: Světice s duchem kacířky

Hildegarda pocházela z rodu rýnských šlechticů, který měl v oblasti Dolní Falce více než stoletou historii. Zdravotní obtíže ji od útlého mládí částečně izolovaly od okolního světa.

Dalším důvodem její odloučenosti od veřejnosti byla zázračná vidění, jež začala mít přibližně v pěti letech. Vidění Hildegardu doprovázela v klauzuře i v řeholním společenství v benediktinském klášteře v Disibodenbergu.

Vize popisovala jako „světlo oslepující záře“, jež přirovnala k pití vody z nevyčerpatelného pramene.

Na základě jednoho z vidění založila ženský klášter Rupertsberg u Bingenu. Získala pozemky i finance na výstavbu, čímž prokázala organizační a diplomatické schopnosti, které o dvě dekády později zúročila při budování dalšího kláštera v Eibingenu.

Hildegarda si v prostředí kláštera osvojila rozsáhlé znalosti v oblasti péče o nemocné včetně bylinné léčby.

V klášterní zahradě pěstovala různé byliny a poznávala jejich účinky na tělo a mysl. Sepsala recepty a návody na léčení neduhů za pomoci čajů, mastí, tinktur, sirupů či jiných medikamentů nejen z rostlin, ale i s využitím minerálů, částí těl zvířat či přírodních substancí.

Účinky rostlin popsala v několika spisech, např. Physica (Přírodní nauka). Zároveň ale byla přesvědčena, že pokud není Boží záměr, aby se člověk uzdravil, byliny nebudou účinné.

Nemoc ovšem nebrala jen jako narušení původního harmonického vztahu s Bohem a okolním světem, ale i jako důsledek nevhodných stravovacích návyků, absence spánku a nepřiměřené fyzické aktivity.

V této souvislosti zdůrazňovala konkrétní charakter nemoci i jedinečnost pacienta, v tom byl její přístup i z dnešního pohledu velmi moderní.

Ostatně i za prevenci chorob by jí dnes lékaři tleskali, neboť ji viděla v hodnotném a umírněném životě.

Její doporučování očistných technik, pravidelného vyprazdňování, pocení a půstů těla i duše (modlitba nebo meditace) nám ani po osmi stech letech neznějí cize.

Hildegarda na základě svých lékařských zkušeností podala podrobný popis lidské reprodukce a početí.

Revolučně zdůrazňovala aktivní účast ženy na reprodukci: zatímco muž poskytuje semeno, ženské tělo semeno zahřívá a oživuje, posiluje a připravuje na stvoření a vložení duše Bohem do těla.

A protože jen Bůh tvoří duši, role muže a ženy v reprodukci je srovnatelně důležitá. Vytvořila tak analogii mezi ženskou reprodukční silou a Boží stvořitelskou silou.

Jako projev ženské plodnosti a schopnosti reprodukce oceňovala menstruační cyklus, menstruační krev metaforicky přirovnávala k zeleni, která rodí květy.

Hildegarda neopomněla ani otázku lidské sexuality, která byla podle jejího pojetí přirozenou součástí lidského života a životní rovnováhy.

Jako vůbec první popsala ženský orgasmus a to, jak a proč je pozitivní pocit z pohlavního styku důležitý.

Hildegarda z Bingenu po sobě zanechala rozsáhlé a mnohostranné dílo, které otevřelo nevšední způsob myšlení a odkrylo nová témata a souvislosti. Ve svém uvažování předběhla dobu o osm století.

V chápání role ženy ve společnosti projevila odvahu a předložila vzor moderní ženy. Její svoboda a nezávislost byly v přímém kontrastu s veřejnými institucemi i mocnými „jejího“ světa.

Díky obrovským znalostem a autoritě, které se těšila, a jistě i přátelstvím s vysokými církevními a světskými hodnostáři, byla ušetřena nařčení z kacířství.

Zároveň projevovala respekt k přírodě, dokázala využít její léčivou sílu, předcházet nemocem nebo je léčit přírodní cestou.

Její myšlenky mnohdy prorockého a vizionářského charakteru jsou živé a stále aktuální. Hildegarda z Bingenu je ženou, která k nám promlouvá napříč staletími.