Článek
Písemnosti přežily jako zázrakem požár a obsahují závěry zasedání Předlitavské rady ministrů z let 1867 až 1918.
Předlitavsko bylo západní částí Rakousko-Uherska s hlavním městem Vídní a spadaly do něj české země i například Halič. Zalitavsko označovalo historické Uhry, kde bylo podle historiků i v první fázi války potravin dostatek.
Cynický záměr
Dokumenty odhalily naprostý nezájem vládnoucích elit o utrpení prostého obyvatelstva. Od prvních měsíců války došlo v Předlitavsku k narušení zásobování, objevil se nedostatek chleba a rostly ceny. Výnosy pšenice klesly už v roce 1914 o třetinu a brambory a obiloviny se následně vysadily či zasely jen na polovině předválečných ploch.
Habsburská propaganda lidem tvrdila, že nepřátelé se snaží mocnářství vyhladovět, zatajili však, že jde o jejich vlastní taktiku. Historik Malfer zjistil, že vládní úředníci o hladovění obyvatel věděli a někteří navrhovali zvýšit nákup obilí u dodavatelů. Ministr obchodu Rudolf Schuster von Bonnott však na ministerské radě argumentoval, že hlad bude pro mocnářství „užitečný“, protože lidé si zvyknou na menší dávky jídla.
Stát pak vykupoval obilí, ale už marně
„Schusterovy výroky jsou příznačné pro autoritářské režimy, které se zajímají jen o armádu a nikoli o obyvatele,“ řekl editor objevených textů Wladimir Fischer-Nebmaier.
Nakonec byl hlad tak velký, že stát začal vykupovat obilí ve snaze srazit ceny dolů. Plán ale nevyšel, protože rolníci tajili údaje o skutečných výnosech a prodávali obilí na černém trhu.
V roce 1918 už Rakousko-Uhersko nemělo šanci na záchranu a rozpadlo se na několik nových národních států včetně Československa. Řada českých rodin, které tvořily početnou menšinu ve Vídni, opustila metropoli během války kvůli hladu a hledala lepší obživu převážně na českém venkově.