Guillaume Apollinaire: pronikání do říše snění

Guillaume Apollinaire je dodnes považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie. Za člověka, který ukončil veršování o smrti i dalších ryze realistických věcech a nasměroval své básně do říše snění a fantazií, do říše surrealismu.

V Apollinairových verších se zhlédla i řada českých básníků, jeho díla překládali Karel Čapek, Jaroslav Seifert, Vladimír Holan nebo Vítězslav Nezval.

Ve svých básnických sbírkách Apollinaire propagoval avantgardní malířství, zejména kubismus, a snažil se poezii s malířstvím propojit.

„Básníkem je ten, kdo neváhá objevit nové radosti, i když pro mnohé bude obtížné je snášet,“ nechal se Apollinaire mnohokrát slyšet.

Patrné obavy z přijmutí modernistických novot se ukázaly jako liché. Veřejnost si jeho básně zamilovala a sám Apollinaire vešel do dějin jako autor strhujících veršů oslavy života a velikosti člověka.

Apollinaire byl také jedním z nejváženějších členů pařížské Montparnasské umělecké komunity. Jeho obohacující společnost vyhledávali i velikáni, jakými byli kubistický malíř Pablo Picasso, průkopník surrealismu André Breton nebo básník a dlouholetý přítel Jeana Maraise Jean Cocteau.

„Bez básníků, umělců a kvalitního čtení by se lidstvo jednotvárností přírody brzo unudilo,“ tvrdil Apollinaire, a proto byl i publikačně činný. Stál u zrodu časopisů Pařížské večery, Ezopova hostina nebo Moderní literatura.

Guillaume Apollinaire se narodil 26. srpna 1880 polské šlechtičně Angelice Kostrowické. Jeho otec je neznámý, ze života budoucího básníka odešel ve zlém a příliš brzy.

Dětství prožil mladý Apollinaire v Monaku, později ale přesídlil do Francie, konkrétně do hlavního města Paříže. V městě nad Seinou zakusil i nevalnou úroveň místních žalářů. Roku 1911 byl na několik měsíců uvězněn ve věznici La Santé pro podezření z krádeže slavného obrazu Mony Lisy.

Dalším obviněným v této kauze byl také člen moderny a Apollinairův přítel Pablo Picasso, oba ale byli v loupeži nevinně. Skutečný zloděj Vincenzo Perugia Monu Lisu převezl do italské Florencie, kde ji nabídl ke koupi antikváři Alfrédu Gerimu. Ten ale zloděje udal úřadům a Perugia byl při prodeji zatčen.

Za stěžejní dílo Apollinairovy básnické tvorby jsou považovány Alkoholy a Kaligramy. Obě sbírky se staly mezníkem ve vývoji francouzské poezie a vytyčily cestu modernímu umění. Kubismus, futurismus, surrealismus, všechny tyto avantgardní směry jsou zde obsaženy.

Součástí Alkoholů je báseň Pásmo, ve které Apollinaire vzdává hold Praze, městu, které si navždy zamiloval.

„Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy, cítíš se zcela šťasten, na stůl růži ti dali. A místo abys psal svou povídku, lenošíš pohříchu, hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu,“ stojí v Pásmu.

Rok 1918 byl po Apollinaira stěžejní. Oženil se, sdílené štěstí ale mělo jepičí život. Dne 9. listopadu téhož roku zemřel v Paříži na španělskou chřipku.

Navždy se tak odebral do říše snění.