Článek
Považoval je za malé uzurpátory a diktátory, kteří obtěžují a neustále se něčeho nesmyslně dožadují.
Rodina podle Peroutky vždycky srazí muži křídla nadání a nutí ho držet se ubíjejících a nudných povolání. Přesto se stačil třikrát oženit a zplodit dceru Evu. Ženy o něj měly zájem vždycky – o vysokého, pohledného, intelektuálského muže s temně plavými vlasy. Zavděčit se Peroutkovi ovšem patřilo k malým zázrakům.
Platonický milovník
Jako gentleman měl Peroutka na opačné pohlaví jediný, zato rozhodující nárok. Ženy musely být krásné a velmi ženské, čímž se vyznačovaly všechny jeho manželky. Mužatky nesnášel. Podle vlastních slov „netoužil ani po racionální a pracovité ženě: nesnášel ženy, které nosily kalhoty“. Trochu intelektuálněji založená dáma jej odpuzovala.
Od manželky nepožadoval práci a jakoukoli praktičnost a děsily jej dívky eroticky aktivní, protože tím rušily jeho představy o mužném dobývání.
Stejně tak se hrozil mateřských typů, protože se bál, že „ženina ňadra ztratí svůj tvar poté, co nakrmí dítě“.
Stát se omluvil za Zemanovy výroky na adresu Peroutky

Přitom dívčí srdce zrovna nelámal. Plachý a uzavřený mladík toužil být pro partnerku především ochráncem.
Ve svých denících, kde o sobě mluvil vždy ve třetí osobě, si zaznamenal: „V dětství žádné zkušenosti s děvčaty, jež byla oddělena podle buržoazního milieu. Odtud zřejmě jeho romantický dívčí ideál. V pubertě se nikdy nedotkl děvčete – styděl se.“
V jeden den dvě svatby
Svůj první pohlavní styk měl Ferdinand údajně až ve třiadvaceti letech. On sám se o erotice nikdy nevyjadřoval, vnímal ji jako záležitost hlubokého soukromí. Občas mluvil o jedné nejmenované dívce, kterou za první světové války přebral kamarádovi, ten jej pak rozzuřeně pronásledoval s revolverem.
Peroutka se oženil poměrně brzy – ve čtyřiadvaceti, v roce 1919. Měl za sebou už slušné žurnalistické zkušenosti. Působil totiž od roku 1919 v Herbenově Času jako výtvarný redaktor a v roce své svatby se stal redaktorem časopisu Tribuna.
Pro politiky je ústupek projevem slabosti, říká historik ke kauze Peroutka

Jeho manželkou se stala kouzelná tmavovlasá židovka Marie Bienenfeldová. Seznámil se s ní na jednom výletě s přítelem Wernerem. Potkal ji tam náhodou se sestrou a po návratu se slavily dvě svatby. Ferdinandův svazek úspěšně neprobíhal. Ač otec rodiny, tesknil po absolutní svobodě a nezaložil ani společnou domácnost.

Máňa číslo jedna utrácela, kde mohla, což Ferdinand nesnášel.
Zůstal bydlet sám v Třebízského ulici v Praze, manželka s dcerou Evou pobývala zase ve Zlatnické. Manželé se jako krásný pár sice rádi ukazovali ve společnosti, ale stejně žili každý po svém. A nerozváděli se, protože situace jim zcela vyhovovala. Marie Peroutková vystupovala jako veselá, svižná dáma, navštěvovala s Ferdinandem bary a divadla a stačilo jí to. Zlobilo ji jediné. Peroutka jako začínající novinář neměl na rozhazování a ona utrácela, jak mohla.
Ferda je vůl
Rozhazovačnou Marii Peroutka požádal, aby si zapisovala týdenní výdaje na domácnost. Marie okem nemrkla a za týden předložila manželovi požadovaný seznam. Vyprávěl o něm později své třetí ženě Slávce Peroutkové (Slávka Peroutková, Třetí ženou svého muže, Dokořán, 2005) a ta jej popsala následovně: „Mrkev – 30 haléřů. Brambory – 80 haléřů. Maso – 9 korun. Ferda je vůl – 100 korun. Káva – 3 koruny.“
Peroutka si jediné prapodivné položky vůbec nevšiml a Marie na ni schválně sama upozornila. Tím její seznamy skončily.
Novinář Gustav Eim slovem vládl jako plamenným mečem

Svoje svérázné soužití vedli manželé až do okamžiku, kdy se Marie Peroutková sblížila s Peroutkovým kolegou z Tribuny, Antonínem Janotou. To rozhodlo.
Počátkem třicátých let se uražený Peroutka rozvedl a dostal dceru Evu do své péče. Řešil to po svém – vodil ji s sebou do společnosti a barů.
Máňa a Pejsek
V roce 1931 se Ferdinand znovu oženil – o něco šťastněji. Vzal si krásnou Marii Hůlkovou, dceru známého karlínského notáře. Peroutkův přítel spisovatel Karel Poláček ji trefně nazval Máňou číslo dvě. Vynikala temperamentem, aktivitou a činorodostí. Toužila po veselé společnosti a cestování. A to nebylo nic pro Peroutku, který sice rád „výletil“, ale jen po známých místech, a dával přednost své úzké společnosti stálých přátel.
Novinář si navykl chodit sám s přáteli po nočních barech a vracel se domů až ráno
Přesto manželství na rozdíl od prvního fungovalo. Oba hlavní aktéři spolu žili ve společné domácnosti, Máňa vytvářela manželovi příjemné rodinné zázemí a výborně vedla domácnost. Peroutka jí s láskou oslovoval Pejsku.

Máňa číslo dvě na Čapkově Strži byla znamenitá kuchařka a dokázala Peroutkovi zajistit harmonickou domácnost.
Karel Steinbach, gynekolog a Peroutkův kamarád, vzpomínal, jak ve třicátých letech se ještě s dalšími kamarády scházel každého Silvestra u něj a každé Vánoce u Peroutků: „U Peroutků byla vždycky výborná večeře. Hlavně, když se Peroutka podruhé oženil, Máňa číslo dvě tu večeři chystala už týdny předem. To byla povinná rybí polévka a potom kapr, na černo nebo sulcovaný nebo smažený, a potom nějaký ten jablkový závin a pilo se dobré víno.“
Zimmerreise: iluzorní cesty kolem světa. V pokoji

Máňa také jezdila s Peroutkou na Strž, kterou vlastnil spisovatel Karel Čapek, a výborně se tam o víkendech bavila.
To ovšem neznamenalo, že Peroutka nezůstal svůj.
Táflrunda měla vlastní zásady
Novinář si navykl chodit sám s přáteli po nočních barech a vracel se domů až ráno. Dopoledne vyspával, odpoledne psal, poté zaskočil do redakce a večer nanovo. Nejvíc miloval Společenský klub na Příkopech, kde založil v roce 1932 stolní společnost zvanou Táflrunda se svéráznými zákony. Jejími členy byli například herec Hugo Haas, herečka Olga Scheinpflugová, spisovatel Edmond Konrád, spisovatel Jaromír John (vlastním jménem Bohumil Markalous) a mnozí další.

Peroutka s dcerou Evou ve třicátých letech – vymetal s ní bary a bral ji s sebou do společnosti.
Mezi pravidla Táflrundy například patřilo, že jenom jeden člen rodiny může být činný ve Společenském klubu. Proto, když se Karel Čapek oženil s Olgou Scheinpflugovou v roce 1935, která působila ve stolní společnosti už nějaký čas, odmítli přátelé jeho žádost o členství a stal se „dopisujícím členem“.
Táflrunda se dělila do sekcí – v sekci mariášníků vynikal právě Ferdinand Peroutka. Kromě činnosti v Táflrundě se Peroutka obklopoval krásnými herečkami: Adinou Mandlovou, Ljubou Hermanovou. O jeho vztahu k Olze Scheinpflugové se dlouho spekulovalo jako o intimním. Pravdu se už nikdy nedozvíme.
Politika a kultura za první republiky? Kvasila v pražských klubech a kavárnách

Jisté bylo, že nesnášel vulgárnost a hlásal střídmost ve všem.
Obnažená dáma
Jednou prý jakási operetní diva pozvala Peroutku do bytu a přišla mu otevřít v kožichu, pod kterým neměla vůbec nic. Rozhořčený a zmatený Peroutka popadl klobouk a rychle odešel. Zájem žen o něj měl své důvody – řadil se mezi známé novináře, od roku 1924 do roku 1939 řídil kulturně politickou revue Přítomnost a v třicátých letech vydal rozsáhlé dílo o počátcích Československé republiky Budování státu.
Osudná vysílačka. Dva týdny po Lidicích nacisté vyhladili i osadu Ležáky

S Máňou číslo dvě neměl Peroutka děti. Trpěla už od poloviny třicátých let minulého století rakovinou. Proto často pobývala v nemocnicích a sanatoriích. Jejich manželství ale fungovalo, i když na Peroutku čekal třetí osudový vztah. Potvrzovala to i jejich válečná korespondence. V roce 1939 jej jako bývalého prominenta zatkli a na šest let se octl v koncentračním táboře Buchenwald.
Vrátil se až v roce 1945.
Prchnul s manželkou i milenkou
V témže roce se Peroutkova dcera Eva seznámila s ani ne třiadvacetiletou tmavovlasou a pohlednou Slávkou Fenclovou, ta jejím prostřednictvím poznala i manžele Peroutkovy. Peroutka se zdál mladé Slávce příliš chladný a rezervovaný. Působil jako šéfredaktor Svobodných novin a nabídl jí místo své sekretářky. Zpočátku dělala Slávka chyby, nad kterými se Peroutka upřímně bavil.
V listopadu roku 1945 se citově sblížili a jejich vztah trval 33 let. Podle Slávčiných výše uvedených vzpomínek: „Poměrně rychle se roznesla po Praze zpráva o našem nerovném vztahu. Dělilo nás sedmadvacet let, on ženatý, veřejně známý, já velké nic. Pražská společnost se rozdělila do dvou táborů, ale ten větší stál na straně Peroutky a mezi nimi byli i manželé Janotovi.“
Marie Janotová byla, jak víme, Peroutkova Máňa číslo jedna. Peroutka se tak ocitl mezi dvěma ženami. Po únoru 1948 uvažoval Peroutka, že odejde do exilu. A to s oběma ženami. Počítal s tím, že s Máňou se tam rozvede a Slávku si vezme. Hodlal vést harmoničtější rodinný život. S útěkem počítal 1. května 1948. Prchal spolu s manželkou – Slávka s ním nemohla opustit republiku v jedné skupině. Měla přejít přes hranice následující den.
Dramatický život ministra Laušmana: Utekl na Západ, zpět do Československa ho unesli

Útěk se zdařil, i když Máňa těsně za hranicemi začala bědovat a chtěla se vrátit pro šperky, které ztratila po cestě. Slávce se útěk nepovedl. Zatkla ji policie. O tom Peroutka, kterého spolu s manželkou dopravili do Frankfurtu nad Mohanem, nevěděl.
Se Slávkou znovu spolu
Z Frankfurtu manželé odjeli do Londýna a nepodařený Slávčin útěk Peroutku drtil. Propadl depresím. Octl se v nezáviděníhodné situaci – přesto, že miloval jinou ženu, nedokázal se od manželky odloučit. V květnu roku 1949 o tom napsal svému příteli: „Co mně jedině trápí, je to, že je mi pořád líto Máni. Ale opravdu jsem s ní mnoho zkusil a nepřeháním, řeknu-li Ti, že jednu chvíli to už pro mě byla otázka života a smrti.“ Tou otázkou myslel skutečnost, že Máňa se životního partnera nechtěla vzdát.

Slávka Fenclová dokázala na Peroutku čekat...
Slávka zatím uzavřela na podzim roku 1949 fingovaný sňatek s britským občanem Cecilem Deem. Měla tak možnost odjet ze země a po půl roce se v Londýně setkala s Peroutkou. Společně pak odjeli do USA, kde Peroutka několik let řídil čs. vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa, pro niž psal pravidelné týdenní komentáře. Slávka se tam také rozvedla.
V roce 1955 Máňa zemřela. Po deseti letech známosti si Slávka Fenclová 23. března téhož roku Peroutku vzala.
Český politik evropského formátu F. L. Rieger měl dokonalé rodinné zázemí

A věrně s ním zůstala až do jeho smrti 20. dubna 1978 v New Yorku. Třetí, poslední žena jeho života.