Erbenovo rodiště: tady vznikla Kytice a další balady

Už více než deset let se tudy můžete projít po Erbenově naučné stezce, která nabízí dvě varianty, pětikilometrovou a čtrnáctikilometrovou, ta vás zavede téměř až do Lázní Bělohrad.

V Miletíně, městečku s necelou tisícovkou obyvatel, najdete nejen spisovatelův rodný domek s expozicí o jeho životě i tvorbě a památník na náměstí, ale i místa, k nimž se váže vznik některých balad z Kytice. Názvem autora povinné četby připomíná i medový perník s oříškovou náplní ozdobený cukrovou polevou a půlkou mandle zvaný Erbenova modlitbička.

V roce 1864 začal cukrovinku vyrábět vzdálený příbuzný Karla Jaromíra, který se chtěl zavděčit ženám vracejícím se z nedělní bohoslužby.

„Zatímco jejich muži šli do hospody, ony si mohly dát perník ve tvaru modlitební knížky,“ vypráví Milan Lánský, průvodce Erbenovým rodným domkem i spolutvůrce expozic ojedinělého Muzea českého amatérského divadla, které se nachází v miletínském zámku.

Na místě, kde dnes stojí kamenný dům, byla v době Erbenova narození dřevěnice z roku 1734, ze které po požáru v roce 1827 zbyl jen komín. V prvním patře můžete navštívit světničku, jejíž zařízení není původní, ale vypovídá o spisovatelově době.

Jde především o malovanou almaru z roku 1833, kterou dívky dostávaly jako věno, kolébku či ševcovské nářadí připomínající obživu Erbenova otce, který si přes léto přivydělával také jako sadař. Jen čepec s mošničkou a opasek s úložným prostorem položené na stole pravděpodobně patřily spisovatelovým rodičům.

V přízemí, kde také najdete repliku černé kuchyně, vedou dveře do dvou místností s expozicí. V jedné z nich jsou vystavené originály dokumentů jako Erbenovo vysvědčení nebo parte, ale například i potvrzení o nemajetnosti pro Johana Erbena (jeho úspory znehodnotil hospodářský rozvrat během napoleonských válek) vydané v Miletíně v roce 1827, na jehož základě byl jeho syn osvobozen od placení školného na gymnáziu v Hradci Králové.

Dozvíte se i ledacos ze spisovatelova rodinného života.

K vidění jsou Erbenovy rukopisy a zejména v druhé z místností různá vydání Pohádek a Kytice. Úplně první výtisk z roku 1853 byl zařazen do soukromé dvorní bibliotéky císařovny Alžběty v Schönbrunnu.

Zvlášť dospívající návštěvníci se podle Milana Lánského často zdrží u komiksového zpracování, které si mohou i prolistovat. V baladě Zlatý kolovrat pán nepřijíždí na vraném bujném koni, ale s koňmi pod kapotou, a balada Vodník je pojata čistě eroticky.

Stěny zdobí Erbenovy verše, mezi jinými i ty věnované rodišti: „Miletíne, pěkný Miletíne, což je mílo v tobě bydleti, dokud žití moje nepomine, zůstaneš mi blaze v paměti.“

V průčelí domku je umístěna pamětní deska, jejíhož odhalení v roce 1899 se zúčastnili například Karel Václav Rais, Alois Jirásek a Jaroslav Vrchlický. Na náměstí, na místě bývalé radnice, stojí od roku 1901 Erbenův památník. Pod bustou spisovatele je socha chlapce čtoucího knihu, z druhé strany stojí chlapecká postava Génia. Na podstavci jsou umístěny dva bronzové reliéfy, Záhořovo lože a Svatební košile.

Poblíž místa, kde se naproti faře nacházela škola, se z informační tabule dozvíte, že po odchodu na gymnázium v roce 1825 si Erben přivydělával výukou dětí z měšťanských a úřednických rodin, kterým dával hodiny piana. Především jeho matka si přála, aby se stal učitelem, protože rod Žábů, z něhož pocházela, vedl miletínskou školu.

I kvůli Karlovu zadrhávání a chatrnému zdraví – uvádí se, že trpěl slabší formou tuberkulózy – k tomu nedošlo.

Byl vůbec zázrak, že se dožil relativně vysokého věku, jeho dvojče Jan se totiž nedočkal ani dvou měsíců. Z celkem devíti sourozenců Erbenových spolu s Karlem dosáhla dospělosti jen jeho mladší sestra Josefa.

Milan Lánský se domnívá, že právě na zdravotních vycházkách a „občerstvovacích“ zastávkách se Karel seznamoval s lidovými motivy, které inspirovaly jeho tvorbu. Podle informací na tabuli u bývalého pivovaru je pravděpodobné, že si tu o prázdninách 1832 dával budoucí spisovatel do nosu.

Pivovar založený ve 13. století patřil řádu německých rytířů. Ten nechal vysvětit i klášter, který byl za husitských dob pobořen a dochovaly se z něho jen sklepy přístupné veřejnosti. Od konce 19. století se v budově, kolem níž vede naučná stezka, už pivo nevaří. Odtud pokračuje cesta mezi poli a lesem. Povrch, který v některých úsecích tvoří louže, bláto a spadaná jablka, je sice nepříjemný, ale bohužel patří k tomuto ročnímu období.

Asi kilometr trasy se překrývá s poměrně rušnou silnicí, kde je jistější uhnout zcela mimo vozovku, zvlášť před projíždějícími náklaďáky. Ještě předtím ale projdete osadou Vlkanov, která je součástí obce Tetín. Minete zvoničku z roku 2014, postavenou jako náhrada za zvony zrekvírované v obou světových válkách k vojenským účelům. Po necelých dvou kilometrech se znovu ocitnete v přírodě, u rybníka Nadýmák.

Zde údajně dvě dívky prosekaly díru v ledu, aby se podívaly na svůj osud. Hana se ve vodní hladině viděla jako nevěsta, zatímco Marie spatřila svou smrt. Jistě v tomto motivu poznáváte baladu Štědrý den.

Za dva a půl kilometru převážně lesem dojdeme k dalšímu místu, které prý Erbena inspirovalo. Jde o původně románský kostel sv. Petra a Pavla se hřbitovem, kde se měl odehrát příběh ze Svatební košile.

Nachází se na návrší, na němž kdysi stávala osada Byšice. Jejím jediným pozůstatkem je právě kostel. První zmínka o něm pochází z roku 1267, takže patří mezi nejstarší památky Podkrkonoší. V 19. století tu žil Augustýn Hoření, poslední poustevník v Čechách, který nechal ke svatostánku vybudovat křížovou cestu. Jako bývalý rolník původem z Železného Brodu se chtěl oprostit od uspěchaného světa, a tak si bývalou márnici upravil na obydlí a staral se o kostelík i hřbitov.

Z odpočinkového místa pod přístřeškem u hřbitova je krásný výhled na Bělohradskou kotlinu a na rybník Byšička hned pod kopcem, u kterého roste památný Erbenův dub. Stáří stromu se odhaduje na čtyři sta let a jeho obvod činí více než šest metrů. Odtud se lesem a polní cestou dostaneme zpět do Miletína, kde se napojíme na kratší verzi Erbenovy stezky. Ta nás přivede mimo jiné na popraviště, kde na zaniklém hřbitově byli pochováni spisovatelovi rodiče.

Kromě toho, že toto místo Erbena inspirovalo k napsání balady Dceřina kletba, nachází se tu také křižovatka se stezkou T. G. Masaryka z 20. let minulého století, na které se symbolicky setkávají dva velikáni českých dějin. První československý prezident navštívil Miletín v roce 1929.

„V Erbenovi máte program zachovávat vše, co je krásné a zdravé z našeho národního bytu, a tvořivě přidávat, čeho nová doba vyžaduje,“ prohlásil tehdy prezident Masaryk.