Eichmann číslo dvě minulost nepopíral, přesto nikdy nebyl obžalovaný

To není vše – bez ohledu na to, že nesl přímou zodpovědnost za smrt desítek tisíc Židů, mohl věrně sloužit západoněmecké rozvědce BND nebo její předchůdkyni od roku 1955 až do penzionování v roce 1967.

Vyplývá to z nedávno objevených archivních spisů, o nichž v úterý večer informoval dokumentární pořad německé televize ARD připravený ve spolupráci s americkým deníkem The New York Times (NYT).

Nacisté vyslali po anšlusu Hubera do Vídně v hodnosti generála SS, aby řídil tamní pobočku gestapa, tajné politické policie. Jako šéf Ústředního centra židovské emigrace, které založil Eichmann ve Vídni, Huber podle rakouského historika Thomase Manga „organizoval masovou deportaci židovského obyvatelstva Vídně a osobně se podílel na brutálních gestapáckých výsleších“.

„Ve Vídni řídil nacistický teror a jeho úzká spolupráce s Eichmannem vyústila ve vraždu 70 tisíc rakouských Židů, asi 40 procent židovských obyvatel. Jejich majetek pak nacisté rozebrali,“ řekl NYT Moše Zimmerman, odborník na holocaust z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.

„Eichmann je pro židovskou komunitu známější tváří, avšak odpovědnost za provádění teroru proti Židům, jejich shromažďování, nakládání do vlaků a jejich deportaci do táborů připadá na policii a Huberem vedené gestapo,“ dodal.

Po válce se zúčastnil norimberského tribunálu s nacistickými vůdci, avšak jen jako svědek. Stačilo, když tvrdil, že až do roku 1944 neměl ponětí o vyhlazování Židů.

„I když jsme si ve všech ohledech vědomi nebezpečí spolupráce s generálem gestapa, na základě našich informací jsme přesvědčeni, že Huber by mohl být pro naši organizaci přínosem,“ píše americká rozvědka CIA v roce 1953. V závěrečné zprávě pak Američané konstatovali, že je nestranným policistou, kterému lze důvěřovat.

V prosinci 1955 ho zverbovala západoněmecká rozvědka Spolková zpravodajská služba (BND). „Za studené války byla poptávka po zarytých antikomunistech, bohužel takové lidi až příliš často hledali a nacházeli v řadách někdejších nacistů,“ řekl Bodo Hechelhammer, hlavní historik BND.

Okupační americká moc a po ní západoněmecké tajné služby pak roky brzdily snahy rakouských úřadů a přeživších holocaust o vydání Hubera k trestnímu stíhání v Ra­kousku.

Až na začátku roku 1964 se BND začala strachovat, že by jeho minulost mohla způsobit skandál, tak se ho pokusila propustit. Protože však při přijetí nezapíral, že horlivě sloužil nacistům, nemohli se ho kvůli tomu zbavit, a tak ho poslali pouze na placenou dovolenou. Do důchodu odešel o tři roky později ve věku 65 let a pobíral penzi vysokého státního úředníka. Zemřel ve věku 73 let.