Dvacet let od tragédie Columbie. Přispěla ke konci raketoplánů

„Přibližně 15 minut před plánovaným přistáním došlo ke zničení nejstaršího raketoplánu americké vesmírné flotily. Columbia se rozpadla ve výšce 63 kilometrů při rychlosti 5,5 km/s poté, co došlo k odtržení jejího levého křídla. To bylo poškozeno žárem, jenž se dovnitř křídla dostal otvorem proraženým odpadlým kusem izolační pěny již při startu o 16 dnů dříve,“ shrnul na Facebooku popularizátor kosmonautiky Milan Halousek z České kosmické kanceláře a České astronomické společnosti.

Osudný problém, který zapříčinil smrt celé sedmičlenné posádky, vznikl pouze 81,7 sekundy po startu této vědecké mise STS-107. Zhruba 1,2 kg vážící kus pěnové izolace z hlavní nádrže raketoplánu udeřil do levého křídla. Po několika dnech zkoumání možných následků nicméně rozhodli odborníci a manažeři amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), že událost nebyla nebezpečná a že náraz nemohl poškodit křídlo raketoplánu tak, aby to mělo vliv na bezpečnost stroje při přistání.

V pořadí 113. mise amerických raketoplánů odstartovala ve čtvrtek 16. ledna 2003 v 16 hodin 39 minut SELČ. Sedmičlenná posádka na to čekala dlouhé měsíce. Start se uskutečnil až po 15 odkladech, původní termín totiž NASA naplánovala na 11. ledna 2001. Vědecká mise byla po mnoha startech první, jež neletěla k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS).

Do křesla velitele expedice STS-107 usedl pětačtyřicetiletý vojenský pilot Rick Husband, který měl zkušenosti s pilotováním raketoplánu Discovery. Vedle něho seděl kapitán námořního letectva William McCool (41), pro něhož to byl první start do kosmu.

Mezi nováčky patřila i dvojice vojenských lékařů na palubě, Laurel Clarková (41) a David Brown (46). Již jednou se do vesmíru podívali Kalpana Chawla (41), odbornice na aerodynamiku indického původu, a fyzik a astronom Michael Anderson (43).

Nejsledovanějším byl sedmý člen posádky, první izraelský astronaut Ilan Ramon. Tento 48letý vojenský pilot se proslavil už v roce 1981, kdy se jako nejmladší pilot zúčastnil izraelského náletu na irácký jaderný reaktor Osirak. Na palubě raketoplánu Columbia s sebou měl i kresbu českého židovského chlapce Petra Ginze, který zahynul roku 1944 v koncentračním táboře Osvětim.

„Start 28. mise raketoplánu Columbia proběhl úspěšně. Žádné výraznější problémy nezaznamenaly ani přístroje raketoplánu, ani sledovací kamery ze Země. Posádka po navedení na oběžnou dráhu ve výšce 270 až 290 kilometrů nad zemským povrchem mohla začít plnit první ze svých naplánovaných více než 80 vědeckých experimentů z oblasti medicíny a technologického či materiálového výzkumu. K jejich provádění měla v nákladovém prostoru speciální laboratoř Spacehab,“ sdělil Novinkám již dříve Halousek.

Posádka Columbie vedená Husbandem se přitom chystala na svůj návrat. Přistání bylo naplánováno na sobotu 1. února 2003 v 15:16 našeho času (9:16 místního), při 255. oběhu Columbie okolo planety. V okolí přistávací dráhy Kennedyho vesmírného střediska na Floridě bylo vše připraveno na přistání kosmického kluzáku, na posádku čekali rodiny a přátelé.

V čase 14:49 začal autopilot otáčet Columbii do první pravotočivé zatáčky, jež slouží ke zpomalení stroje, avšak jen minutu a půl poté začínají teplotní čidla na levé straně registrovat nárůst teploty na destičkách tepelné ochrany raketoplánu. Brzy nato některé ze snímačů přestávají reagovat.

Ačkoli posádka ještě nic netuší – s problémy zatím bojují počítače – začíná docházet k pomalé destrukci. Později se v čase 14:53 objeví na amatérském videozáznamu první hořící úlomek, následují další. Posádka je poprvé na monitorech informována o problémech s čidly v čase 14:58, v kabině se rozezní poplach. Stroj je ve výšce 62,2 km nad zemí. O dvě sekundy později praská pravá pneumatika levého podvozkového kola – bez plně funkčního podvozku přistát v podstatě nejde.

Pozemní řídící středisko v Houstonu se spojuje s velitelem Husbandem a v čase 14:59 ho žádá o kontrolu údajů z jeho monitorů. „Moment, kdy po startu narazil do křídla odtržený kus izolace, asi nikomu v tom okamžiku na mysl nepřišel,“ poznamenal Halousek.

Jenže od 15:00 SEČ nemělo řídící letové středisko kontakt a NASA vyhlásila stav nouze. Do pohotovosti byly uvedeny záchranné a pátrací týmy v oblasti texaského Dallasu a Fort Worthu.

Televizní záběry ukázaly, jak se od klesající Columbie oddělují její kusy. Podle agentury Reuters pak byly úlomky z kosmické lodi nalezeny na asi 2000 místech na východě Texasu i v západní Louisianě. Očití svědci v Texasu líčili, jak slyšeli mohutnou detonaci – třásla se okna, chvěly domy a bylo vidět oslnivý záblesk. Příbuzní a děti sedmi astronautů, kteří čekali v blízkosti přistávací plochy, byli odvedeni mimo dosah novinářů.

Posádka téměř jistě upadla hned po zjištění problémů do bezvědomí a po pár okamžicích zemřela. Aerodynamické síly a přetížení, kterému byli astronauti v kabině vystaveni, nemůže lidský organismus přežít. Těla všech členů posádky byla později nalezena a identifikována.

NASA na konci února 2003 zveřejnila videozáznam, který několik minut před katastrofou natočila samotná posádka raketoplánu. Astronauti se podle záběrů v klidu dívali z okének raketoplánu na ohnivou kouli, jež tradičně obklopuje raketoplán při vstupu do atmosféry, a žádné nebezpečí netušili.

Vyšetřovací komise nakonec došla k závěru, že raketoplán by bylo možno udržet na oběžné dráze o mnoho dní déle a plánovat případné možnosti záchrany astronautů. To připustila i NASA.

Komise navíc uvedla, že za zkázu Columbie mohlo byrokratické selhání. Tehdejší šéf NASA Sean O'Keefe přiznal, že šlo o „chybu v úsudku“. Technici přitom vedení upozorňovali, že při startu raketoplánu mohlo dojít k uvolnění izolační pěny z přídavné nádrže a k poškození levého křídla, které bylo s největší pravděpodobností příčinou havárie.

Vyšetřovací komise havárie raketoplánu Columbia navíc definovala 29 opatření, jež měla zajistit, že se již nikdy nebudou opakovat události, které vedly ke ztrátě stroje a posádky.

Katastrofa Columbie, podobně jako o 17 let dříve havárie Challengeru, přinesla i dočasné zastavení programu raketoplánů. Do kosmu se znovu vydaly po technických úpravách (zahrnovaly i použití kvalitnější izolační pěny na přídavné nádrži) až v létě 2005, let Discovery ale prokázal některé přetrvávající závady. Následovaly další změny a v červenci 2006 se lety raketoplánů opět rozeběhly.

Až na výjimku, opravu Hubbleova teleskopu v květnu 2009, se ale létalo pouze na ISS, kde mohli astronauti v případě poškození tepelné ochrany vyčkat na pomoc. Každý z 20 zbývajících letů také zahrnoval pečlivou kontrolu povrchu raketoplánů. Raketoplány měly podle původních plánů létat možná až do roku 2020. Poslední, v pořadí 135. výpravu, ale uskutečnil Atlantis už v červenci 2011. I v důsledku havárie Columbie.

Od roku 2011 byly Spojené státy závislé při dopravě svých astronautů k ISS hlavně na ruské lodi Sojuz. Závislost skončila 30. května 2020, kdy první soukromá společnost, americká firma SpaceX, dopravila posádku na oběžnou dráhu Země, když do vesmíru odletěla její loď Crew Dragon. Na palubě měla dvojici astronautů; Douglas Hurley a Robert Behnken se tak stali prvními Američany vynesenými do kosmu americkým strojem po téměř devítileté pauze.

Halousek zároveň připomněl, že v „černém týdnu americké kosmonautiky“ před 20 lety došlo již ke třetí kosmické tragédii: