Dva Byzantinci na Moravě. Cyril a Metoděj přiváděli bavorské duchovní k zuřivosti

V roce 870 byl právník a šiřitel slovanské liturgie Metoděj ve svízelné situaci. Padl do rukou bavorských kněží, mezi nimiž vynikal vzteklý pasovský biskup Hermanarich. Ten jej uvrhl do vězení kdesi ve Švábsku, kde „pod širým nebem v nejtužší zimě i za hrozných dešťů po značnou dobu jej trýznil … a až tak daleko zašel ve svém šílenství, že by jej tloukl jezdeckým bičíkem, kdyby mu v tom jiní nezabránili“.

Tvrdá doba, nemilosrdné metody. Ostatně – Bavorští měli své důvody. Metoděj „slavil boha ve slovanském jazyce“ a to ohrožovalo jejich mocenské zájmy. Proto jej vláčeli z vězení do vězení a používali všechny prostředky fyzického i duševního nátlaku. Ze švábského vězení byl propuštěn až roku 873 a vrátil se do své diecéze.

Poslání Konstantina a Metoděje na Moravě bývá většinou spojováno se šířením křesťanství a leckdy dokonce s rozvojem působení katolické církve. To naprosto neodpovídá historické skutečnosti. Konstantin a Metoděj byli dětmi své doby a jejich činnost vycházela z tehdejších politických poměrů. A ty byly složité a kruté.

Kolem roku 830 vznikl spojením nitranského a moravského knížectví staromoravský stát, kterému vládla dynastie Mojmírovců. Tento celek dnes nazýváme Velká Morava. V čase jeho vzniku se tento název nepoužíval, mluvilo se o „zemi Moravanů, panství Moravanů“.

Archeologické nálezy ve Starém Městě u Uherského Hradiště, Mikulčicích a Pohansku u Břeclavi dokládají přítomnost většího počtu obyvatel (ve Starém Městě možná 6000, v Mikulčicích 2000), schopných dokonalé řemeslné výroby.

Věnovali se železářskému hutnictví, kovářství, kovolitectví, textilnictví, keramice, stavebnictví i zlatnictví.

V archeologických nalezištích byly objeveny tavicí pícky, železné kleště, kladívka a keramické tyglíky. Těch bylo na mikulčických Valech nalezeno asi sto. Lidé vyráběli náušnice, prsteny i duté gombíky (knoflíky), zdobené rostlinnými i zvířecími motivy. Gombíky se nepoužívaly k zapínání šatů, muži i ženy je měli našity na šatu pod krkem. Rozvíjelo se i sklářství. Mimochodem – skleněné poháry museli uživatelé při hostinách držet v ruce, aby do nich nebyl nasypán jed.

Řemesla se rozvíjela v opevněných centrech, zemědělství patřilo okolním osadám. Kromě obilí osadníci pěstovali ovocné stromy – hrušně, broskvoně, švestky, třešně, višně a ořešáky vlašské. Moravané znali i okurky, které se k nim dostaly zřejmě z Byzance. Vládnoucí vrstvy milovaly vepřové, ale i ryby a divočinu. To vše svědčí mimo jiné i o tom, že se staromoravský stát úspěšně rozvíjel.

K velkému rozkvětu došlo za vlády knížete Rastislava, který nastoupil na trůn v roce 846. A právě on je spojován se jmény Konstantina a Metoděje. Než je pozval na Moravu, vyřídil si ovšem své mocenské záležitosti.

Franská říše, západní soused, se vždy snažila uplatňovat nad Moravany svůj vliv. Její vládce Ludvík Němec se s Rastislavem několikrát střetl, a to v letech 855 a 858. Ale neuspěl. Rastislav navíc využíval rozbrojů mezi franskými vládci – tak např. roku 861 nabídl Karlomanovi pomoc proti vlastnímu otci Ludvíku Němci.

Rastislav byl pokládán za panovníka fakticky svébytného státu. Usiloval o christianizaci své země a zároveň se ji snažil vymanit z franského vlivu. Proto v roce 863 požádal papeže Mikuláše I. o vyslání kněží-učitelů. Měl k tomu své důvody. Bylo třeba vyučit dostatečný počet domácích kněží a sjednotit církevní praxi. Mikuláš I., který stranil franskému králi, žádost odmítl, a proto poslal Rastislav své poselstvo do Konstantinopole k byzantskému císaři Michalu III.

Psal v ní: „Hle, přišlo k nám mnoho učitelů-křesťanů z Vlach i z Řecka učíce nás rozličně. Jenže my, Slované, jsme lid prostý a nemáme nikoho, kdo by nás učil pravdě a řádně nás poučil. Tak tedy, dobrý vladaři, pošli takového muže, který nám uspořádá všechnu pravdu.“ Poukazoval tak na různý původ kněží, působících na Moravě, z nichž mnozí hájili zájmy franské říše. A také každý učil něčemu jinému.

Kněží měli různé názory na celou řadu věcí a řídili se různými pravidly. Ta se týkala mnohého: nošení amuletů v kostele, toho, zda ženy mohou nosit kalhoty, zda mohou být eunuši řezníky apod.

Podle spisu Život Konstantinův se s podobnými problémy potýkali na Moravě i byzantští misionáři. Latinští kněží se s nimi přeli. Tvrdili třeba, že pod zemí žijí lidé s velkými hlavami, že každý plaz je dílem ďáblovým a kdokoliv zabije hada, zbaví se devíti hříchů.

Rastislav měl i další důvod, proč žádal o učitele. Morava spadala pod pravomoc pasovského biskupa Hartwiga. Toho sklátila roku 860 mrtvice, nemohl ani mluvit, a celé biskupství se hroutilo. Pro Moravu to znamenalo vážné potíže. Neměl tu kdo světit kostely a vykonávat další biskupské pravomoci.

Rastislav na tuto skutečnost poukazoval a zdůvodňoval jí žádost o učitele. Císař Michal III. poslal na Moravu dva bratry – učeného Konstantina (827 nebo 828–867) a jeho staršího bratra – právníka Metoděje (813–885). Tím začalo období nazývané cyrilometodějskou či moravskou misií.

Konstantin a Metoděj byli syny bohatého soluňského patricije Lva. Dostalo se jim mimořádného vzdělání – Konstantin vystudoval teologii, filozofii a literaturu a už ve svých šestadvaceti letech se stal profesorem na univerzitě v Konstantinopoli. Metoděj byl vynikající právník.

Oba bratři byli už před odchodem na Moravu zkušenými diplomaty – roku 860 odešli k Chazarům u Kaspického moře, odkud přinesli vzácnou relikvii – údajně ostatky sv. Klimenta, čtvrtého římského papeže a protivníka císaře Trajána, jenž jej vyhostil na Krym. Na Moravě měli šířit křesťanství slovanským jazykem.

Konstantin k tomu účelu vytvořil i první slovanskou abecedu, zvanou hlaholice, a přeložil do staroslověnštiny řadu církevních knih (misál, breviář a část bible, Starý zákon pak přeložil v době od března do října roku 883 Metoděj).

Oba bratři i se svými žáky dorazili na Moravu někdy mezi podzimem 863 a jarem 864 (většina badatelů se domnívá, že to bylo v roce 864). Kromě učení tepali oba bratři i poměrně nevázaný život moravských Slovanů.

Jejich misie byla úspěšná, ale nelehká. Franská říše z toho, co Rastislav podnikal, doslova zuřila. V roce 864 vtrhlo na Moravu silné franské vojsko a v bitvě u dowinské pevnosti (zřejmě Děvín u Bratislavy) přinutilo Rastislava ke kapitulaci. Bavorští duchovní se poté okamžitě snažili obnovit svůj vliv na Moravě. Vše se mělo vrátit do stejného stavu jako před příchodem Konstantina a Metoděje.

Oba bratři ale zůstali věrně stát při Rastislavovi. Dalších dvacet let se pak odehrávalo ve znamení zápasu mezi dvěma liturgiemi – volnější západní, latinskou, a ortodoxnější byzantskou, realizovanou ve staroslověnštině.

Konstantin a Metoděj zvolili novou taktiku – přenesli se do oblasti učených disputací. Duchovní se vzájemně obviňovali z kacířství. Když v roce 867 vystoupil Konstantin v Benátkách, „vrhli se na něho latinští biskupové, kněží a mniši jako havrani na sokola a osočovali ho, že vytvořil Slovanům písmo a že je učí“.

Zdůrazňovali, že jsou známy pouze tři jazyky, „jimiž se sluší slavit boha v knihách: hebrejsky, řecky a latinsky“. Právě v roce 867 pověřil Rastislav oba bratry šířením víry (ale i sjednáním politického spojenectví) u dvora syna knížete Pribiny Kocela, vládnoucího u Balatonu (Panonie).

Obě knížectví se měla spojit k postupu proti franské říši a pokusit se o zřízení společného moravsko-panonského arcibiskupství. V té době dostali bratři pozvání do Říma k papeži Mikuláši I., aby obhájili své učení. A to také udělali.

V učených disputacích v Římě Konstantin a Metoděj své stanovisko obhájili, i když už před papežem Hadriánem II. – Mikuláš I. totiž mezitím zemřel. Staroslověnština se stala plnoprávnou bohoslužební řečí. Konstantin se už na Moravu nevrátil – v Římě ve svých dvaačtyřiceti zemřel a před smrtí přijal řeholní jméno Cyril.

Metoděj se stáhl na Moravu a v roce 870 jej bavorští biskupové ve zmíněném Švábsku uvěznili. Právě tehdy jej chtěl ztlouci pasovský biskup Hermanarich bičíkem. Propustili jej až po ostré intervenci papeže Jana VIII.

V roce 874 už působil Metoděj ve své diecézi. Tehdy jej okázale přijal nový vládce Svatopluk, Rastislavův synovec. Rastislav ukončil svoje panování v roce 869–870. Tehdy Frankové využili Svatoplukovy vládychtivosti – ten svého strýce zajal a vydal jej Frankům. Ti jej nechali oslepit a dožít ve franském zajetí v jednom z bavorských klášterů. Přesto právě Svatopluk „svěřil Metodějově péči všechny kleriky a kostely“.

Ani tehdy se nevyhnul Metoděj pronásledování. Zvlášť na něj nasazoval správce nitranské arcidiecéze benediktin Wiching. Obvinil ho z kacířství a Metoděj se musel znovu obhajovat v Římě. V červnu roku 880 se hájil tak úspěšně, že papež Jan VIII. zřídil na Moravě arcidiecézi a do jejího čela postavil Metoděje. Slovanská liturgie byla opět povolena a Moravu vzala pod svou ochranu římská kurie.

Přesto bavorští kněží nepřestávali útočit.

Metoděj zemřel 6. dubna 885 a římská kurie nepotvrdila jím ustanoveného nástupce kněze Gorazda. Vzápětí došlo k rychlému úpadku slovanské liturgie. Metodějovi žáci byli uvězněni nebo vypuzeni z Moravy. Odcházeli skoro nazí za doprovodu bavorských žoldnéřů. Latinská bohoslužba se tedy prosadila.

Přesto cyrilometodějské misii patří místo nejen v dějinách českých zemí, ale i v kulturním a politickém vývoji raně středověké Evropy.