Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
Na Pankráci se v dobách německé okupace českých zemí nacházely hned tři věznice. Především šlo o obávanou vyšetřovací policejní věznici gestapa a věznici německého soudu. Nacházela se zde také malá česká věznice, kam byli umisťováni trestanci odsouzení českými protektorátními soudy, které však měly jen minimální pravomoc a řešily vesměs pouze zcela bagatelní kriminální činy jako třeba drobné krádeže.
O tom, že právě na Pankráci vznikne také místo pro výkon trestu stětím gilotinou, rozhodl říšský ministr spravedlnosti Otto Georg Thierack. V takzvanou sekyrárnu zde Němci proměnili na jaře 1943 část někdejší ženské káznice s označením II A. Do té doby se odsouzenci na smrt vozili z Pankráce na popraviště v Drážďanech, což kvůli postupně stále vyššímu počtu hrdelních rozsudků už eskortní oddělení věznice nestíhalo.
Nacisté využívali za války celkem 22 gilotin. „Šestnáct z nich se nacházelo na území Velkoněmecké říše a šest na nacisty okupovaných územích - tři gilotiny byly v Polsku, konkrétně ve Vratislavi, Katovicích a Poznani, dvě byly využívány v rakouské Vídni a Štýrském Hradci a jedna právě v Praze na Pankráci,“ říká nám přímo z Pankrácké sekyrárny historik Aleš Kýr.
Poslední minuty života
Popravy se v Pankrácké sekyrárně odehrávaly zpravidla v úterý a ve čtvrtek a někdy také v pátek. „Německý státní zástupce si nechal do kanceláře vrchního dozorce předvádět odsouzené, kteří měli být ten den popraveni. Byl jim přečten a překladatelem přeložen rozsudek a oznámeno, že žádost o milost byla zamítnuta, takže poprava začne tentýž den po 15. hodině,“ popisuje Kýr.
S pouty na rukou byli poté odsouzení odvedeni do přípravných cel, kde mohli napsat svůj poslední dopis. Poté si pro ně opět přišel dozorce, museli se vysvléknout do spodního prádla, ženám byly ustřiženy vlasy nebo vyčesány nahoru. Dozorce je posléze postupně předváděl do místnosti, kde se scházela komise, která dohlížela nad výkonem trestu smrti.
Odsouzence si následně převzal popravčí Pankrácké sekyrárny Alois Weiss a spolu se svými pomocníky jej odvedl ke gilotině.
Věděli jste, že…
pomocníky kata byli také tři čeští kolaboranti? Robert Týfa, Antonín Nerad a Jan Kříž, který si během války změnil jméno na německou podobu Johann Kreuz.
Samotná poprava byla už pak velmi rychlou záležitostí. Odsouzený se musel postavit čelem proti gilotině a následně byl položen břichem na lavici. Popravčí stál u boku gilotiny u spouštěcí páky. Zvedl horní polovinu dřevěného límce gilotiny a do výřezu v dolní polovině položil krk odsouzeného. Když pak popravčí stiskl páku, nejprve sjela horní polovina dřevěného límce, která odsouzenému zafixovala krk a hlavu; a poté již spadl nůž gilotiny, který oddělil hlavu od těla.
„Poté pomocníci kata uložili tělo a hlavu popraveného buď na nosítka, anebo přímo do rakve z nehoblovaných prken a odnesli do vedlejší místnosti,“ uvádí Aleš Kýr. Pomocníci v holinkách a s gumovými zástěrami následně proudem vody umyli podlahu. Popravčí Weiss pak sekeru gilotiny vytáhl do horní polohy, čímž bylo popraviště připraveno na další popravu.
Ve vedlejší místnosti byla těla popravených pokládána ke kanálku tak, aby do něj mohla odtéct krev, a ostatky pak byly v rakvi převezeny ke zpopelnění do strašnického krematoria.
V Pankrácké sekyrárně bylo takto popraveno celkem 1075 lidí, z toho 155 žen. V drtivé většině případů šlo o občany protektorátu.
Snaha zničit důkazy
Po 26. dubnu 1945, kdy se zde uskutečnily poslední popravy, si nacisté dobře uvědomovali, že jejich nadvláda už nebude mít dlouhého trvání. Začali proto s likvidací důkazů o dění ve věznici. V kotelně pálili úřední dokumenty a v noci z 29. na 30. dubna rozmontovali gilotinu a svrhli ji z Karlova mostu do Vltavy.
Když pak během pražského povstání Češi vnikli do pankrácké věznice, našli v celách 55 odsouzenců na smrt, které nacisté naštěstí nestačili popravit a mohli pak podat cenná svědectví. Zároveň museli povstalci deaktivovat nástražné zařízení v samotné sekyrárně, kterou chtěli nacisté vyhodit do vzduchu pomocí asi tří stovek kilogramů ekrazitu.
Záhy také začalo pátrání po ztracené gilotině. Ve Vltavě ji hledal potápěč a hasiči na loďkách. Díky svědectví jedné ze zadržených dozorkyň se postupně podařilo všechny podstatné části najít, a to včetně nože a kovového koše, do něhož padala useknutá hlava. Některé části byly později zreplikovány, zřejmě například také dřevěná lavice, na které odsouzený při popravě ležel.
Gilotinu se tak podařilo uvést zpět do provozuschopného stavu a stala se němým mementem nacistických hrůz.
Na celou reportáž přímo z Pankrácké sekyrárny se můžete podívat v úvodu článku.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.