Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
Zatímco tragický příběh Lidic či Ležáků zná každý, podobně kruté pozdější osudy několika dalších obcí či osad vyvražděných nacisty na konci války zůstávají v jejich stínu. Je to i případ vesniček a usedlostí na moravsko-slovenském pomezí, kde od podzimu 1944 operovaly početné formace partyzánů. Především šlo o příslušníky 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky.
Lidé z místních pasekářských osad a samot jim pomáhali se sháněním jídla, léků i se zajištěním noclehu. Bylo tomu tak i v osadách Ploština a Prlov na Valašsku. V samotné Ploštině pravidelně pobývala necelá dvacítka partyzánů, další pak v blízkém okolí. Jenže začátkem dubna 1945 se mezi ně infiltrovali dva konfidenti zlínského gestapa. Němci díky nim měli poměrně přesné informace, u koho partyzáni našli pomoc.
Zabijáky vedli čeští Němci
Ve čtvrtek 19. dubna 1945 ráno vyráží z nedalekých Vizovic do akce trestní výprava gestapa a hlavně Oddílu ke zvláštnímu použití 31 (ZbV-Kommando 31) pod velením kriminálního inspektora SS-Obersturmführera Ericha Wieneckeho, který byl už dříve doplněn o část speciální jednotky Jagdverband SS Slovensko s krycím označením Josef.
Ta se skládala především ze slovenských a sudetských Němců a také z bývalých příslušníků slovenských Hlinkových gard. Vedli je důstojníci SS původem z českých zemí - Walter Pawlofski pocházející z Horního Benešova a Kurt Werner Tutter ze Smíchova.
Nacisté postupovali ve třech směrech a už cestou zavraždili několik civilistů. Partyzáni se o jejich přesunu k Ploštině ale včas dozvěděli a museli se rychle rozhodnout, zda se pustit s německou přesilou do beznadějného boje, nebo se raději stáhnout a doufat, že když je Němci v osadě nenajdou, nechají tamní obyvatele na pokoji.
Další obce vypálené nacisty v dubnu a v květnu 1945
K další mstě nacistů v posledních dnech války došlo 5. května v Javoříčku na Olomoucku, kde nacisté z jednotky ZbV-Kommando 43 v rámci protipartyzánské akce popravili 38 mužů ve věku 15 až 76 let. Téměř celá obec byla vypálena, zničeno bylo na 30 domů.
Necelé tři týdny předtím (18. dubna) obklíčil na příkaz velení SS protipartyzánský 574. kozácký prapor Feuermittel o síle asi 350 mužů Zákřov (část obce Tršice) nedaleko Olomouce. Následovalo zatýkání, rabování a podpalování domů. Ze vzpomínek pamětníků vyplývá, že zatýkání se odehrávalo podle jakéhosi seznamu, který měli kozáci připravený pravděpodobně nějakým konfidentem. Následujícího rána ve čtvrtek 19. dubna kozáci odvezli 23 zadržených mužů do nedalekého Velkého Újezdu. Nešlo jen o muže ze Zákřova, ale i z Tršic, Velké Bystřice či Doloplaz, kteří byli v době útoku poblíž a snažili se pomoci s likvidací požáru. Devatenáct z nich bylo po brutálních výsleších později u osady Kyjanice, asi 10 kilometrů od Zákřova, zastřeleno.
Jenže nacisté šli najisto. Vedli je totiž dva již zmiňovaní udavači. Ti neomylně označují domy a rodiny, ve kterých partyzáni našli pomoc. Roztáčí se krvavé soukolí brutálních výslechů, rabování, mučení a vraždění. Ozývají se výstřely a výbuchy. Němci do chalup vhazují zápalné granáty a střílí pancéřovými pěstmi. Do hořících stavení vhánějí civilisty, které předtím v některých případech svážou řetězy nebo postřelí. V Ploštině toho dne umírá 24 lidí.
Jeden z osmi vypálených domů v Ploštině
Jedním z partyzánů, kteří v Ploštině a okolí působili, byl i pozdější světoznámý slovenský spisovatel a publicista Ladislav Mňačko, který tehdejší zážitky přiblížil v autobiografickém románu Smrt si říká Engelchen. V roce 1963 byla jeho kniha zfilmována pod režijní taktovkou Jána Kadára a Elmara Klose.
Prlovské běsnění
Jen čtyři dny po vražedném běsnění v Ploštině nacisté rozjíždějí další podobnou akci. Tentokrát je cílem obec Prlov, která je od Ploštiny vzdálená vzdušnou čarou sotva šest kilometrů.
Také zdejší obyvatelé už několik měsíců podporují partyzány. „Všichni jsme o partyzánech samozřejmě věděli. Můj bratr Jan k nim patřil a mnozí z nich u nás často spávali,“ citoval Annu Bělíčkovou z prlovského stavení číslo 52 Roman Cílek v knize Ozvěny hořících domů.
Nacistům vynuceně pomáhal mladý partyzán Alois Oškera, kterého už dříve Němci spolu s jeho rodinou chytili, mučili a pod pohrůžkou zabití rodičů donutili poté v Prlově ukázat na lidi, kteří pomáhají partyzánům. Nakonec i on zemřel, nacisté jej zastřelili na zahradě vizovického zámku zřejmě v noci z 1. na 2. května.
Nad ránem 23. dubna 1945 byl Prlov obklíčen. Akce se účastnily stejné jednotky jako předchozího masakru v Ploštině, k nimž se přidala i formace maďarských vojáků. Všichni muži starší 15 let i některé ženy byli nahnáni do místní hospody, kde poté začaly výslechy.
Oškera označoval lidi, kteří patříli k odboji nebo partyzánům poskytovali zázemí. Vyslýchané pak Němci tloukli a dvacítku z nich poté jako - jejich slovníkem -„bandity“ zavraždili. Stejně jako v Ploštině, tak i v Prlově vzplály domy, kde mnozí „odsouzenci“ uhořeli. Další lidé byli pověšeni.
Esesáci Pawlofski a Tutter, kteří masakru v Prlově veleli, za svůj zločin nikdy nebyli potrestáni. Na rukou přitom měli krev z podobných akcí na Slovensku. Pawlofski se dožil takřka devadesátky, Tutter si sice odseděl po válce několik let ve vězení (nikoliv však v souvislosti s organizováním masakrů na Valašsku), poté se stal spolupracovníkem komunistické Státní bezpečnosti.
Po Ploštině a Prlovu vzplála i nedaleká osada Vařákovy Paseky na Vsetínsku, kde v deseti domech žilo 56 obyvatel. Většinu objektů nacisté vypálili 2. května, zdejší lidi zatkli a o dva dny později čtyři z nich zavraždili.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.