Článek
Když vůdce a říšský kancléř Adolf Hitler 16. března 1939 vydal svůj výnos o vzniku protektorátu Čechy a Morava, bylo v něm mimo jiné napsáno, že „protektorátu se dostane zástupce u říšské vlády s úředním označením vyslanec“. Do této funkce byl jmenován bývalý ministr zahraničních věcí Česko-Slovenské republiky František Chvalkovský, který ji zastával téměř až do konce existence protektorátu.
Vzděláním právník Chvalkovský se s výjimkou krátké přestávky, kdy zasedl do poslanecké lavice, celý pracovní život věnoval diplomacii. Byl vyslancem v Japonsku, USA, Německu a Itálii. Jeho porozumění – a snad i jistý příklon – k režimům fašistického diktátora Benita Mussoliniho a diktátora nacistického, Adolfa Hitlera, byl dán právě jeho dlouhodobým pobytem v Římě a Berlíně.
Kolaborant, nebo oběť? Poslední protektorátní vládu řídil šéf policie
Po pádu první republiky se Chvalkovský stal prvním ministrem zahraničních věcí Česko-Slovenska. Pod jeho vedením se zahraniční politika Prahy orientovala výlučně na Berlín – druhá republika se tak de facto stala prvním skutečným satelitem třetí říše. Ne nadlouho.
Dne 15. března 1939 spolusignoval František Chvalkovský s prezidentem Emilem Háchou Berlínský protokol, v němž vložili osud národa a státu „s plnou důvěrou“ do rukou říšského kancléře Adolfa Hitlera.
Chvalkovského sídlo bylo nedaleko Wannsee.
Chvalkovský se po celou dobu rozhovorů choval neutrálně, o tom, že by svého prezidenta v nejtěžších okamžicích jeho života podpořil, se hovořit nedá. Z titulu ministra zahraničních věcí vzápětí vydal pokyn k předání česko-slovenských diplomatických misí do německých rukou.
V pasivní roli
Jako vyslanec protektorátu Čechy a Morava u říšské vlády ale Chvalkovský nebyl součástí diplomatického sboru. Podléhal výhradně Úřadu říšského protektora, a činnost vyslanectví se proto omezovala na ověřování dokladů a kontakt se šéfy říšské a prezidiální kanceláře.
K vymezení kompetencí vyslanectví nikdy nedošlo, naopak v roce 1940 bylo výnosem říšského protektora Konstantina von Neuratha stanoveno, že vyslanectví jako subjekt de facto neexistuje a že protektorát zastupuje pouze fyzická osoba s titulem vyslanec.
Věděli jste, že…
honosný státní pohřeb Františka Chvalkovského se 13. března 1945 uskutečnil ve strašnickém krematoriu v Praze? Zúčastnili se jej mimo jiných představitelé protektorátní vlády v čele s ministerským předsedou Richardem Bienertem. Věnec od Adolfa Hitlera k rakvi položil státní ministr Karl Hermann Frank.
František Chvalkovský se tedy smířil s pasivní rolí předkladatele intervencí za zatčené, vězněné a k smrti odsouzené příslušníky protektorátu, jimiž jej pravidelně pověřoval státní prezident Emil Hácha. Na jednu takovou korespondenci se můžete podívat na konci článku ve fotogalerii.
V neděli 25. února 1945 se Chvalkovský rozhodl odvézt svoji manželku holandského původu Blanche na zotavovací pobyt do Würtemberska a poté hodlal pokračovat do Prahy. Na cestu vyrazili krátce po deváté hodině ranní, s sebou do vozu manželé přibrali ještě ministerského komisaře Adolfa Schebka. Asi 75 kilometrů od Berlína však byl jejich vůz na dálnici napaden americkým hloubkovým stíhačem. Zatímco Chvalkovský byl zasažen palbou z kulometu přímo do hlavy a na místě zemřel, jeho žena a komisaři Schebek utrpěli zranění, která přežili.
Poválečnému procesu s protektorátní vládou, do něhož by byl pravděpodobně zařazen, ani ponižujícímu zacházení, jehož se za mřížemi dostalo státnímu prezidentovi Emilu Háchovi, se tak Chvalkovský vyhnul.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.