Smrt Mussoliniho vyděsila i Hitlera

Kardinál Schuster zprostředkoval na 25. dubna odpoledne jednání Mussoliniho se zástupci Výboru národního osvobození severní Itálie (CLNAI), který vyzval Italy k povstání. Jednání byla však neúspěšná. Když večer partyzáni z CLNAI přebrali vládu nad Milánem, Mussolini se rozhodl uprchnout na sever k jezeru Como.

Následující den se k němu připojila jeho milenka Clara Petacciová. Oba se pokoušeli dostat k Švýcarsku. Přidali se ke koloně příslušníků Luftwaffe, kteří se stahovali do Německa. Kolonu však ještě týž den zastavili u vesnice Dongo na severozápadním břehu jezera komunističtí partyzáni vedení Pierem Luigim Bellinim delle Stelle a Urbanem Lazzarem.

Všimli si, že v koloně nejsou jen Němci. Poznali jednoho z fašistů, ne však Mussoliniho. I ten se však dostal do jejich rukou spolu s dalšími 50 čelnými fašisty a jejich rodinami. Partyzáni umožnili Němcům volný průchod výměnou za to, že jim předají všechny Italy. Mussolini strávil noc na 28. dubna v kasárnách v Dongu, kde se k němu po půlnoci přidala Petacciová.

Protože se v okolí Donga bojovalo a partyzáni se báli, že by se Mussoliniho mohli pokusit vysvobodit jeho příznivci, odvezli ho na nedaleký statek De Maria. Tam strávili část 28. dubna, než si je odpoledne od Belliniho delle Stelleho převzal jeden z velitelů komunistických partyzánů Walter Audisio s Michelem Morettim a Aldem Lampredim, kteří přijeli z Milána.

Ze statku Mussoliniho odvezli do 20 kilometrů vzdálené vesnice Giulino di Mezzegra. Automobil zastavil na úzké silnici před vjezdem do vily Belmonte. Mussolinimu a Petacciové řekli, aby vystoupili a postavili se ke zdi. Audisio je v 16:10 zastřelil dávkou ze samopalu, který mu předal Moretti, když se jeho vlastní zbraň zasekla.

Večer naložili těla Mussoliniho, Petacciové a dalších zabitých fašistických vůdců do auta.

Jejich těla byla 29. dubna pověšena hlavou dolů s dalšími zabitými fašistickými vůdci na vybombardované benzinové pumpě v Miláně na náměstí Piazza Loreta nedaleko nádraží, kde Němci v srpnu 1944 popravili patnáct partyzánů.

Kdo rozhodl, že bude Mussolini zastřelen, jasné není. Generální tajemník italských komunistů Palmiro Togliatti přiznal, že už 26. dubna, tedy před dopadením Duceho, nařídil v rozhlasovém vysílání, že se mají zabít všichni fašističtí vůdci. Bylo to však jen obecné prohlášení.

Podle člena Akčního výboru partyzánů Luigi Longa o jeho smrti rozhodlo velení partyzánů. Výbor měl rozhodnutí přijmout v noci z 27. na 28. dubna, když vyšlo najevo, že se podařilo Duceho zadržet. Den po smrti Mussoliniho CLNAI oznámil, že byl popraven na základě rozhodnutí jeho velení. Longo nařídil Audisiovi, aby ho zabil.

Když Audisio přijel, požádal o seznam zadržených. Mussoliniho a Petacciovou označil jako ty, kteří budou zastřeleni. Bellini della Stella měl výhrady u Petacciové, Audisio ale řekl, že Mussolinimu radila a je stejně zodpovědná jako Duce.

Audisio tvrdil, že 28. dubna předsedal tříčlennému válečnému tribunálu, který o jejich smrti rozhodl. Urbano Lazzaro to popíral. Podle něj se žádný tribunál nekonal a Mussolini měl čelit řádnému procesu: „Byl jsem přesvědčen, že si Mussolini zaslouží smrt, ale měl být souzen v souladu se zákonem. Tohle bylo barbarské.“

I když se objevily různé spekulace včetně té, že za likvidací Mussoliniho byli Britové, a tucet různých lidí tvrdil, že právě oni zastřelili Duceho, vše nasvědčuje tomu, že to udělal Audisio.

Hitler se o smrti Mussoliniho dozvěděl 29. dubna. Je možné, že ho to utvrdilo v rozhodnutí ukončit svůj život, jasné to však není, protože není zřejmé, kolik podrobností o jeho smrti věděl.

Mussolini byl pohřben v neoznačeném hrobu na hřbitově v Miláně. Utajit se místo však nepodařilo a Duceho tělo vykopal na velikonoční neděli 21. dubna 1946 mladý fašista Domenico Leccisi s kamarády. Šestnáct týdnů ostatky přemisťovali, než se je podařilo v srpnu najít v klášteře Certosa di Pavia. Tělo pak bylo pohřbeno na kapucínském hřbitově v Cerro Maggiore. Po jedenácti letech, v roce 1957, bylo tělo uloženo v rodinné hrobce Musssoliniů v Predappiu.