Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
Lidé cestovali v přeplněných dobytčích vagonech. Povoleno měli jediné zavazadlo, které mohlo vážit maximálně 25 kilogramů. „Cesta trvala i několik dní. Mnozí nepřežili ani samotný transport do koncentračního tábora,“ popisuje nám přímo na místě průvodce Witold Łysek ze Státního muzea Auschwitz-Birkenau.
Po příjezdu do tábora následoval proces selekce prováděný nacistickým lékařem. Ten jednoduchým gestem během okamžiku rozhodl o osudu nevinných lidí. „Nacisty zajímali jen práceschopní jedinci. Tito lidé byli později zaevidováni jako vězni, kteří museli denně pracovat,“ vypráví.
1945: Rudá armáda osvobozuje koncentrační tábor v Osvětimi
Za nezpůsobilé práce byly většinou považovány děti, ženy, důchodci či handicapovaní. Ti byli posíláni rovnou do plynových komor a zabiti ihned po příjezdu, aniž by se dostali do táborové evidence. V jedné plynové komoře byli nacisté schopni zabít během 20 minut až dva tisíce lidí.
Děti v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau:
V koncentračním táboře se narodilo přibližně 600 dětí, z nichž přežilo pouze 40. Výživa byla největším problém, většina dětí vyhladověla. Ty, které se na místě narodily židovským matkám, byly nacisty okamžitě zavražděny.
Do tábora bylo deportováno celkem 232 tisíc dětí. Drtivá většina z nich byla zabita v plynových komorách. Starší děti nežidovského původu byly využívány k práci. Umíraly často vyčerpáním nebo na nemoci jako spalničky a tyfus. Při osvobození tábora bylo nalezeno pouze 700 dětí. Nejmladším přeživším bylo okolo dvou let. Často si nepamatovaly vlastní jméno ani mateřský jazyk. Jediné, co znaly, bylo číslo vytetované na zápěstí.
Sovětští lékaři a zástupci Červeného kříže s dětskými vězni tábora po osvobození koncentračního tábora
Ostatní prošli registračním procesem a stali se z nich vězni. Byli oholeni, dezinfikováni, vyfasovali pracovní mundúry. Na jejich těla bylo vytetováno unikátní číslo, které jim už navždy připomínalo ztracenou identitu.
Denní rutina vězňů
Vězni museli vstávat ve 4 hodiny ráno. Po krátkém čase na základní hygienu přišlo na řadu přepočítání a odchod na nucené pracoviště. „Většina pracovala v továrnách mimo tábor. Zpět do tábora se vraceli mezi 17. a 18. hodinou. V devět večer už byli zamčeni v barácích, kde se vyčerpaní mačkali na palandách po dvou nebo třech lidech,“ popisuje Łysek.
Věděli jste, že…
v koncentračním táboře existovala speciální skupina vězňů, kterým se říkalo Sonderkommando. Ti byli nuceni ostatní šacovat, holit, posléze vynášet mrtvá těla z plynových komor a pálit je. Byli to silní a zdraví muži židovského původu. Nacisté je drželi v izolované části tábora a likvidovali je v měsíčních intervalech, protože byli očitými svědky procesu masového zabíjení.
Každodenní strava byla kaloricky extrémně chudá. „K snídani dostávali vězni půl litru tekutiny na způsob černé kávy bez cukru. K obědu jedli nejčastěji polévku ze shnilých brambor a zeleniny. Večeři tvořil kousek chleba s margarínem a lžičkou marmelády,“ popisuje průvodce.
Dobové záběry pořízené při osvobození nacistického koncentračního tábora Auschwitz-BirkenauVideo: Reuters
Nacisté měli spočítáno, že vězni s tímto denním příjmem by měli být schopni přežít v táboře tři až čtyři měsíce. Přesto se některým podařilo peklo v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau přežít.
Po válce se museli vypořádat s těžkými traumaty, ztrátou rodin a začít nový život. „Mnozí o tom nikdy nechtěli mluvit. V roce 1947 se z tohoto místa stalo muzeum. A právě přeživší byli jeho prvními zaměstnanci. Sami chtěli vyprávět mladým generacím o tom, co se tu stalo. Bylo to pro ně velmi důležité a bylo to jejich rozhodnutí,“ uzavírá průvodce.
Na reportáž Novinek přímo z bývalého koncentračního tábora se podívejte na videu v úvodu článku. Na dřívější reportáž týkající se osvobození tábora se podívejte zde.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.