Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
„Byli jsme mezi prvními letadly, která shodila na Drážďany svůj náklad,“ vzpomínal britský bombometčík Bill Spence: „Nad městem sice panovala oblačnost a opar, ale světlice signalizující cíl byly dobře viditelné. Naváděcí letadla odvedla dobrou práci. Skupiny za námi se už značením cíle nemusely zdržovat. Po našich bombách bylo město v jednom ohni. Na zpáteční cestě nás záře provázela ještě několik set mil.“
K bombardování Drážďan se váže několik mýtů, toto jsou ty hlavní:
- Bylo bombardování Drážďan válečným zločinem? Ne, Drážďany byly legitimní vojenský cíl, ve městě byly zbrojovky a jezdily přes něj vlaky s vojáky na oderskou frontu.
- V Drážďanech zahynulo 200 000 lidí? Ne, podle posledních výzkumů je obětí nanejvýš 25 tisíc. Němci po náletu uváděli 18 tisíc obětí. S počtem 200 tisíc údajných obětí přišla později německá propaganda.
- Bylo bombardování Drážďan náletem s nejvyšším počtem obětí? Ne, nálety na Hamburk na konci července 1943 si vyžádaly více mrtvých, podle různých údajů 37 až 47 tisíc. Nálet na Tokio v březnu 1945 si vyžádal 100 tisíc mrtvých.
- Rozhodlo se o náletu na Drážďany v Jaltě? Ne, na Jaltské konferenci se o Drážďanech nejednalo, ale Spojenci se v Jaltě zavázali pomáhat Sovětům bombardováním dopravních uzlů.
„Nálet na Drážďany rozhodně nebyl válečný zločin, jak se to snažila už ve své době líčit nacistická propaganda. Potom to z účelových důvodů za studené války tvrdila i propaganda sovětského bloku,“ vysvětluje Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.
Jeden z největších náletů na Berlín za druhé světové války zničil i grandiózní nádraží
„Drážďany byly legitimní vojenský cíl. Bylo to sedmé největší německé město a byla v něm silná německá posádka. Nacházelo se tam 110 vojensky důležitých továren, které produkovaly výzbroj, munici a výstroj. Bylo v nich zaměstnáno až 60 tisíc dělníků a byl to klíčový železniční uzel. To všechno z Drážďan dělalo legitimní cíl, i když je třeba vždy připomenout, že ztráty na životech byly zbytečně vysoké.“
Ohnivá bouře
Právě kvůli vysokému počtu obětí se v případě bombardování Drážďan někdy mluví o válečném zločinu: „Okolo ztrát se vždy licituje, takže by bylo dobré zmínit reálná čísla. Po náletu Němci uváděli, že našli 18 tisíc mrtvých, a odhadovali, že by jich mohlo být ještě o dva tisíce víc. Brzy potom Goebbels nechal prostřednictvím Švédska pustit do světa informaci, že tam bylo 200 tisíc mrtvých. Prostě tam připálil nulu. Mělo to zapůsobit na veřejnost v neutrálních státech, aby ukázal, jak barbarskou válku vedou západní Spojenci.“
Zapomenutý atentát v Brně: Útok odbojářů chtělo gestapo ututlat
Údaje o obětech se opakovaně revidovaly. „Poslední čísla spojené nezávislé komise historiků jsou z roku 2010. Došli k závěru, že maximální počet mrtvých byl pětadvacet tisíc,“ říká Rajlich, který v souvislosti s počtem obětí zmiňuje důležitou věc: „Polovina pum byla zápalných. A právě to způsobilo tak vysoké lidské ztráty. Došlo k efektu tzv. ohnivé bouře, kdy se do ohně ze stran nasává vzduch a člověk, který je někde v blízkosti, se prostě udusí.“
Kromě ohnivé bouře k vysokému počtu obětí přispěl i fakt, že v Drážďanech bylo na začátku pětačtyřicátého roku množství uprchlíků prchajících před Rudou armádou. „Málokdy se zmiňuje, že se tam shromažďovali uprchlíci ze Slezska. A po strašné cestě v mrazu dorazili do Drážďan, kde je na nádražích zastihl nálet.“
Drážďany byly významnou železniční křižovatkou, procházela přes ně také trať spojující Berlín s Prahou a Vídní, takže z protektorátu mohl proudit do Německa syntetický benzin i vojenský materiál.
Průběh bombardování Drážďan
Na saské město útočilo od 13. února 1945 několik vln bombardérů. Už přes den měly na nádraží zaútočit americké „létající pevnosti“, ale kvůli špatnému počasí to nebylo možné. Jako první proto shodily bomby až v noci britské lancastery, jejichž posádky se řídily značkami shozenými rychlými mosquity. Většina značek byla shozena na centrum nacházející se nedaleko hlavního nádraží.
Rajlich také upozorňuje, že není správné dívat se na nálet jako na nepotřebnou akci podniknutou na úplném konci války. „Válka skončila v květnu, ale to nebylo v únoru zdaleka jisté. Britští a američtí plánovači byli v lednu 1945 šokováni německou ofenzívou v Ardenách. Překvapilo je, že německá armáda není zlomená, že je schopná ofenzívy ve strategickém měřítku, byť byla neúspěšná. To vše uspíšilo rozhodnutí bombardovat nejenom Drážďany, ale i Saskou Kamenici, Lipsko a Berlín a pomoci tak sovětskému spojenci.“
Sověti kvůli německému protiútoku v Ardenách uspíšili viselsko-oderskou operaci. Zahájili ji už 12. ledna 1945 a dostali se až k Odře a Nise. Osvobozená území ale neměli plně pod kontrolou, v některých kapsách se Němci tvrdě bránili, zajištěno nebylo ani pobřeží Baltu. Hrozilo, že případný velký německý protiútok podobný tomu v Ardenách by mohl Sověty zatlačit zpět.
Celý rozhovor s Jiřím Rajlichem k bombardování Drážďan si můžete přehrát v úvodu článku nebo podcastových aplikacích. Zítra, v pátek 14. února, nabídne projekt Rok osvobození materiál související s tragickým bombardováním Prahy, v němž právě Drážďany sehrály důležitou roli.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.