Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
Hitler reaguje na poslední vývoj na frontě, kterou v rámci Viselsko-oderské operace prolomily Žukovovy a Koněvovy jednotky mířící na Poznaň. Přestává dohlížet na neúspěšnou ofenzívu v Ardenách a soustředí se na obranu Říše na východě.
„Hitler tehdy hrál vysokou hru, protože si odmítal připustit, že válka je jeho přičiněním a iracionálními rozkazy prohraná. Rozhodl se vlastně veškeré své síly, své armády soustředit na západní frontě a pokusit se o průlom v Ardenách, vytvořit na Západě pozici, která by mu umožnila veškeré zbylé jednotky nasadit na obranu Berlína,“ vysvětluje Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.
Plánek Hitlerova bunkru
„Nicméně útok, který vedl z Arden směrem na Antverpy, se spojeneckým vojákům podařilo zastavit. Aby byl Hitler blízko této ofenzivy, přesunul se ze svého velitelského stanoviště ve Východním Prusku do Bad Nauheimu v pohoří Taurus. A odtamtud po ztroskotání ardenské ofenzívy odjel do Berlína, kde vstoupil do svého bunkru pod říšským kancléřstvím a už jej v podstatě živý neopustil,“ dodává historik.
Vůdcův bunkr v Berlíně
- Byl v hloubce 8,5 metru pod zahradou bývalého říšského kancléřství. Železobetonový strop měl po všech zesíleních tloušťku čtyři metry, vnější zdi měly tloušťku 2,2 metru. Mohl fungovat zcela nezávisle. Měl zařízení pro filtraci vzduchu i vlastní studnu. Elektřinu zajišťoval naftový generátor. Aby mohl sloužit i jako velitelské stanoviště, byla v bunkru místnost spojařů s telefonní ústřednou, vojenskou radiostanicí a dálnopisem.
- Bunkr do dnešní doby nepřežil, i když se ho nepodařilo nikdy zcela zničit. Sovětská vojenská správa v Německu nařídila 13. října 1948 demolici komplexu budov Starého a Nového říšského kancléřství i sousedního paláce Borsig, aby se vymazaly stopy na zločinný nacistický režim a trosky se v budoucnu nestaly poutním místem jeho obdivovatelů.
- Ruiny Starého říšského kancléřství byly v průběhu roku 1949 odstraněny. Při odstřelech byly zničeny větrací věže a nouzový východ vůdcova bunkru. Ani při další demolici v roce 1959 se bunkr nepodařilo zničit, tak se trosky zahrnuly zeminou a část prostor zaplavila voda.
- Když se na místě bývalého kancléřství stavěly v letech 1988 a 1989 domy, byla odstraněna stropní deska a část stěn. Zbytek bunkru byl zasypán.
Hitler vycházel ven
Hitler se do bunkru v Berlíně přesunul 16. ledna i se svým štábem, ve kterém nechyběl Martin Borman, sekretářka nebo stráž včetně Rochuse Mische, který měl na starosti veškeré telefonní a rádiové spojení. V bunkru, kde bylo mimořádně vlhko, voda tam pronikala přes mohutné betonové stěny, protože se nacházel pod hladinou spodní vody, vůdce netrávil veškerý čas.
Věděli jste, že…
nad částí původního bunkru je dnes parkoviště, kam se dá vjet z ulice Gertrudy Kolmar, nesoucí jméno po básnířce židovského původu, která byla v březnu 1943 zavražděna v koncentračním táboře v Osvětimi?
Ulice Gertrudy Kolmar v Berlíně
V prvních týdnech pobytu v Berlíně využíval k zasedání i levého nezničeného křídla říšského kancléřství, kde se konala zasedání štábu. Jak se fronta přibližovala k hlavnímu městu Velkoněmecké říše, trávil naprostou většinu času v podzemí a ven vycházel jen vyvenčit svou fenku Blondi. Naposledy byl venku 20. dubna 1945, kdy oslavil 56. narozeniny a železnými kříži vyznamenal v poničené zahradě příslušníky Hitlerjugend. To na Berlín poprvé dopadly dělostřelecké granáty vypálené Sověty.
Hitler žil v zařízených bunkrech
Hitler strávil velkou většinu druhé světové války v nejrůznějších bunkrech, aby mohl řídit jednotlivé operace, nejvíce času od června 1941 do listopadu 1944 byl vůdcův hlavní stan ve Vlčím doupěti u Rastenburgu ve Východním Prusku (dnešní polský Kętrzyn). Tyto bunkry byly nejen velmi odolné, ale také zařízené tak, aby tam bylo možné žít. Bylo tomu tak i ve vůdcově bunkru pod zahradou říšského kancléřství. Nejenže tam byla zasedačka a mapová místnost, ale také tam měl Hitler svůj obývací pokoj a ložnici. Nechyběla ani kuchyně nebo pokoj lékaře.
Říšské kancléřství v Berlíně
- Sídlilo od roku 1878 v budově na Wilhlemstraße 77. Protože přestávalo stačit, bylo v letech 1928 až 1930 rozšířeno o přístavbu. Hitlerovi, kterému v původní budově kancléřství zřídili jeho byt, však ani rozšířená budova nestačila. V roce 1935 proto byly zahájeny přípravy na stavbu monumentální budovy Nového říšského kancléřství, která se táhla po skoro celé délce Voßstraße a byla dlouhá 421 metrů. Oficiálně byla otevřena v lednu 1939, ale dokončena byla až v roce 1943.
- Kvůli nebezpečí případných náletů na říšskou metropoli bylo už v roce 1935 rozhodnuto vybudovat velký protiletecký kryt, který se nacházel 1,5 metru pod sklepy. Jeho strop byl silný 1,6 metru, což je dvakrát více, než měl kryt pod nově budovaným sídlem říšského ministerstva letectví.
Pod říšským kancléřstvím, kde úřadoval Adolf Hitler, byly dva bunkry. První protiletecký byl postaven už v třicátých letech, druhý mohutnější vůdcův bunkr v letech 1943 až 1944.
Na reportáž Novinek přímo z okolí bývalého bunkru v Berlíně se podívejte na videu.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.
