Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
Bylo by pošetilé se domnívat, že dopravní a komunikační infrastruktura, průmyslové podniky a sklady zásob, které nebyly zničeny nebo byly dočasně vyřazeny z provozu, by po opětovném získání ztraceného území mohly být znovu uvedeny v provoz. Nepřítel nám při svém ústupu zanechá jen spálenou zem bez jakéhokoli ohledu na civilní obyvatelstvo. Proto nařizuji: Veškerá vojenská dopravní a komunikační zařízení, průmyslové podniky a sklady zásob na říšském území, stejně jako cokoli jiného, co by mohl využít nepřítel k pokračování boje, budou zničeny.
Nařízení dostávali vojenští velitelé a gauleiteři. Kdo by ho nesplnil nebo by váhal či otálel, měl být zastřelen. Hitler toto nařídil poté, co mu 15. března ministr zbrojní a válečné výroby Albert Speer oznámil, že je válka prohraná. „Jestli je válka prohraná, nechť zhyne i národ,“ odpověděl mu vůdce.
Alber Speer (vpravo) s Adolfem Hitlerem a profesorem Gallem a v Mnichově
Vojenská situace Německa byla zoufalá. Protiútok v Ardenách selhal. Sověti stáli po konci viselsko-oderské operace na Odře a Nise, pouhých 60 km od Berlína. Američané se zmocnili mostu u Remagenu a překročili 7. března Rýn. Přesouvali přes něj početné jednotky. Němcům se most totiž nepodařilo zničit.
Most u Remagenu rozzuřil Hitlera
V půlce března nesupěla ani poslední německá ofenziva Jarní probuzení (Frühlingserwachen), jejímž cílem bylo obsazení Budapešti a ropných polí u města Nagykanizsa. Němci tam ztratili 27 tisíc vojáků, 500 obrněnců, 300 děl a 200 letadel, které chyběly při obraně na Odře.
Splněním nařízení o demolicích byl pověřen zaskočený Speer. Ten se obrátil na Hitlera, aby nařízení nevydával a zrušil: „Nemáme právo ničit všechno, bez čeho nemohou lidé žít. Musíme učinit vše, abychom alespoň v primitivní podobě zachovali základnu, která umožní národu dál existovat.“
Ti dobří padli
Vůdce byl ale neoblomný. Nechtěl o zachování základny slyšet, naopak. Přál si, aby vše bylo zničeno, a to vlastníma rukama Němců. „Národ sám ukázal, že je slabý. Ti, kteří zůstávají, nemají valnou cenu, protože ti dobří padli. Budoucnost patří zcela silným lidem z východu.“
Adolf Hitler diskutuje s Albertem Speerem (vlevo).
Hitler dal Speerovi 24 hodin na to, aby svůj postoj přehodnotil. Speer otočil, současně však kontaktoval gauleitery, vojenské velitele i kapitány průmyslu, aby objekty neničili. Postupoval stejně jako německý správce okupované Francie Dietrich von Choltitz, když Hitler před příchodem spojeneckých vojsk nakázal zničit všechna významná místa v Paříži a nechal dát nálože i pod Eiffelovu věž.
Poslední německá ofenziva nevyšla. Hitlerovi se vzepřel výjimečně i Himmler
Von Choltitz rozkaz nesplnil a vzdal se spojencům, protože dospěl k závěru, že se Hitler zbláznil. Taktiku spálené země sabotoval v Holandsku i říšský komisař pro Nizozemsko Arthur Seyss-Inquart.
Věděli jste, že…
Albert Speer byl souzen v Norimberském procesu, kde mu hrozil trest smrti? Jeho obhájci se nakonec podařilo soud přesvědčit, že nešlo o ideologického nacistu. Za válečné zločiny byl Speer odsouzen k 20 letům vězení. Otec šesti dětí zemřel v roce 1981 v Londýně.
Na konci března si Speer u Hitlera vymohl, že jako ministr zbrojní výroby má výhradní pravomoc rozhodnout, co a jak se má zničit. Rozeslal doplněné nařízení. Vrchní velitelství německých ozbrojených sil OKW 3. dubna vyhlásilo, že v některých případech je účelnější demolici nahradit dlouhodobým vyřazením z provozu. Týž den také Speer rozeslal text, že se podle vůdcova rozhodnutí z 30. března politika spálené země ruší.
Hitler si zřejmě byl vědom toho, že se nařízení neplní, ale už nereagoval. Obcházení rozkazu o spálené zemi bylo důkazem o jeho postupném oslabování moci. Na druhou stranu z formulace „po opětovném získání ztraceného území “ plyne, že Hitler nepočítal s totální porážkou.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.