Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
Když se musela evakuovat poslední továrna na střelný prach, německý ministr financí Schwerin von Krosigk cítil, že se Německo už nemůže udržet.
Do deníku napsal: „Bez střeliva nemohou bojovat ani ti nejstatečnější vojáci. Znamená to opravdu konec, který jsem rozumem už tak dlouho považoval za nevyhnutelný a který se moje duše vzpírala vidět. V tom okamžiku zazvonil telefon. Přál si se mnou mluvit státní sekretář. Pronesl jedinou krátkou větu: ‚Zemřel Roosevelt.‘ Pocítili jsme, jak místností zašuměla křídla anděla dějin. Nadchází tak dlouho očekávaný obrat?“
Nebyl však jediný, kdo měl pocit, že se opakuje historie z dob sedmileté války. Tehdy Rusové dobyli Berlín. V lednu 1762 však umřela carevna Alžběta Petrovna a na trůn nastoupil Prusům nakloněný Petr III. Ve válce nastal obrat, Prusové patřili mezi vítěze a Bedřich II. získal po právu přídomek Veliký.
Podobný pocit měl i Joseph Goebbels. To popsala jedna ze sekretářek ministerstva propagandy: „Každý týden jezdil Goebbels za vojáky na východní frontu. Vozil jim cigarety a koňak. Ten den, kdy jsme dostali zprávu o smrti prezidenta Roosevelta, byl v Kostříně, jako obvykle se vrátil pozdě v noci. Probíhal hrozný nálet, kancléřství i hotel Adlon byly v plamenech. Vyskočil z auta. Nikdy nezapomenu na výraz jeho tváře v záři hořícího Berlína. ‚Přineste to nejlepší šampaňské. Jdu zatelefonovat führerovi,‘ řekl.“
Na fotografii z 12. února 1945 kouří premiér Winston Churchill (vlevo) doutník při setkání s prezidentem Franklinem D. Rooseveltem (uprostřed) a Josifem Stalinem na Jaltě.
Netelefonoval však jen Vůdci. Zavolal také veliteli 9. armády Theodorovi Bussemu, který bránil právě Kostřín, ze kterého Goebbels přijel. Tehdy Busseho štábu vysvětloval, že musí nastat obrat jako za sedmileté války a jeden z důstojníků se jízlivě zeptal, jaká carevna zemře tentokrát. Teď mohl Bussemu do telefonu vítězoslavně sdělit: „Carevna je mrtvá.“
Německé velení sázelo na rozpory mezi spojenci. Hitler nařídil zahájit v prosinci 1944 protiofenzívu v Ardenách, i když čelil tlaku na východní frontě. Doufal, že zažene angloamerické jednotky k moři, situace se pro ně stane neúnosnou a bude se možné s nimi domluvit na příměří na západní frontě.
Hitler silně vnímal ideologické rozpory mezi komunistickým Sovětských svazem a kapitalistickými Spojenými státy a Británií. Všechny jejich spory bral jako znamení blížící se roztržky mezi spojenci.
I Goebbels prohlašoval, že mezi Rusy a Anglo-Američany musí nutně dojít k rozkolu. Stačí, když německá armáda počká v Berlíně, až situace nazraje. Nikomu z nacistického velení nedošlo, že na hlavním cíli - porazit Německo – panuje mezi spojenci naprostá shoda. Roztržka v podobě studené války přišla až tři roky po porážce Osy.
Von Krosigk proto dál upevňoval své spojenectví s šéfem vojenské rozvědky v Hlavním říšském bezpečnostním úřadu Walterem Schellenbergem, který ve spojení s Heinrichem Himmlerem osnoval, jak přes neutrální Švédsko zahájit jednání se západními Spojenci o separátním míru.
Americký prezident Franklin Delano Roosevelt (vlevo) a britský premiér Winston Churchill po bohoslužbě na válečné lodi Prince of Wales v roce 1941
Himmler jednal už v únoru s náměstkem předsedy Červeného kříže, švédským hrabětem Folkem Bernadottem. Ten u Himmlera dosáhl propuštění vězněných žen v Dánsku a Norsku, odchodu části Židů do Švédska a Švýcarska a také toho, že se na západní frontě koncentrační tábory nelikvidovaly, ale přebíraly je britské a americké jednotky. Schůzku s nejvyšším velitelem spojeneckých sil na západě Dwightem Einsenhowerem mu ale nezprostředkoval. O to by musel požádat Adolf Hitler.
Když Hitler přiznal 22. dubna, že válka je prohraná, Himmler 25. dubna doručil na švédský konzulát v Lübecku dopis s návrhem kapitulace do rukou západních spojenců. Považoval se za vůdcova nástupce.
Winston Churchill tuto nabídku odmítl a stejně jako nově jmenovaný prezident Truman požadoval bezpodmínečnou kapitulaci, za což je ocenil Stalin. Když se Hitler z vysílání BBC 28. dubna dozvěděl o Himmlerových krocích, zbavil ho všech funkcí a vyloučil ho z NSDAP.
Potíže nastupujícího Trumana
Sám Truman však nebyl po nástupu do funkce prezidenta v jednoduché pozici. Roosevelta sice jako senátor bezvýhradně podporoval, ale nepatřil do okruhu jeho nejbližších spolupracovníků.
„Byl v úřadu viceprezidenta jen několik měsíců, od 20. ledna, a nebyl zasvěcen do řady klíčových předchozích rozhodnutí. Nevěděl ani o projektu Manhattan, o vývoji jaderné bomby, o kterém byl informován až se zpožděním,“ konstatoval Vít Smetana z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.
Měl podezření, že jde o něčí další pokus přiživit se na válečné produkci. Obrátil se proto na ministra pro válku Henryho Stimsona, který vyvrátil jeho podezření, že jde o podvod. Sdělil, že více mu nemůže říci, protože jde o tajný program. Truman tedy o jeho existenci věděl, ale netušil, čeho se týká.
Teprve po Rooseveltově smrti se dozvěděl, že Spojené státy vyvíjejí zbraň, která jim umožní ukončit válku, kdy si budou přát. Informoval ho o tom Stimson: „Během čtyř měsíců budeme mít s největší pravděpodobností dokončenou nejděsivější zbraň v lidské historii.“
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.