Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
(autor je vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu v Praze)
Hitlerovo odmítání Čechů v německé armádě se datuje do doby ještě dávno před začátkem druhé světové války. Uprostřed sudetské krize, 26. září 1938, prohlásil: „Mohu vás ujistit, že žádný Čech nemusí a ani nemůže sloužit v německé armádě!“ Byla to jedna z mála věcí, na jejímž dodržení bezpodmínečně trval až do samého konce války a Češi z území protektorátu se stali v podstatě jediným národem, jehož příslušníci nesměli za žádných okolností obléct uniformu říšské branné moci.
Čeští kolaboranti, kteří toto jednoznačné stanovisko „Führera“ neznali, se po celou válku snažili nabízet okupantům své služby. Bezvýsledně. Pokud se chtěli stát německými vojáky, museli se nejprve přihlásit k německé národnosti a získat říšskoněmecké občanství. K alespoň formálnímu naplnění jejich snu došlo až na samém konci války. V pondělí 5. března 1945 vydal německý státní ministr pro Čechy a Moravu K. H. Frank rozkaz, podle nějž měla vzniknout formace nazvaná „Dobrovolnická svatováclavská rota“.
Členové Kuratoria se aktivně účastnili odklízení trosek po americkém náletu na Prahu ze 14. února 1945.
Nešlo však o součást wehrmachtu a už vůbec ne Waffen-SS, jak se dodnes píše na některých dezinformačních webech. Frank se neodvážil ani nyní porušit Hitlerův příkaz a jednotka se stala „ozbrojenou formací“ Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě.
Výrostci ve zbrani
Frank využil snah a ambicí některých funkcionářů této organizace pro vlastní politickou hru. Zcela nereálně se totiž upnul k tomu, že by v českých zemích mohl po válce vzniknout jakýsi česko-německý státní útvar pod patronací západních velmocí. K tomu potřeboval projevy loajality, které by dokládaly, že Češi jsou za zachování statu quo ochotni bojovat i se zbraní v ruce.
Kuratorium pro výchovu mládeže založené roku 1942 mělo vychovávat mladé v nacistickém duchu.
V následujících dnech proběhl mezi členy Kuratoria v Praze nábor, během nějž se do jednotky přihlásilo na pět desítek dezorientovaných výrostků. Někteří pocházeli z kolaborantských rodin, ale mnozí podepsali přihlášku bez vědomí rodičů, z touhy po dobrodružství.
Tato první skupina odjela ve středu 21. března 1945 pod vedením designovaného českého velitele Eduarda Chalupy, bývalého člena Vlajky, do areálu lázeňského hotelu Čeperka u Unhošti, kde následujícího dne zahájili pod vedením šesti německých instruktorů (válečných invalidů) výcvik.
Objekt bývalého lázeňského hotelu Čeperka u Unhošti používalo Kuratorium v druhé polovině války jako svoje školicí zařízení. Od 22. března do 5. května 1945 „hostil“ příslušníky Dobrovolnické svatováclavské roty.
Jednotka nebyla začleněna do žádného vyššího svazku, nepodléhala vojenské justici a nesměla používat polní poštu. Dobrovolníci byli formálně povoláváni jen k tzv. nouzové službě. Cvičili výhradně s lehkými ručními zbraněmi, tedy s pistolemi, puškami, lehkými kulomety a ručními granáty. Výstroj a výzbroj se na Čeperku dodávala postupně.
Věděli jste, že…
lázeňský komplex sloužil po roce 1945 jako lazaret pro zraněné příslušníky sovětské armády? V roce 1952 byl komplex předán do majetku československé armády a byla zde zřízena kasárna. Dnes už ale na místě lázně nestojí. Pramen slábl a minerálka se stáčela do roku 1976. Zchátralé budovy byly po roce 1990 strženy a dnes na místě stojí bytový komplex.
Na místě bývalých lázní je dnes bytový komplex.
Slib věrnosti Hitlerovi
Příslušníci roty měli nejprve cvičné uniformy vládního vojska, v polovině dubna pak dostali vlastní stejnokroje vycházející ze vzoru služební uniformy Kuratoria. Dne 20. dubna 1945 také složili přísahu věrnosti Adolfu Hitlerovi.
Někdy okolo tohoto data přišel druhý transport zhruba tří desítek dobrovolníků, což byl v podstatě výsledek náboru na venkově. Několik mužů přišlo jednotlivě, jiní však odešli, takže početní stav roty činil k 5. květnu 1945 celkem 80 dobrovolníků.
Český velitel Dobrovolnické svatováclavské roty Eduard Chalupa v uniformě funkcionáře Kuratoria
Toho dne dorazili na Čeperku povstalci z nedaleké Unhošti. Chalupa vyhlásil pohotovost a chtěl se bránit. Situace byla napjatá. Teprve po několika hodinách, když mezitím zjistili, že v Praze a zbytku českých zemí vypuklo povstání a situace je beznadějná, složili příslušníci roty zbraně.
Po kapitulaci je internovali na Kladně, ale většina jich byla zanedlouho dočasně propuštěna na svobodu. Do roku 1948 však nakonec téměř všichni stanuli před retribučními soudy nebo alespoň trestními komisemi.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.