Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
Loď vyplula 30. ledna 1945 kolem jedenácté hodiny. Pasažéři se přitom tísnili na palubě už tři dny, ale nebylo vydáno povolení vyplout. Ráno ještě loď pečlivě prohledali příslušníci vojenské policie Feldgendarmerie, jestli náhodou není na lodi nějaký voják, který se pokouší uniknout z obklíčení.
Hitler se přesouvá do bunkru pod říšským kancléřstvím
Když konečně Wilhelm Gustloff vyrazil, pluly okolo něj další čluny se zoufalými lidmi, kteří se chtěli dostat na palubu a uniknout z města. Ženy zvedaly nad hlavy malé děti. Kapitán se slitoval a nechal spustit záchranné sítě. Odhaduje se, že tímto narostl počet lidí na palubě o další dva tisíce. Na lodi pro 1500 cestujících už přitom bylo přes šest tisíc lidí zapsaných do seznamu.
Špatná rozhodnutí kapitána
Jejich nabrání nepřineslo žádné zdržení. Wilhelm Gustloff čekal před vjezdem do přístavu, až se k němu připojí zaoceánská loď Hansa. Doprovázet je měly dva torpédové čluny, jenomže Hansa měla závadu a vedení přístavu dospělo k závěru, že je příliš nebezpečné na ni dál čekat. Wilhelm Gustloff proto vyplul v doprovodu jediného torpédového člunu Löwe, což byl bývalý malý norský torpédoborec HNoMS Gyller o výtlaku 735 tun.
1945: Rudá armáda osvobozuje koncentrační tábor v Osvětimi
Kapitán Friedrich Petersen se rozhodl kvůli strachu z min plout dál od břehu nad hlubšími vodami. Vojenský velitel transportu, korvetní kapitán Wilhelm Zahn, který dříve velel ponorkám, mu přitom doporučoval, aby se držel u břehu a plul v mělkých vodách, kde nemohou ponorky útočit. Petersen navíc plul rovně, aby se dostal rychle od břehu. Kvůli nejasnému sdělení, že mají na moři operovat německé minolovky, rozsvítil i poziční světla.
Německá evakuační operace Hannibal
- Cílem rozsáhlé operace spuštěné 23. ledna 1945 bylo evakuovat německé občany a vojáky ohrožené v roce 1945 sovětským postupem v Kuronsku, Východním Prusku včetně Königsbergu i Pomořan. V jejím rámci se podařilo evakuovat 800 až 900 tisíc civilistů a 350 tisíc vojáků.
- Po úspěšných ofenzivách v druhé polovině 1944, kdy Rudá armáda osvobodila Bělorusko, dostala se až k Visle a pronikala do Pobaltí, bylo ohroženo Kuronsko a Východní Prusko. Německé námořnictvo se proto začalo připravovat na konci roku 1944 na evakuaci tamních obyvatel i vojáků.
Usnadnil tak útok sovětské ponorce S-13, které velel kapitán Alexander Marinesko. V Baltském moři plul už tři týdny, ale zatím nenarazil na žádný cíl. Nyní před sebou viděl velikou loď. Trvalo mu dvě hodiny, než Wilhelma Gusloffa předehnal. Nikdo o něm nevěděl, sonar na torpédovém člunu zřejmě kvůli mrazu nefungoval.
Torpédový útok
Sovětský kapitán natočil ponorku tak, aby z ní mohl vypálit torpéda proti levému boku lodi. Udělal to ve 21:04. Tři torpéda loď vzdálenou asi 30 km od břehu mezi Großendorfem a Lebou zasáhla na levoboku.
První explodovalo na přídi. Zůstali v ní námořníci odpočívající služby. Uvěznily je tam vodotěsné dveře, jež se uzavřely. Druhé torpédo vybuchlo přímo pod vypuštěným bazénem, kde bylo ubytováno 373 dívek z německých pomocných oddílů. Exploze vyrazila kachličky ze dna bazénu, takže přežily jen tří dívky. Třetí torpédo zasáhlo strojovnu. Loď se ocitla bez proudu.
Wilhelm Gustloff se rychle nakláněl na levobok, takže záchranné čluny na pravoboku narazily asi dvacet minut po zásahu do trupu lodi. Nedařilo se je spustit. Jeřáby, které je držely, byly zamrzlé. Na hladinu se nakonec dostalo jen devět záchranných člunů. Jeden byl však spuštěn tak nedbale, že vyklopil lidi v něm do ledové vody. Kapitáni - na palubě byli celkem čtyři - se o záchranu cestujících nestarali, s desítkou dalších námořníků nastoupili do záchranného člunu pro padesát lidí a zamířili pryč od potápějícího se vraku. Stíhán za to byl jen Zahn, ale po konci Třetí říše proces nepokračoval.
Čtyřicet minut po zásahu už loď ležela na boku. I když stovky lidí zabily exploze a další zemřeli v panice v tlačenici, naprostá většina umřela na podchlazení. Voda neměla ani v tu dobu obvyklé čtyři stupně, teplota vzduchu se pohybovala mezi minus deseti a minus osmnácti stupni. Přesto se z vody podařilo zachránit podle různých údajů 949 až 1252 osob, z nichž 13 zemřelo později na podchlazení. Až 472 jich vylovil torpédový člun Löwe, dalších až 546 druhý doprovodný člun T36 a osmdesát lidí vytáhly dvě minolovky.
Okolo místa útoku přitom krátce po něm proplul těžký křižník Admiral Hipper, který evakuoval dalších 1377 osob z Východního Pruska. Jeho posádka slyšela signál SOS, ale neodvážila se zastavit v místě, kde hrozil útok ponorky.
Věděli jste, že…
Výletní loď Wilhelm Gustloff byla pojmenována po švýcarském nacistovi německého původu, který v Davosu založil švýcarskou odnož NSDAP a v roce 1936 byl zastřelen Davidem Frankfurterem, židovským studentem medicíny.
Na vodu byla loď spuštěna v roce 1937. Sloužit měla nacistické odborové organizaci Deutsche Arbeitsfront a její volnočasové organizaci Kraft durch Freude (KdF), která měla zajišťovat rekreaci dělníků. První plavbu uskutečnila 24. až 27. března 1938 s cílem přesvědčit Rakušany, aby byli pro připojení k Říši. Až do 26. srpna 1939 vyvezla na moře přes 80 tisíc pasažérů.
Problémový sovětský kapitán
Marinesko však těžký křižník nezpozoroval, v tu dobu byla S-13 ponořena tak hluboko, jak to jen Baltské moře umožňovalo. Obával se odvetného útoku hlubinnými pumami. Při poslední plavbě, na kterou vyrazil 11. ledna 1945, byla jeho ponorka opakovaně napadena německými torpédovými čluny.
Tu noc Marinesko už nezaútočil, ale 10. února se mu v 0:50 podařilo potopit parník SS General von Steuben odvážející 2000 raněných a další uprchlíky. Zahynulo 3608 osob, zachránit se podařilo 659 lidí.
Němci čelili bleskové válce, zastavit ji měl Himmler
Marinesko se však Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu za úspěšné útoky nedočkal, nebyl vhodným kandidátem. Ještě před vyplutím ho začali stíhat za porušení předpisů, neboť nadměrně pil. Nadřízení mu nevěřili, že torpédoval dvě velké lodě, mysleli si, že si Marinesko vymýšlí, aby dostal mírnější trest. Nakonec byl degradován na poručíka a v říjnu 1945 propuštěn z námořnictva. V roce 1949 byl odsouzen na tři roky za zpronevěru majetku v socialistickém vlastnictví. Zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu dostal až v roce 1963, krátce před svou smrtí.
Alexander Marinesko, kapitán sovětské ponorky
Žádný válečný zločin
Navzdory velkému množství obětí nebyl útok na Wilhelma Gustloffa válečným zločinem, jak se občas uvádí. Loď, která po pět let sloužila jako nemocniční, už správně jako nemocniční označena nebyla. Byla vyzbrojena několika protiletadlovými děly a kromě civilistů evakuovala také 918 námořníků, kteří se připravovali sloužit na ponorkách a na lodi bydleli.
Osud Wilhelma Gustloffa a Generala von Steubena sdílelo mnoho dalších lodí evakuujících Němce z Východního Pruska a Kuronska. Stará sovětská ponorka L-3 torpédovala 16. dubna u Pomořan loď Goya převážející 7000 uprchlíků. Britské typhoony 3. května ostřelovaly a potopily v Lübecké zátoce loď Cap Arkona. Zahynulo na ní asi 5000 lidí, především vězňů z koncentračního tábora Neuengamme, kteří byli na loď nouzově umístěni.
Žádná z těchto tragédií však nepřekonala v počtu obětí katastrofu z konce ledna roku 1945.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.